„Do Národního muzea je nejlepší se vydat pod vlivem LSD,“ píše jeden český surrealista. V nadcházejících měsících máme poslední příležitost si tuto pravdu potvrdit, protože příjemně ospalá atmosféra muzea, které dýchá kouzlem omšelého skanzenu devatenáctého století, potažmo sedmdesátých let století dvacátého, směřuje k nenávratné zkáze. Během příštího roku by totiž měla začít rekonstrukce budovy. Je sice pravda, že chátrající muzeum opravu potřebuje, ale pravděpodobně budou modernizovány i expozice plné psychedelických nákresů, zaprášených předmětů, stovek minerálů v půvabných vitrínách a vycpaných zvířat, okázale se pyšnících svými dlouhými jizvami. Což je škoda, zvláště pokud staré sbírky srovnáme s loňskou expozici Příběh planety Země, která v urputné snaze o multimediálnost příliš čpí vikslajvantovou bezduchostí. Chcete-li si užít esence ticha, strnulosti a nehybného napětí, zamiřte do Národního muzea, dokud je čas.
Příbuzné články
eska2látor 2
Po návštěvě polských a slovenských knihkupectví si vždy začnu znovu vážit české knižní grafiky. Co ale provádí českým překladům Philipa Rotha René Decastelo...
eskA2látor 2
V minulých týdnech se stala nebývalá věc – rozhořel se emotivní spor týkající se poezie. Jan Těsnohlídek ml., nositel Ortenovy ceny, spálil knihu jiného nositele Ortenovy ceny Jaromíra Typlta...
eskA2látor 2
V posledních týdnech, kdy vrcholila obludná reality show, během níž se až hmatatelně zhmotňovaly neurózy české společnosti, se ve skrytu rozhodovalo o živé kultuře...