Hvížďala: Jan Werich říkal: „Rodný jazyk neslyšíte jen ušima jako jiné řeči, které jste se naučil. Slyšíte ho taky žaludkem, který se vám sevře, taky srdcem, které se rozbuší, nebo zádama, kde vám přejde mráz… Ona totiž řeč vlastně není znalost slovíček, nýbrž melodie, inflexe.“ Gruša: To je hezký příklad, odkazuje totiž i k tomu druhému V – k Voskovcovi. Skutečnou kompetenci měl Werich jen s ním. Jako dvojjediný fenomén ztělesňovali tvořivou sílu první republiky. Tenkrát se z Dykovy zemité Velemáti [Země mluví] stala res publica, žijící z osobní svobody občanů. A nakonec jediný vpravdě filosofický zpěv, čili moudrost jako cantus, stvořili V+W. Život je jen náhoda pomáhá víc než tucet sókratovských knížek. Ale i oni museli do exilu. A nakonec volit mezi hlavou a žaludkem. Werich se neuměl obejít bez pohádek, Voskovec bez pravdy. Proto byl ochoten říkat ji anglicky, když česky mlčela. Oba trpěli, Voskovec ztrátou spontánní elokvence, Werich vědomím, že ji omezuje. Nakonec právě on seděl v Národním divadle, když se tam degradovala Charta. Jak víš, umřel na depresi. Voskovec trpěl nostalgií, ale ne výčitkami. Zažil jsem ještě oba. Wericha jako smutného klauna am Stammtisch v Klubu spisovatelů, Voskovce v porotě Ceny Egona Hostovského, kterou jsem dostal za Dotazník. Komunikativní kompetence znamená dospělost, jednotu intelektu a srdce, duo V+W za všech okolností. […] (Karel Hvížďala s Jiřím Grušou v Hostu č. 3/2010, s. 10.)
Zmizelý zápisník Vladimíra Fuxe, kmenového autora Satirického divadla Večerní Brno (Pozor, hodný pes!, Hamlet IV. aneb aneb Cirkus Elsinor, Drak je drak čili Jak Žužličtí k rozumu přišli, Akce H aneb Město má žízeň, vše z let 1960–63), začala od čísla 1/2010 otiskovat revue Masarykovy univerzity Universitas.
Vznik jednoho z nejúspěšnějších titulů Večerního Brna, satirické hry Král-Vávra, osvětlil její autor Milan Uhde v 5. kapitole vzpomínkového seriálu Co na sebe vím (Divadelní noviny č. 7/2010).
Do 21. ročníku vstoupila Divadelní revue se změněným formátem, grafikou, periodicitou (tři čísla místo čtyř) a s novým šéfredaktorem Honzou Petruželou. V prvním čísle recenzovala Eva Šormová pod názvem Pro školu i dům čtyřdílné Dějiny české literatury 1945–1989 (Academia 2007–08).