Mark E Smith není značka košile, Jesus and Mary Chain nejsou Alice in Chains. Škoda mizerného překladu, škoda odbyté redakční práce, jinak ale hurá!, na českých knihkupeckých pultech se zjevila knížka Jimmyho Cautyho a Billa Drummonda, která se (po našem) nazývá KLF manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Autoři, kteří v osmé a deváté dekádě testovali pravidla popové mašinerie a světa umění například coby taneční projekt KLF (ano, ti, kteří spálili milion liber v hotovosti), v ní shrnují své zkušenosti s dobýváním hitparád. V roce 1988 se coby The Timelords dostali se skladbou Doctorin‘ The Tardis na první příčku žebříčků a napsali o tom útlý svazek – návod. Již o rok později se Manuálem úspěšně inspiroval rakouský diskoprojekt Edelweiss; když se o zopakování úspěchu pokoušeli samotní autoři instrukcí, bolestně selhali. Na druhé straně jednou ze skupin, které se Manuálem řídí, jsou veleúspěšní němečtí Scooter. Tak si vyberte.
Knížka je čtivou směsí vzpomínek, postřehů a ironických rad o tom, jak natočit debutový singl, který dobude hitparády. Adept slávy musí ovládat Zlatá pravidla, která lze objevit v každém úspěšném singlu. Cauty a Drummond proto doporučují mít uši na stopkách a neposlouchat nic jiného než dílka těch, kdo to dokázali, sledovat hitparády, louskat Guinnessovu knihu singlů atd. Občas se sice prý objeví někdo, jehož úspěch bude dílem neotřelého talentu, na to ale nemůžeme spoléhat. Kniha sice tvrdí, že Zlatá pravidla jdou napříč žánry, jejich výčet je ale ovlivněn dobou a žánrem, který autoři vyznávali, takže dnes působí už trochu zastarale, zejména to první: „Skladba musí mít taneční groove, který se potáhne po celou hrací dobu a kterému nebude moci současná hudbychtivá generace odolat.“ Práce na skladbě samotné se má odehrávat v profesionálním studiu, odložte portastudia (to byl takový čtyřstopý kazeťák, vida, takže v žádném případě DIY), odložte všechny pokusy o sdělení, složitost, nekompromisnost, odložte vše, co jste kdy věděli o hudbě… Nebojte se útočit na první signální a upsat se bankéřům, pluggerům, distributorům a televizním estrádám. „Budete si na to muset vypůjčit majlant, vaše šance na úspěch se ale zvyšuje, jste-li na podpoře,“ přihazují autoři do svého koktejlu ironie, protimluvů a střízlivých postřehů klišé o strádajícím umělci („chudoba zostří váš důvtip“).
Některé glosy by se měly tesat nebo spíš důkladně analyzovat: „S každou novou generací v pop music přichází domnělá revoluce, kdy si to mladí můžou všechno dělat sami: valchové kapely [jau!, snad se dalo napsat skiffle – pozn. pf], zpěváci protestsongů, beatnici, punkrock, U2 nebo Casio Kids [další záhada ztracená v překladu – pf]. Skutečnost je taková, že mladí toho sami dělají málo. Možná si myslí, že si to dělají sami. Jejich obecenstvu je vnucována představa, že si to dělají sami. Ve skutečnosti je to ale jinak: nová, mladá úroda se ponechá, aby uzrála, a pak přijede takový zvláštní kombajn, aby sklidil pár šťastných hlavic obilí [snad klasů?! – pf], zatímco zbytek úrody nadšeně jásá, vadne a nakonec uvadá.“ No vida, čekají takové chmurné žně i současné dvacetileté? Nebo už probíhají? Nebo pořád probíhají? Na protější stránce, kde se radí, jak naložit s pondělním večerem, autoři odlehčí: „Večer je vhodné strávit u nějakého kámoše doma. Podívejte se, jestli nevlastní nějaké desky stojící za vypůjčení. Co je ale důležitější – řekněte mu, na co se chystáte, a zjistěte, jestli nemá nějaké nápady, které by bylo možné použít. Je to málo známý fakt, ale většina lidí je geniální, pokud jde o kreativní nápady. Váš kámoš musí být jedním z nich. Proč se všichni tito lidé nikdy neodváží uvést své kreativní myšlenky ve skutečnost, je nám záhadou.“
Podobných, na první pohled plytce provokativních otázek klade tahle nasreddinovská kniha celou řadu, a proto by si jí měl všimnout každý, kdo považuje pop music za (ať už příjemnou nebo nepříjemnou) samozřejmost. Stěžejní otázka, která je kladena mezi řádky zejména v první části svazečku, zní: A má vůbec nějaký význam pokoušet se o první místo hitparády?
Jimmy Cauty, Bill Drummond: KLF manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Přeložil Jiří Březina. Jiří Březina a Jakub Janďourek, České Budějovice, 176 stran.