Bibliografie Karla Čapka se rozrostla o publikaci „Vojáku Vladimíre…“ Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí (ed. Zdeněk Bauer, vl. n. 2009), obsahující několik dosud nepublikovaných Čapkových dopisů z let 1931–32.
Herečku a spisovatelku Evu Vrchlickou (1888–1969), jejíž vzpomínání uchovává rozhlasový archiv, přiblížil v Týdeníku Rozhlas č. 52/2010 Jiří Hubička.
K rozhodnutí činovníků města Semily z března 2006 odejmout čestné občanství Ivanu Olbrachtovi se vrátil Alexander Lukeš v Literárních novinách č. 50/2010 článkem s „vaculíkovským“ titulkem Proces v Semilech.
Kniha Ladislava Tunyse K. H. Frank. Noc před popravou (Nakladatelství XYZ 2010) je v druhém plánu souběžným životopisem Frankova obhájce ex offo Kamilla Reslera (23. 12. 1893 – 11. 7. 1961), „advokáta všech literátů“, jak ho nazval Václav Černý, bibliofila, mj. editora básnické antologie K poctě zbraň praporu!, jedné z prvních původních českých knih vydaných po květnu 1945.
Literatuře, divadlu a výtvarnému umění českých Němců bylo vyhrazeno skoro celé dvojčíslo 15/16 Babylonu z 13. 12. 2010. V příloze najdeme úryvky z dramatických textů Ludwiga Windera, Paula Kornfelda, Maxe Broda, Oskara Bauma, česky dosud neznámých, a podstatnou část stati Otty Picka, redaktora Prager Presse, o tristním postavení pražského Německého divadla za první čs. republiky.
Petr Placák hovořil v témže dvojčísle Babylonu s Alenou Wagnerovou o její knize Sidonie Nádherná a konec střední Evropy (Argo 2010). Ta dvěma hlasy – Vladimíra Justa a Dory Kaprálové – zasáhla i do předvánoční ankety Kniha roku 2010.
Šestkrát zabodoval v této anketě (Lidové noviny 18.–19. 12. 2010) Vladimír Holan: čtyřmi hlasy pro knihu Holaniana Vladimíra Justla (Akropolis) a dvěma hlasy pro knihu Vladimíra Křivánka Vladimír Holan básník (Aleš Prstek). − Jeden hlas z dvou set dvaceti osmi, a sice od literární historičky Jaroslavy Janáčkové, obdržel reprint Revolučního sborníku Devětsil z roku 1922 (Akropolis). − Nejkratším příspěvkem anketu obeslal Václav Havel: „Konrad Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti (Academia).“