Vláda a úplatkářství

Ještě před loňskými parlamentními a komunálními volbami prohlásilo 68 procent respondentů průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), že je třeba, aby politici urychleně řešili problém korupce. Důležitost tohoto tématu se pak odrazila jak v předvolebních kampaních, tak nakonec i v tom, komu voliči dávali svůj hlas.

Vláda premiéra Nečase, která vznikla na základě výsledků voleb, se sama ihned po svém sestavení označila za vládu boje proti korupci. A její představitelé oznámili záměr připravit ve spolupráci s nevládními organizacemi soubor zásadních protikorupčních opatření.

Personální zádrhel

Ohlášená spolupráce se však záhy neobešla bez komplikací. Již 20. července se nevládní protikorupční organizace Růžový panter ohradila proti jmenování Michala Moroze náměstkem ministra vnitra Radka Johna. Moroz do té doby působil v agentuře na vymáhání dluhů Debtis Causa, vlastnil bezpečnostní agenturu, zastupoval izraelskou společnost obchodující s odposlouchávacími technologiemi a byl spjat s bezpečnostní agenturou ABL, která patřila mecenáši Věcí veřejných a novému ministru dopravy Vítu Bártovi. I když ministr John několikrát změnil svou výpověď o tom, kdo vlastně náměstka pro strategie a programové řízení na úřad nominoval, ve funkci jej ponechal a Moroz tak zůstává jednou z rozhodujících osob při přípravě protikorupční strategie ministerstva i celé vlády.

Ministr John také záhy po svém nástupu do funkce sestavil poradní tým, do nějž přizval i nevládní organizaci Transparency International (TI). Ta z něj ale v polovině září vystoupila na protest proti zavádějícím vyjádřením ministra. „Samozřejmě se chceme podílet na protikorupční strategii vlády, šlo především o nepřijatelnou mediální prezentaci v podání pana ministra,“ uvedl tehdy na vysvětlenou právník TI Petr Jansa.

Více než za Langera

Nevládní organizace TI i další protikorupční organizace Oživení pak v listopadu skutečně připomínkovaly navrženou Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012. Návrh z podzimu loňského roku přitom již obsahoval celou řadu opatření, která nevládní organizace po řadu let požadují. Mimo jiné i kroky proti zneužívání radničních periodik, pro transparentnější nakládání s majetkem obcí, přijetí zákona o úřednících, změny zákona o veřejných zakázkách atd. Dokument také výslovně zmiňuje potřebu státní podpory neziskových protikorupčních organizací nebo spolupráce s nimi. Vyjmenovává přitom ty s celorepublikovou působností, jako je Transparency International, Oživení, o. s., Otevřená společnost či Růžový panter, i reginální, jako je Čmelák – Společnost přátel přírody z Liberce nebo občanské sdružení Ekologický právní servis. I když obecně nevládní organizace návrh dokumentu přivítaly pro široký záběr opatření, který jde za rámec toho, co v této oblasti navrhovaly předchozí vlády, vyjádřily nad Strategií i určité výhrady. „Vlastně se o žádnou strategii v pravém slova smyslu nejedná,“ říká Martin Kameník z Oživení. „Je to taková suma úkolů, přičemž chybí prioritizace. Hrozí riziko, že od realizace některého z klíčových opatření bude z různých důvodů upuštěno a namísto toho se vláda bude prezentovat nějakými ,měkkými‘ protikorupčními školeními úředníků.“

Neúspěšný test důvěryhodnosti

Krátce po odeslání připomínek vládu zasáhl korupční skandál na ministerstvu životního prostředí a ve Státním fondu životního prostředí (SFŽP). Zveřejněný rozhovor mezi poradcem tehdejšího ministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS) Martinem Knetigem a ředitelem SFŽP Liborem Michálkem odhalil, že se Drobilovi spolupracovníci snažili ovlivňovat veřejné zakázky fondu a měli za úkol vyvést z fondu peníze na financování Drobilovy kariéry a fungování celé ODS. V rozhovoru je také naznačeno, že Drobil předtím okrádal stát i ve firmě Lesy ČR a že černé financování ODS má na starosti bývalý ministr vnitra Ivan Langer. I když musel Drobil ze své funkce nakonec odejít (předtím ovšem stihl ještě propustit Michálka, který nahrávku zveřejnil), nad reakcemi prezidenta, premiéra a dalších politiků vyslovili představitelé protikorupčních organizací velké zklamání. „V žádné z těchto reakcí se neobjevilo příkré odsouzení korupčního mechanismu, který se v tomto případě vyjevil. Neobjevila se podpora neohroženého úředníka, který sám těžko hledal způsob, jak se s korupčním nátlakem vypořádat. Čelní představitelé státu nedokázali na informaci o korupčním riziku vhodně reagovat a sami se dostali na hranu trestnosti neohlášením trestného činu,“ tvrdí se v prohlášení TI z 4. ledna tohoto roku.

Napravit svou reputaci postiženou Drobilovou aférou se vláda hned po Novém roce pokusila tím, že schválila konečnou verzi Strategie. Tedy vlastně ne tak úplně konečnou. Na tiskové konferenci 5. ledna premiér Petr Nečas přiznal, že ve Strategii zůstalo ještě pět bodů, na nichž mezi ministry shoda nepanovala. Patřil k nim problém žalob na obchodní smlouvy u obecních a krajských samospráv, problém úprav zákona o veřejných zakázkách, otázka institutu spolupracujícího obviněného, otázka zřízení Centrálního registru bankovních účtů a problém zajištění odčerpávání majetku z nelegitimních zdrojů. Tyto sporné body měla po dopracování skupinou ministrů vláda znovu posoudit už 19. ledna.

Jak výsledný dokument vnímají nevládní organizace? „Konečnou podobu dokumentu vůbec neznáme, vláda ji dosud nezveřejnila,“ shodují se Petr Jansa z TI i Martin Kameník z Oživení. „Naposledy jsem dokument viděl v listopadu, co se pak s ním dělo na ministerstvech, mi není známo,“ dodává Jansa. „Z toho, co vím, tam zůstává několik problémů,“ vypočítává Kameník, „dokument pokrývá jen krátké období do roku 2012 a za tu dobu se celá řada věcí nedá stihnout. Stačí tedy chvíli opatření odkládat, nebo jako u zpřísnění financování politických stran nejprve navrhnout vypracování analýzy… To je přece nesmysl, po Drobilově aféře už všichni vědí, jak to funguje, a chtělo by to rovnou připravit zákon.“ „Stejně jako u stavby domu je i u boje proti korupci velmi důležité určit, co je první a nejdůležitější krok a které opatření je důležité méně a dá se udělat třeba později. Takhle se může stát, že budeme nejprve dělat omítky a až potom sekat elektřinu,“ dodává Petr Jansa z TI.