V Plzni se rozhoduje o řediteli Divadla J. K. Tyla. Odborná komise doporučila prodloužit funkční období nynějšímu řediteli a vypsat nový konkurs. Může to být šance, jak vybrat ředitele s dostatečným časovým předstihem. Ukazuje se ale, že je to rozhodnutí kontroverzní.
Stalo se zvykem, že jsou v Česku pevnou součástí různých rozhodovacích procesů odborné komise. Podílejí se na rozhodování ministerstev, krajů, měst nebo příspěvkových organizací. Mechanismy, podle nichž se komise obsazují, jsou různé (lidé mohou být nominováni rozličnými organizacemi nebo sdruženími, mohou být k účasti v komisi přímo vyzváni apod.). Jedno ale mají komise zpravidla společné – jejich hlas je pouze poradní a pravomoc konečného rozhodnutí má ministr, rada…, to už se případ od případu liší. Společné mají i to, že jejich status, složení a především jejich rozhodnutí jsou napadány, zpochybňovány, bagatelizovány, nerespektovány, a to odbornou veřejností, na rozhodnutí komisí zainteresovanými subjekty i politiky. Nejprofláknutějším případem asi je „zamáznutí“ výsledků mezinárodní architektonické soutěže na budovu Národní knihovny na Letné. Nebo novou soutěží v paměti zaktualizované zrušení výběrového řízení na ředitele pražské Národní galerie, které padlo za vlast, když se na ministerstvu kultury po volbách změnilo personální obsazení.
Nyní je tu pro změnu výběrové řízení na ředitele Divadla J. K. Tyla v Plzni, které vypsalo v únoru město, zastoupené svým Úřadem služeb obyvatelstvu Magistrátu města Plzně. Své koncepce měli zájemci předložit do konce března a od června se měl vítěz ujmout funkce. O odborné porotě hovořili před konkursem do médií jak plzeňský primátor Martin Baxa, tak jeho náměstkyně Eva Herinková. Ta vysvětlila, že ve formulaci vypsání konkursu chybí národnost proto, aby se do výběrového řízení mohli přihlásit i zahraniční kandidáti.
Šance pro Plzeň
Zahraniční zájemci se ale nepřihlásili. I těch domácích bylo málo – čtyři včetně současného ředitele divadla Jana Buriana (když svůj post obhajoval v roce 2007, byl ve výběrovém řízení dokonce sám). Nedostatek manažerských osobností, které by se ucházely o takto prestižní post v kulturní organizaci, je v době třetího desetiletí od změny režimu záležitost docela tristní. Je přece obecně známé, že kde není dostatečná konkurence, nelze permanentně zvyšovat laťku kvality a profesionality, lze jen s obtížemi skutečně inovovat a udržovat drive.
Porota nakonec nevybrala ani jednoho zájemce. Doporučila prodloužit stávajícímu řediteli funkční období do června 2013 a vypsat do konce letošního roku nové výběrové řízení. Nový ředitel, který by nastoupil od července 2013, by tak měl dostatek času na přípravu své první divadelní sezony. Nejde ale jen o samotné vedení divadla, ve hře je také jeho zapojení do aktivit Plzně – Evropského města kultury 2015 a stavba nové divadelní budovy (divadlo by se mělo otevřít v září 2014 a nahradit nevyhovující Komorní divadlo).
„Evidentně ani jeden kandidáty předložený koncepční materiál nesplňoval očekávání a především zadání, které měl od města nový ředitel mít. Jedenáctičlenná komise rozhodla jednohlasně. Domnívám se, že rozhodnutí nabízí konstruktivní řešení pro budoucnost – pokud se město rozhodne naše doporučení akceptovat, poprvé bude ředitel zvolený s předstihem. Nebude muset přímo navazovat na dramaturgii svého předchůdce a stávající ředitel bude mít naopak možnost dokončit vše, co si předsevzal. Takto dopředu se vybírají ředitelé v rakouských nebo německých divadlech a je na čase, aby takový systém začal fungovat i u nás. Konkurs byl tentokrát vypsán v šibeničním termínu. Rozhodnutí komise je šance pro Plzeň, aby systém výběrových řízení změnila. Šance je to i pro stávajícího ředitele divadla Jana Buriana – může se přece znovu přihlásit s novým projektem, který nebude jen statistickým dokazováním úspěchů,“ komentuje pro Ádvojku rozhodnutí komise její předseda Ondřej Hrab (vede pražské Divadlo Archa). Fakt, že se Plzeň stala Evropským městem kultury 2015, bylo jedno z hledisek, podle nichž komise kandidáty posuzovala, uvádí. Zkoumala totiž, který projekt slibuje, že bude mít dění v divadle podstatný evropský přesah. Jedním z kritérií byla také schopnost spolupracovat s ostatními kulturními organizacemi v Plzni. „Nikdo z komise nepředpokládal, že by mělo být naše rozhodnutí hodnocené nějak negativně,“ dodává Hrab.
Největší zásluha
Rozhodnutí poroty podle vyjádření pro média opravdu některé osobnosti plzeňské kultury překvapilo. Zatímco náměstkyně Eva Herinková a primátor Martin Baxa po rozhodutí komise podle plzeňské Mladé fronty Dnes její stanovisko podpořili, Jan Burian (který vede divadlo od roku 1995, je také ředitelem festivalu Divadlo a vedoucím Katedry činoherního divadla DAMU) byl z výsledku překvapený. „Doporučující stanovisko výběrové komise je pro mě v této věci základním vodítkem pro jednání Rady města Plzně,“ říká pro A2 primátor Martin Baxa. „Přijde mi to absurdní. Teď by se mělo pracovat na tom, aby se postavilo nové divadlo, a to musí dělat někdo, kdo zná situaci. Počkám, jak se k tomu postaví městská rada,“ citoval Plzeňský deník Jana Buriana (jeho aktuální vyjádření se do uzávěrky A2 nepodařilo získat). Plzeňský deník cituje také manažerku společnosti Plzeň 2015 Marcelu Krejsovou: „Zdá se mi to šílené. Teď není zrovna období, kdy by se mělo přepřahat. Nedovedu si moc představit, že by stavbu nového divadla nedotáhl do konce ve funkci Jan Burian. On má na projektu největší zásluhu. Nevím, co by komu měl dokazovat. Je to nejlepší manažer, jakého tu můžeme mít. Klidně se může stát, že pokud město doporučení odsouhlasí, s funkcí sekne. A to by pak byl problém.“ Byloli však vyhlášeno výběrové řízení, těžko mohl někdo očekávat, že půjde jen o formalitu, která posvětí další pětileté setrvání současného ředitele ve funkci.
O tom, zda bude Plzeň respektovat rozhodnutí komise a vytvoří precedent příkladný i pro další města, jež spravují příspěvková divadla (tedy že je nutné vyhlašovat konkursy s časovým předstihem), nebo rozhodnutí respektovat nebude a dá přednost statu quo, se bude rozhodovat 19. května. Bude dobré sledovat, jak se radní k věci postaví. Mohli by totiž prolomit i nedobrý, u politiků poměrně zakořeněný zvyk: komise si vážit nebo ji bagatelizovat podle toho, jak se jim jejich rozhodnutí hodí do krámu. Postavit se za rozhodnutí komise, i když může být částečně nepopulární, prostě od politiků vyžaduje i osobní odvahu.