Na cenzuru témat spojených s transgenderem či minoritní sexuální orientací si u nás nikdo nestěžuje. Veřejná diskuse je přitom omezená a nejde do hloubky. Chybí i plnohodnotná platforma pro fungování menšinové komunity.
Zvlášť po letošní první Prague Pride se rozhodně nedá tvrdit, že by se česká média vyhýbala tématům spojeným s GLBT (gay, lesbickými, bisexuálními a transgenderovými lidmi). Mediální smršť s obrázky desetitisícového pochodu, k níž přispěla nejen srpnová okurková sezona, ale především agresivní konzervativní rétorika Václava Klause a jeho nohsledů a intelektuálních podržtašků, ovšem příliš neodpovídá tomu, jakou intenzitu, rozsah a hloubku mají témata spojená s odlišně pociťovanou či chápanou sexualitou či genderem v běžném mediálním provozu.
Nic nevychází
Pro situaci posledních několika let je typické, že podobná témata do sdělovacích prostředků nijak zvlášť neprotlačují ani ti, kterých se týkají nejvíce, tedy samotní GLBT. V České republice občas vychází pouze popově zaměřený obrázkový gay časopis LUI MAG, který se mimochodem přičinil o pád premiéra Topolánka. Častěji se otázky spojené s GLBT objevují v tištěné formě jen ve feministickém magazínu FEMA, občas pak v souvislosti s uměním a kulturou třeba v Cinepuru (č. 71/2010 – Queer film), Živlu (č. 28/2006 – Gay život) nebo v A2. Až do letošního podzimu, kdy začala Dana Machajová s Rhomb Zines Prague distribuovat magazíny Girls Like Us, Bent Over nebo Original Plumbing, u nás nebylo možné narazit ani na zahraniční queer magazíny a fanziny. Chabou mediální nabídku doplňuje komerční rádio Expres, které každý týden otvírá „bránu do světa gayů a leseb" pořad GATE.
Po celá léta byly pro komunikaci mezi sexuální většinou a menšinou vlastně využívány jen dva hlavní kanály. Tím prvním je queer filmový festival Mezipatra, jehož již dvanáctý ročník začíná 2. listopadu v Brně a pak se přesouvá do Prahy. Promítání a různé doprovodné akce s gay, lesbickou, bisexuální, transgenderovou a queer tematikou navštívily za dobu existence festivalu desetitisíce lidí, samozřejmě včetně heterosexuální populace. Akce tak nepochybně přispěla k diskusi o tématech GLBT i emancipaci a sebevyjádření sexuálních menšin. Zároveň ale filmový festival není ani masovým médiem, ani plnohodnotnou náhradou pravidelné komunikace.
Něco pro všechny
Diskusní platformu zastupuje ve veřejnoprávním médiu zábavný magazín České televize nazvaný Q. Tento nástupce kulturně-publicistického „pravidelníku" (původně měsíčníku) LeGaTo, který Česká televize vysílala od roku 2003, se od roku 2007 objevuje na ČT2 každý týden v úterý před půlnocí a v repríze následující pondělí po půlnoci. V pravidelných rubrikách se věnuje aktuálním událostem a tématům spojeným s menšinovou sexualitou. Jeho široký záběr (který v posledních dílech sahá od reportáže z divadelního festivalu Fringe v Edinburghu přes „Manuál na výrobu q potomka" až po reportáž z volby nejskvělejšího teplého muže Gay man v paláci Hybernia) naznačuje, že má ambici zaujmout diváky s různým vkusem i kulturní orientací. Samotný pořad sice přináší příběhy i problémy lidí s menšinovou sexuální orientací a reflektuje jejich aktivity v různých uskupeních, kulturních projektech či iniciativách, zároveň ale jasně ukazuje neexistenci společné základny tohoto dění a neposkytuje prostor pro hlubší reflexi.
Jak konstatoval v nedávném díle magazínu hlavní organizátor pochodu Prague Pride Czeslaw Walek, někdejší náměstek ministra pro lidská práva a národnostní menšiny: „U nás se po schválení zákona o registrovaném partnerství v roce 2006 komunita rozpadla. Komunitní akce tu málokdy existovaly. Máme festival Mezipatra. Třikrát byla Pride – dvakrát v Brně a jednou v Táboře, ale to byly jen takové malinkaté akce." Verbální útoky některých politických představitelů před první Prague Pride tuto sounáležitost pomohly oživit. Odhodlání čelit potenciální diskriminaci se demonstrovalo zábavou. Nezdá se ovšem, že by pocit ohrožení dosáhl takové míry, aby vyvolal soustavnější tlak na veřejnou diskusi a dlouhodoběji ovlivnil obsah či dokonce vznik nových médií.