Děje doprovázející vyostření politického či společenského konfliktu jsou pro média požehnáním. Zájem čtenářů či konzumentů roste a novináři opět dostávají šanci prokázat svou nepostradatelnost. Ve vypouklých zrcadlech, která událostem nastavují, se ještě zvětšují rysy, jimiž se média vyznačují v dobách, kdy se jakoby nic neděje.
Ve dnech předcházejících stávce v dopravě 16. června se hlavní aktéři střetu pochopitelně pokoušeli co nejvíce využít mediální potenciál, který měli k dispozici. Varování a výhrůžky silou, které odboráři adresovali vládě, s ochotou přejímaly a ještě nafukovaly hlavní deníky, stejně jako další média. Specifická vlastnická struktura českých vydavatelů, personální složení redakcí i dlouhodobé názorové trendy v mainstreamových médiích však vedly k tomu, že deníky tlumočily toto vyhrožování vládě jako útok odborů proti občanům. Tato reinterpretace byla podporována nejen přetiskováním prohlášení premiéra Petra Nečase, který prohlásil, že vláda nepodlehne nátlakovým akcím, které si berou občany jako rukojmí, ale i zdůrazňováním hospodářských škod, které stávkou údajně vzniknou („v dopravě by to mohlo být až 1,5 miliardy“), a možných újem občanů (zablokované silnice). Deníky se také předháněly ve své snaze poskytnout čtenářům „praktické“ rady, jak dopady stávky na svůj osobní život co nejvíce omezit. A také zveličovaly plánované protestní akce. Například Hospodářské noviny 13. června v podtitulku na hlavní straně označily chystanou stávku za generální.
Je to sport…
S výjimkou Práva všechny ostatní deníky daly malý prostor jak odborářům, tak i expertům či komentátorům, kteří by se věnovali konkrétním dopadům protestů na to, proti čemu byly namířeny, či celkovému smyslu stávky. Zaměření médií na procesy vyjednávání mezi odbory a vládou a vzájemné taktické chvaty a protichvaty vedly často k prezentaci konfliktu jako sportovního utkání, v němž kromě formy a výkonů aktérů vlastně už o nic jiného nejde. To vyjadřuje i titulek úvodního textu Hospodářských novin z 13. června, který hlásal: „Vláda v. odbory 1 : 0. Druhé kolo ve čtvrtek.“ Sportovní rétoriku pak den po stávce ještě trumfla Mladá fronta DNES svým headlinem: „Odbory – Praha 0 : 1“.
…nebo spíš legrace
Dalším výrazným rysem především titulů MAFRy (Mladá fronta DNES, Lidové noviny a jejich internetové portály plus deník Metro), vlastněných německými mediálními magnáty z rodin Arnold, Betz, Droste a Wenderoth, byla zlehčovaná prezentace samotného průběhu stávky a jejích výsledků. V Lidových novinách tento přístup hned druhý den po stávce, 17. června, demonstrovaly titulky jako: „Praha se na den proměnila v Hanoj“, „Na Moravě stávkovali cestující. Nejeli“, „Letadlo bychom přinejhorším doběhli“. Hlavním tématem dne pak pro list bylo, že „Na stávce prodělaly dráhy a trafiky“. MfD zase pro změnu téhož dne uvedla text „Hotely a taxikáři: Více takových dnů!“ Přihlásila se i k cyklistickému tématu, a to hned ve dvou článcích: „CykloPraha překonala Amsterdam. Ještě nikdy se v Praze nezastavilo na den metro. A ještě nikdy nejelo tolik lidí do práce na kole“ a „Na kole vyjelo sedmkrát víc Pražanů než jindy“. Ve zlehčování (listem předem zveličovaných) dopadů stávky pak pokračovala v pražské příloze s titulky jako „Včera neděle byla…“ nebo „Plavba parníkem do práce připomínala víkendový výlet“.
Asi vrcholem otevřeně zaujatého či stranického přístupu redakce ke stávce se stal zřejmě počin Hospodářských novin (vydavatelství Economia, převážně vlastněné podnikatelem Zdeňkem Bakalou), které den po akci zveřejnily na dvou stranách článek „Stávka nás přesvědčila, že musíme zvýšit tempo – rozhovor s Petrem Nečasem krátce předtím, než před Úřad vlády dorazil protestní průvod“. Ovšem i Právo na svých zpravodajských stránkách porušilo principy nestrannosti a nezávislosti. V článku „Antikonfliktní tým nejvíc zaměstnali anarchisté“ s popiskem pod fotografií „S anarchisty to antikonfliktní tým včera neměl jednoduché“ autor Radim Vaculík cituje jen zasahující policisty a nedává vůbec prostor demonstrantům či terčům zásahu. To je ovšem u tohoto autora i listu častý jev, který ukazuje na dlouhodobou závislost mezi novináři a policejními zdroji.
Springer zavrčel
Zatímco postoje hlavních „nebulvárních“ tištěných médií ke stávce v podstatě kopírovaly dlouhodobé trendy – tedy (s výjimkou Práva) propagování pravicové, převážně provládní politiky pomocí relativně umírněných prostředků, bulvární média sehrála vůči odborářům jednoznačně roli zlého psa. O kampani svědčí především počínání Blesku (vydavatel Ringier Axel Springer Media AG vlastní ještě bulvár Aha! a 19 dalších deníků a časopisů). Jeho šéfredaktorovi (a zároveň šéfredaktorovi týdeníku Reflex) Pavlu Šafrovi nestačily poplašné zprávy „Škody půjdou do miliard“ (11. 6.), „Nepojede MHD“ a „Prahu zablokuje sláma!“ (11. 6.) či posměšné titulky: „Takhle vypadá velké odborářské fiasko!“ (17. 6.), „Nečas s Kalouskem si z odborářů utahovali“ (17. 6.), „Jak demonstrovat a nebýt k smíchu“ (17. 6.), „Lidé se stávkou bavili: Metro nejelo ani v Brně“ (17. 6.), „Kalousek vede na body, odbory zkrotly“ (16. 6.). Na titulní straně 11. 6. zveřejnil fotografie tří odborářských předáků Luboše Pomajbíka, Bohumíra Dufka a Jaroslava Zavadila i s čísly jejich mobilních telefonů a výzvou: „Trojka, která v pondělí ochromí Česko: Zavolejte jim a řekněte své.“ Šafr tím navázal na tradici svého vydavatele, který v roce 1968 vedl kampaň proti německému studentskému hnutí. Ta přispěla k atentátu na Rudi Dutschkeho a následně i násilným protestům vůči vydavatelské společnosti. V českém prostředí se naštěstí zatím nic podobného nestalo a jedinou odvetou je zveřejnění čísla samotného šéfredaktora na stránkách serveru Indymedia. Zajímavé přitom je, že navzdory mediální masáži (Blesk je například nejčtenějším deníkem v České republice s průměrným prodejem kolem 350 tisíc výtisků) si poslední akce odborů získala velkou podporu veřejnosti.