Nejpozoruhodnějším českým komiksem letošního roku jsou Divoši od Lucie Lomové. Příběhy ze dvou let života Alberta Vojtěcha Friče a jeho indiánského přítele Čerwuiše, kterého přivezl do srdce Evropy na začátku dvacátého století, sice netvoří onen dlouho očekávaný „velký komiksový román“, ale blíží se k této metě zatím asi nejvíce.
Milovníci exotismů mohli být v roce 1908 nadšeni, vždyť celý širý svět konečně zavítával přímo před jejich prahy. Joe Hloucha na Jubilejní výstavě obchodní komory otevřel svou žaponskou čajovnu a Alberto Vojtěch Frič dokonce přivezl z cest po Paraguayi živého indiána. Svět se zmenšoval každou hodinou. Robert Edwin Peary se chystal k výpravě na severní pól, Louis Blériot vyvíjel jeden letadlový prototyp za druhým a indián Čerwuiš ve velkém sále Žofína vyprávěl davům naslouchajícím se zatajeným dechem o kmenových válkách divochů Jižní Ameriky.
Zkušená komiksová tvůrkyně Lucie Lomová (autorka příběhů myšek Anči a Pepíka ze Čtyřlístku či alba Anna chce skočit) se při ztvárňování osudů českého cestovatele, botanika a kaktusáře Alberta Vojtěcha Friče zaměřila právě na příběhy související s pobytem paraguayského indiána na starém kontinentu. V téměř stopadesátistránkovém celobarevném komiksu Divoši se tak omezuje na roky 1908–09, kdy český dobrodruh a čamakokský indián cestovali z Ameriky do Evropy a zase zpět.
Pečlivost a elegance
Hned první pohled na elegantně vypravený paperback Divochů znovu připomene, jak výraznou proměnou prošel český komiks a jeho společenské vnímání v posledních několika málo letech. V průběhu první dekády 21. století se na našem území poněkud skomírající umělecké formě podařilo nejen přežít, ale dokonce se i zásadně oživit – výrazné vykračování ze subkultury, které můžeme u českého komiksu v současnosti pozorovat, je jen logickým pokračováním nastoupené tendence. Divoši Lucie Lomové jsou v nejlepším slova smyslu mainstreamovým dílem, komiksem, který se nesnaží oslovovat pouze fanouškovský okruh. Nejsou v tom jistě první, vzpomeňme například na Aloise Nebela, ale zatím se jim to daří nejlépe. Aspoň pokud budeme posuzovat kvalitu knihy.
Pečlivost, se kterou Lucie Lomová vytváří své komiksové výjevy, je patrná v každém panelu. Autorka jistě není živelný kreslířský typ, který by lehkou rukou okamžitě nahazoval působivé obrazy. Místo toho ale nastupuje o nic méně hodnotná autorská sebekázeň, trpělivost a zaměření na detail. Pozornost, kterou věnuje každému jednotlivému vyobrazení, se nejlépe zúročuje v rozmáchleji komponovaných výjevech, velkých panelech či exteriérových scénách. Díky detailnímu průzkumu dobových fotografií je její Praha z doby před sto lety přesná a věrná, zaujmou i povedené scény z kmenového života, namnoze osvícené jen mihotavou září otevřeného ohně. Osvěžení přinášejí i občasné změny vizuálního stylu: ať už se jedná o funkčně motivované variety (Čerwuišova vyprávění pražských dobrodružství), nebo jen o zábavné citace a aluze na slavná výtvarná díla.
Méně adaptace
Možná je jen škoda, že Lucie Lomová svému líčení Čerwuišových evropských osudů nevtiskla nějaký pevnější významový rámec, že při svém vyprávění tvůrčím způsobem zásadněji nevykročila za hranice pramenně doložených faktů. Takto ponejvíce setrvává ve směru nastoupeném již Fričovými pozdními vzpomínkovými črtami, publikovanými nejprve za druhé světové války v Pestrém týdnu a nedávno i souborně. Mix humoristických příběhů o tom, co všechno natropí indián v srdci Evropy, je na posledních čtyřiceti stranách trochu násilně převrácen do melancholického vyprávění o neodčinitelnosti osobní proměny a o nezvratné transformační (a destruktivní) síle západní civilizace. Čerwuiš navracející se k Čamakokům působí u svého domovského kmene nakonec stejně exoticky jako dříve coby divoch v Čechách.
Divochům jakožto uměleckému komiksovému dílu by prospělo méně adaptace a více interpretace, větší autorská rozhodnost a odvaha, která by poutavý, zábavný a místy i strhující příběh o Čerwuišově a Fričově cestě tam a zase zpátky povýšila na další stupeň. Pomyslné čekání na první „velký český komiksový román“ tak nekončí, jakkoli se tomuto míhavému ideálu Divoši přiblížili jako dosud nikdo před nimi.
Autor je bohemista.
Lucie Lomová: Divoši. Nakladatelství Labyrint, Praha 2011, 152 stran.