Nikdy jsem nechápal, proč bych se měl spokojit s volbou menšího zla, jak se s oblibou u nás argumentuje. Určitě i proto jsem nikdy nebyl ochotný přistoupit na hru, že mám být rád, že se nějaký očekávaný film objeví „alespoň“ v rámci projekce z DVD a „alespoň v takové kvalitě“. S vydáváním DVD u nás je to podobné – zdejší trh je vklíněn mezi brakovou nabídku prodávající se za hubičku a filmomileckou neboli cinefilní úchylku v podobě vysoce kvalitních edic Zóny a Aerofilms. Právě jejich únorová edice dvou děl francouzského klasika Roberta Bressona Muška (1966) a A co dále, Baltazare (1967) mi znovu připomněla, jak jsme v tomto směru infantilní a z hlediska vývoje součástí pomyslného třetího světa. Množství filmů, které u nás vychází týdně na DVD v tzv. papírových pošetkách, je naprosto ohromující a nemá – alespoň ve filmově vyspělé Evropě – obdoby. Ovšem jádro pudla tkví v tom, že v civilizovaném světě se DVD edice stala pro řadu filmů důležitou třetí cestou, která může z daného snímku vytvořit nový umělecký artefakt. Mám na mysli především pečlivé technické a bonusové vybavení, díky němuž si film můžeme intelektuálně „ohmatat“ a pokusit se ho pochopit z nejrůznějších úhlů pohledu. Ať už to je prostřednictvím dobové dokumentace, jiných filmů souvisejících s prezentovaným titulem nebo dokonce speciálně natočených bonusů ve formě odborných úvodů či komentářů. Na to u nás nejsme zvyklí. Právě stánkový prodej veškerého filmového škváru za pakatel nebo obchodní filosofie Levných knih srážejí ceny tak nízko, že se zavedeným firmám nevyplácí investovat do nadstandardu. Řitka video, Atypfilm nebo Levné knihy patří mezi tři české prototypy podnikatelských záměrů, kdy si nemůžete být jisti, v jaké kvalitě si filmy donesete domů. Uvidím jen černé, nebo barevné šmouhy? Bude obraz ořezaný? Budu moci film vidět i v původním znění s titulky? Abych byl spravedlivý, je třeba říct, že Levné knihy se od vlastních barbarských dob z takové praxe dost poučily. Všechny tři a mnohé další firmy však roztáčejí prodej v tisících; jde většinou o filmový brak a je třeba pečlivě čekat, až někdo „šlápne“ vedle a koupí nějaký film, na který se lze dívat. Samozřejmě Levné knihy vydaly na DVD filmy Ingmara Bergmana, Michelangela Antonioniho a pouštějí se do Jacquese Tatiho nebo Charlese Chaplina, jedná se však o edice úplně bez bonusů.
Robert Bresson konečně na DVD, ale…
Vedle toho u nás existují lidé, kteří jsou skutečnými fajnšmekry a odborníky, ale trochu se minuli dobou, takže jejich aktivity jsou v určitém směru medvědí službou. Mám na mysli filmomilecké edice Zóny. Koupíte-li jimi garantovaný film, nikdy nezískáte vysloveně nekvalitní výrobek. Můžete si být jisti, že film uvidíte v podobě, která se co možná nejvíce blíží představě režiséra a současným technickým možnostem přepisu. Nebudou vás trápit gramatické chyby a špatné překlady v titulcích. Navíc Roberta Bressona tu potřebujeme celého na DVD. Ale nechápu, proč ta „ze země pracně vydupaná“ edice dvou zásadních Bressonových filmů nemá jediný bonus. Zóna sice velmi intenzivně upozorňovala, že ani jedno Bressonovo DVD nemůže být vybaveno bonusovým materiálem, protože autorská práva přesahují finanční možnosti českého distributora. Budiž, i když by mne zajímalo, kolik by skutečně stála ta práva na 2 x 8 minut záznamu, který doprovází například francouzskou edici Mušky. Ale proč tedy nezkusit vytvořit původní český bonus například o recepci Bressonova díla v Česku? Nemyslím si, že bychom byli tak nekreativním národem. Navíc nerozumím, proč se kolem obou DVD dělá takový humbuk a například na přebalu je upoutávka na „kongeniální překlad titulků“. Jde prostě o profesionální (ano, na české poměry nadstandardní) překlad, což lze ale očekávat, protože Anna Kareninová patří mezi naše nejlepší literární překladatele. V případě titulků si však přesto myslím, že jí některé filmy „nesednou“, abych se vyjadřoval ve familiárním stylu Zóny.
Kongeniální překlad?
Pokud se na překlad těchto titulků podíváme blíže, zjistíme, že tak věrný originálu zase není. Následující příklady nepřesností jsou poněkud hnidopišské, ale když už se vydavatel ohání kongeniálností, pak se takové srovnání samo nabízí. Třeba v případě A co dále, Baltazare jsou občas titulky úplně doslovné, jindy je informace libovolně zhuštěna. A tak se „tři statky“ smrsknou na „pozemky“ a poměrně důležitý záběr na „bulletin de payes“ (výplatní pásku) je bez překladu, zatímco jsou důsledně překládány i ty nejbanálnější nápisy (notaire – notář). Na odpovídajících místech se překlad pohybuje ve vyšší jazykové rovině, ovšem hovorovější výrazy už nejsou tak důsledně převáděny. Přestože na jednom z bookletů je citace z Bressonových Poznámek o kinematografu (česky Dauphin 1995), z nichž mimo jiné vyplývá režisérova obliba ve větách bez sloves, v titulcích se toto pravidlo nerespektuje, takže jednou se setkáme s překladem slova „lhář“ jako „lžeš!“ a jindy jako „lháři!“, i když jde o hádku, která graduje v rytmu filmu. Píseň v Mušce je přeložená také jen přibližně. Přestože postavy pijí z misek, jak je ve Francii zvykem, titulky tvrdí, že to jsou hrnky. A bohužel bych mohl ve výčtu pokračovat. Co zkrátka unese literární překlad, titulky neudrží.
Snaha dodat těmito marketingovými upoutávkami DVD punc výlučnosti činí z obou vydání dojem osobního rozmaru, kdy daná osoba měla štěstí, že se jí podařilo spojit se s finančně silnými partnery a projekt dovést do konce. Je to smutné, ale v Česku chybí promyšlená koncepce vydávání zásadních děl světové kinematografie. Levné knihy jsou nejlepším příkladem takovéto náhody. Pro řadu diváků to asi bude znít kacířsky, ale kdyby se už konečně tenhle pseudotrh zhroutil, bylo by to spíše k dobru věci. Nevěřím totiž, že náhodný zákazník zakoupivší Bergmana za nízkou cenu bude nějak zásadně jeho dílem ovlivněn. Jako diváci bychom měli být nároční a požadovat gramaticky a obsahově správně přeložený film, vydaný v nejlepší možné obrazové a zvukové kvalitě a doplněný kvalitními bonusy. Obávám se, že cesta ke změnám bude dlouhá a konec je v nedohlednu. Uvažovat u nás o DVD jako o přidané hodnotě k filmu bude ještě dlouho hudba budoucnosti.
Autor je festivalový dramaturg a přednáší dějiny filmu na katedře filmových studií FF UK v Praze.