V těchto dnech se připomíná desáté výročí teroristických útoků na newyorská Dvojčata. Útoky z 11. září 2001 svět v mnohém změnily, později přišla navíc ekonomická krize a trvalou recesi posledních deset let zažíval i sám vítěz studené války.
V době před deseti lety převažoval nejen ve Spojených státech amerických názor, že jsou jediná supervelmoc a jediný sloup daného světového řádu. „Dnes,“ píše americký myslitel Immanuel Wallerstein ve svém komentáři na webu Binghamtonské univerzity z 15. srpna 2011, „se názor, že Spojené státy vážně upadají, stal už banalitou. Říkají to všichni s výjimkou několika politiků USA (…). Ale ve skutečnosti jsou o úpadku přesvědčeni úplně všichni.“
Úsvit a svoboda
Kromě všeobjímající a nekonečné války proti teroru zahájené po 11. září 2001 byla důkazem úpadku nejdříve válka v Iráku – zahájená z vylhaných důvodů invazí 20. března 2003. Oficiálně se jí říkalo operace Irácká svoboda a po stažení amerických vojsk pravděpodobně ke konci letošního roku budou Američané (už jenom jako „poradci a pomocníci“) pokračovat pod názvem Nový úsvit. Následovala operace Trvalá svoboda v Afghánistánu, další operace se vedou v sousedním Pákistánu, v Jemenu a od Filipín až po Džibutsko.
I v tomto ohledu však vliv Spojených států stále slábne, jak to dokazuje postupný, byť pomalý odsun vojsk několika spojenců a členů NATO, které šlo USA vždy na ruku, z Afghánistánu. Ani supervelmoc zde nedokázala prosadit své cíle, musela ustoupit od původního vojenského „vítězství“ k „podpoře“ afghánské „demokracie“.
Války přispívaly k sestupu USA i svými náklady. Z nejnovější studie Watsonova ústavu pro mezinárodní politiku na Brownově univerzitě v Providenci Náklady války (Costs of War, costsofwar.org) ocitujme pro ilustraci několik údajů. Konečné finanční náklady válek vedených USA v posledních deseti letech představují nejméně 3,7 bilionu dolarů, mohou však dosáhnout až 4,4 bilionu. Dosud v důsledku výše uvedených „operací“ zemřelo přes šest tisíc amerických vojáků (přesný počet zraněných není znám, nároky však dosud u Úřadu pro veterány uplatnilo 550 tisíc osob). V Afghánistánu, Iráku a Pákistánu zemřelo v důsledku vojenských „operací“ nejméně 137 tisíc civilistů (a další umírají), válečných uprchlíků a vysídlenců je asi 7 800 000. Tyto údaje jsou přirozeně pouhým zlomkem „nákladů“ a lidské utrpení nemohou zachytit. Naznačují však, že vliv velmoci, která za ně nese hlavní odpovědnost, musel zeslábnout v mezinárodních vztazích i mezi obyvatelstvem přímo i nepřímo dotčených zemí.
Odpoutaný zadní dvorek Ameriky
Dalším zřejmým důkazem slábnoucího amerického postavení ve světě je Latinská Amerika, kdysi její příslovečný „zadní dvorek“. Už zdaleka nejde pouze o Venezuelu Huga Cháveze, USA se v této oblasti dnes nemohou – snad s výjimkou Kolumbie – spolehnout ani na jediného spojence. Na setkání jihoamerických ministrů financí v Limě letos na začátku srpna se naléhavě projednávaly možnosti, jak se izolovat od účinků americké hospodářské krize. Zatímco v Evropě bývalé země východního bloku po rozpadu Sovětského svazu zcela podlehly vlivu USA, ostatní dokázaly postupně prosazovat vlastní zájmy i v rozporu se zájmy Spojených států (viz porady G20 apod.).
Nejnovějším příkladem byla návštěva amerického viceprezidenta Joe Bidena v Pekingu. Tomu nezbylo než přesvědčovat největšího zahraničního věřitele Spojených států (Čína, která neustává v nakupování amerických státních dluhopisů, jich má za víc než 1,1 bilionu dolarů, což jsou největší dolarové rezervy na světě), že jeho americké investice jsou bezpečné. Je to poprvé v dějinách Spojených států, kdy jeden z jejich nejvyšších představitelů považuje za nutné takto jednat. Už z těchto kusých údajů tak vyplývá zřejmá linie setrvalého, nikoli pouze dočasného oslabení amerického vlivu.
Nůžky doširoka
Domácí scéna skýtá podobný obraz. Hospodářství USA je nejenom oslabeno krizí, která začala v roce 2007 a oficiálně byla ukončena v červnu 2009. V „netechnickém“, laickém smyslu slova krize či recese přetrvává. Vládní Úřad pro ekonomickou analýzu (Bureau of Economic Analysis) konstatoval, že hospodářský růst v letošním prvním čtvrtletí dosáhl 0,4 procenta, ve druhém 1,3 procenta. Výhled – i když pomineme paniku na finančních trzích v posledních týdnech – je truchlivý. Přitom skutečně nejzávažnějším ekonomickým problémem, mediálně překrývaným kvůli sporu o výši státního dluhu, zůstává nezaměstnanost. Její míra se pohybuje (úředně) kolem 9 procent, tento průměr ovšem zakrývá hluboké rozdíly a tím i fakt, že v USA jsou oblasti, jež se životní úrovní nijak neliší od zemí tzv. třetího světa (například 48 metropolitních regionů neočekává růst zaměstnanosti před rokem 2021). Státy, kde se v krizi propadla bytová výstavba a zavřely továrny, vykazují dokonce nezaměstnanost dvojcifernou. Ta postihuje především menšiny, Afroameričany a Hispánce, a prohlubuje tak „rasové“ nerovnosti.
Postačí dva příklady. Výtěžek malé skupiny Američanů, jejichž příjem přesahuje ročně 50 milionů dolarů, se v letech poslední krize 2008–09 zvýšil pětinásobně. (Firma Goldman Sachs vyplatila v roce končící krize svým vedoucím zaměstnancům prémie v průměru 600 tisíc dolarů na osobu, tedy nejvíce ve svých dějinách.)
Příznačné je v této situaci rovněž postavení dětí. Fond na ochranu dětí (Children’s Defense Fund) konstatuje ve zprávě z letošního července, že počet dětí žijících v chudobě stoupl od roku 2000 o čtyři miliony a počet těch, které se do chudoby propadly v letech 2008 a 2009, byl nejvyšší v historii vůbec zaznamenaný. V roce 2009 muselo 15,6 milionu dětí v Americe dostávat potravinové známky, což činí 65procentní nárůst za posledních deset let. Všechna čísla přitom odrážejí dlouhodobé problémy.
Nepěkné výhlídky
Neodmyslitelnou součástí úpadku je i politická scéna. V letošním předvolebním roce (v listopadu 2012 se bude volit prezident, třetina Senátu a celá Sněmovna reprezentantů) se pochopitelně protiklady a rozdíly vyhrocují. Letošek a rok příští ukazují ve srovnání s posledními desetiletími i na poměrně neobvyklé trendy. Fundamentalistické, početně menšinové skupiny – včetně u nás známé Tea Party – nejenže útočí za použití všech dostupných prostředků na své protivníky (i ve vlastních řadách), ale vliv jejich extremistických názorů a postojů zvláště v Kongresu stoupá. Právě kvůli horšící se situaci hospodářské i politické získává přehnaná radikalita tolik stoupenců a budí u mnoha lidí dojem, že ke zlepšení mohou vést jen krajní prostředky. Pokud by se Republikánské straně, která má dnes většinu ve Sněmovně reprezentantů, podařilo v příštím roce ovládnout i Senát, pak i v případě, že by se prezidentem stal znovu Barack Obama, nastanou pro Spojené státy v každém ohledu krušné roky. I proto, že nelze očekávat výrazné hospodářské zlepšení. Sestup první světové velmoci by se tak zřejmě jen urychlil. Stala by se přesně podle slov jednoho jejího bývalého prezidenta „ubohým, bezmocným obrem“.
Autor je překladatel a publicista.