eskA2látor 2

V minulých týdnech se stala nebývalá věc – rozhořel se emotivní spor týkající se poezie. Jan Těsnohlídek ml., nositel Ortenovy ceny, spálil knihu jiného nositele Ortenovy ceny Jaromíra Typlta, pálení zdokumentoval a fotky vyvěsil na facebookovou stránku Psího vína, z níž je po kritice stáhl na svou osobní stránku. Tato laškovná animozita ale bohužel není důsledkem nějakého generačního boje nebo vyhroceného protestu proti Typltově poetice. Důvod je prostý: Těsnohlídek, který svůj čin označuje jako „osobní fakovák pro člověka, kterého si neváží“, se jen veřejně mstí za otevřený dopis Jaromíra Typlta, Martina Langera a Jonáše Hájka, reagujících v Tvaru č. 1/2011 na jeho báseň Rasistická poezie, která vyšla v Tvaru č. 20/2010 a jíž odpovídal na anketu o angažované literatuře. Nechme stranou, jestli je báseň, v níž se mimo jiné píše, že „je potřeba se připravit je potřeba zastřelit/ nejbližšího negra! je potřeba/ chodit v tlupách a pobíjet cikánský tlupy!“, opravdu rasistická, jak píší její kritikové, nebo je to jen autorova nekorektní a dost nevkusná provokace. Báseň je totiž především blbá a totéž lze vlastně říci i o jeho Ortenem ověnčené poezii, která mi zavání podprůměrnou urputností a dutou, lacinou pózou. Těsnohlídkova snaha stát se nekonvenčním rebelem tak příliš nevyšla a z celého sporu i projevů kolem vychází jako trotl.