Bojovníci za regulaci hracích automatů, loterií, kasin a jiných sázkových her přicházejí s novými argumenty, zbraněmi a taktikou. Dosud však neuspěli.
V posledních letech existovalo jen málo oblastí tak úrodných na poslanecké iniciativy, jako je snaha o regulaci hazardu. Důvodem je zejména tlak obcí a komunálních politiků, kteří upozorňují na negativní vlivy výherních automatů, povolovaných ministerstvem financí, na místní prostředí a stěžují si, že jim z výnosů tohoto nebezpečného podnikání neplynou žádné podstatné peníze. S kritikou a nejrůznějšími typy kampaní se přidává také občanské sdružení Brnění, Občané proti závislostem nebo iniciativa STOP HAZARDU. Od roku 2006 do června 2010 se na základě tohoto tlaku stalo součástí legislativního procesu celkem pět návrhů novel loterijního zákona. Žádný z nich ovšem nebyl nakonec schválen. Nejdále došel návrh sociálních demokratů z listopadu 2009, který byl ale v červnu 2010 vetován prezidentem Václavem Klausem (viz Kultura hazardu, A2 č. 17/2010).
V současné době je v Poslanecké sněmovně výsledek další série legislativních iniciativ různých skupin poslanců a míří do ní také vládní návrh daňové reformy, který problémy s hazardem a s ním spojenými daňovými úniky upravuje zase jiným způsobem. Jenže to zřejmě neznamená, že řešení bylo nalezeno. Ve výsledném znění poslední poslanecké novely totiž v červenci našli senátoři řadu závažných chyb. Ty by mohly vést mimo jiné k tomu, že by obce byly nuceny strpět nechtěné videoloterijní terminály na svém území ještě další tři roky. Navíc poslanecký návrh zákona neodstraňuje známý problém, že příjmy z hazardu nepodléhají zdanění a místo toho jde jejich část na „veřejně prospěšné“ účely, což v praxi mnohdy znamená, že peníze přes různé záhadné nadace mizí neznámo kam. Poslanci a senátoři přitom v rozpravách naznačují, že část z těchto prostředků končí na černých účtech politických stran.
Bílý psík
Vládní návrh řešení, který slibuje už programové prohlášení vlády, se zadrhl zase někde jinde. „Bátora je Kalouskův bílý psík s cílem nezdanit hazard v příštím roce,“ okomentovaly špičky koaliční strany Věci veřejné nedávné rozhodnutí ministra financí Miroslava Kalouska neúčastnit se jednání vlády do odvolání sporného ředitele odboru ministra školství Ladislava Bátory. Kalouskova pasivní rezistence ovšem nakonecnezabránila přijetí jím samotným předkládané „daňovou reformy“, jejíž součástí je i ustanovení, které společnostem podnikajícím v hazardu nařizuje odvádět daně přímo do státního rozpočtu. Ministr Kalousek veřejnosti svého času sliboval, že toto zdanění zavede od začátku příštího roku. V poslední době ale vsadil na zdržovací taktiku. „Když si vezmu všechny zákonné lhůty a počítám s tím, že o tom bude jednat tripartita a vrátí mi to Senát, tak nevěřím, že by se to do konce roku stihlo,“ vysvětlil nedávno médiím perspektivy návrhu. Zároveň dodal, že i kdyby byl zákon přijat, účinnosti nabude stejně až od ledna 2013.
Kalouskova ochranná ruka
Odpůrci hazardu jsou si vědomi obtíží s prosazením změny prostřednictvím poslanců, nemluvě již o obstrukcích samotného ministerstva financí (MF). Někteří z nich, například město Chrastava, proto vydávají místní vyhlášky, jimiž se pokoušejí výskyt herních přístrojů omezovat sami. Snaží se přitom překonat právní kličky v definicích přístrojů, prostřednictvím nichž se úředníci MF snaží zabránit komunálním politikům, aby ovlivňovali rozhodnutí o umístění přístroje. Zásadním přelomem se v tomto směru stalo rozhodnutí Ústavního soudu z června tohoto roku, v němž soud zamítl návrh ministerstva vnitra, které navrhovalo zrušení obecně závazné vyhlášky města Chrastava o regulaci umístění videoloterijních terminálů (označované ILV) ve městě. Ústavní soud dospěl k závěru, že je přípustné, aby obec regulovala obecně závaznou vyhláškou umístění interaktivních videoloterijních systémů, k jejichž provozu vydává povolení MF. Podobnou pravomoc by měly mít podle soudu obce i u ostatních typů herních přístrojů. Například u takzvaných výherních hracích přístrojů (VHP) Nejvyšší správní soud v letech 2007 a 2009 rozhodl, že do sta metrů od „chráněných budov“ (škol, školských zařízení, zařízení sociální a zdravotní péče, v budovách státních orgánů a církví) mohou být umisťovány jen ve výjimečných případech. Odpůrci hazardu ovšem dokládají, že ministerstvo financí tyto rozsudky i právně závazná stanoviska obcí dlouhodobě ignoruje.
V druhé polovině dubna loňského roku proto občanské sdružení napadla postup a rozhodování ministerstva financí u veřejného ochránce práv čili ombudsmana. Předběžné výsledky jeho šetření dávají kritikům ministerstva jednoznačně za pravdu. Na konci července tohoto roku ombudsman Pavel Varvařovský konstatoval, že MF při povolování sázkových her porušuje platné zákony. Nejenže schvaluje a nadále toleruje umisťování a provozování herních přístrojů v rozporu s obecně závaznými vyhláškami obcí, ale navíc nevyužívá svou pravomoc a nestanovuje například výše maximálních sázek a maximálních proher. Příklady, kdy MF povoluje hrací automaty v rozporu se zákonem, eviduje občanské sdružení Brnění od letošního června na stránkách mapyhazardu.cz. Aktuální seznam, který na webu může doplňovat kdokoliv, zahrnuje sedm set padesát heren ve dvaadvaceti obcích. Totéž sdružení letos v květnu zorganizovalo hromadné podání žádostí na MF o přezkoumání dosud udělených povolení hracích automatů a upozornilo, že jen v Brně ministerstvo za půl roku povolilo 1412 nových hazardních automatů, a to většinou v místech, kde to brněnská vyhláška zakazuje. Podnětů nakonec na ministerstvo odešlo celkem 404. Ministerstvo si ovšem ze všech těchto forem nátlaku těžkou hlavu nedělá a ve své otevřené spolupráci s hazardní lobby pokračuje dál.