Anonymní revolucionáři

Od diskuse k rebelii

Sociální protesty, aktivistické kampaně i revoluce posledních měsíců doprovází nový internetový fenomén, „kolektivní identita“ neviditelných hackerů Anonymous.

Chceme-li psát nebo mluvit o Anonymous, narazíme brzy na hranice jazykových stereotypů. Máme o tomto „kolektivním jménu individuí, která spolupracují na určitých aktivitách“, jak píše anglická Wikipedie, mluvit v jednotném, nebo v množném čísle? Nejlepší snad bude jazyk zkoušet ohýbat, dokud se gramatika „kolektivní entity“ neustálí.

Anonymous se občas vynoří v médiích – například v souvislosti s obranou Wikileaks nebo s takzvaným arabským jarem. Proslulost získali, když na chvíli vyřadili z provozu webové stránky společností MasterCard a Visa. Anonymous není organizace v tradičním smyslu, nemá vůdce, hierarchickou strukturu ani formální členství. Anonymous může být každý, kdo se vyjadřuje anonymně; když svou identitu odhalí, přestává být Anonymous. Nejde však ani o úplně volnou platformu: mají svá pravidla, zahrnují různé proudy a skupiny, komunikace probíhá na otevřených i exkluzivních místech. A FBI v nich vidí „hrozbu pro národní bezpečnost“. O Anonymous, jejich „operacích“ a útocích bylo napsáno mnoho, zmíněný článek na anglické Wikipedii je obsáhlý, ale tady jde možná spíš o zážitek než o fakta a analýzy.

 

Neživte trolly

Dnešní Anonymous s vlastními pojmy a obraty, ikonografií, mytologií a kulturou vznikali postupně. Jejich koncept kolektivní entity nebyl uveden v život žádným filosofem ani architektem, i když do něj různí jednotlivci patrně vnesli důležité intelektuální podněty. Anonymous jsou tvořeni zažitými postupy a chováním v digitálním prostředí, o kterých se filosofuje až dodatečně. Povstali z bahna diskusních komunit bez správců, s anonymními příspěvky daleko za hranicí morálky a konvencí, z bahna, kde se ohledává rozhraní mezi dobrem a zlem a meze svobody. Zažívali hry s nenávistí a pomstou, ale i s hledáním pravdy, svobody a spravedlnosti. Základní byl patrně zážitek, kdy trollování (výraz označuje provokování v internetových diskusích) dostalo nový význam, protože bylo náhle hnáno vyšším cílem a nejen touhou se pobavit.

Začínalo to právě žerty na cizí účet, trollováním debat záměrně kontroverzními a šokujícími příspěvky nebo šířením memů nesrozumitelných člověku, který nezná kontext. Kdo se postavil žertům Anonymous z pozice moci, mohl být označen za cenzora, jemuž je třeba ukázat, s kým má tu čest. Nerozvážný troufalec pak mohl být rád, došlo-li jen na pomstu hromadným objednáním pizzy a pornomateriálů na jeho domácí adresu a ne rovnou zveřejněním soukromých kompromitujících fotografií z jeho domácího počítače. Anonymous zjistili, že dokážou hromadně zaměřovat pozornost na různé jevy, vystavět z některých humorných detailů kult nebo někomu převrátit život naruby. Umění kolektivního zaměřování pozornosti bylo zdokonalováno více či méně nevinnými žertíky, u nich ale nezůstalo.

 

Lidový mstitel

Po roce 2005 se objevily první politicky zaměřené akce Anonymous. Žertíky byly sice také svým způsobem politické, třeba při útocích na symboly či na hranice politické korektnosti, od té doby se ale značná část pozornosti začala obracet od jednotlivců k institucím. Jednotlivé frakce Anonymous se do akcí zapojovaly různě, podle vlastního uvážení, takže se nejspíš nejednalo o systematický posun, prostě „situace nějak nazrála“. Časem byly vidět i další posuny, třeba směrem k sofistikovanějším metodám útoků na webové stránky a databáze, k whistleblowingu nebo k tradičnějším metodám občanské neposlušnosti. Ale staré postupy a metody nemizí úplně a hlavně tu pořád zůstává duch „zábavy na cizí účet“.

Ačkoli se historie Anonymous dlouho omezuje na území euroamerického prostoru, v posledním roce názory a postupy spjaté s Anonymous získaly příznivé ohlasy a následovníky po celém světě, od arabských zemí přes Indii, Indonésii až po Jižní Ameriku. Anonymous, už spíš značka než společenství, žijí dál svým životem v souladu s návaznými mýty. Nejvýraznějším mýtem je v současnosti jejich ztotožnění s postavou anonymního mstitele z filmového zpracování komiksového příběhu V jako Vendeta (recenze snímku v A2 č. 20/2006), kde na sebe masku vezmou i občané a postaví se diktátorovi. Metafora revolty proti tyranovi, kdy se lid vzbouří „jako jeden muž“, avšak anonymní, rezonuje ve všech letošních revolucích. Kromě této symboliky a vyhlašování „operace“ byly ve všech nedávných „bouřích“ použity i ověřené postupy Anonymous, jako například útoky na vybrané webové stránky, publikace utajovaných informací na internetu či neustálý důraz na svobodu slova.

 

Zaměření pozornosti

Je zatím těžké zhodnotit, nakolik se Anonymous podíleli na pádech režimů v případě arabského jara. Podobně obtížné je i jen odhadnout význam využívání sociálních médií při protestech. Víme jistě, že za svržením diktátorů v Tunisku, Egyptě a Libyi stály akce skutečných lidí v ulicích, diktátora přece nesvrhnete sebechytřejším příspěvkem na Facebooku či Twitteru. Na druhé straně víme, že za protesty lidí na egyptském náměstí Tahrír nestáli jasní vůdci ani žádná jasně vymezená ideologie. Jako by na Tahríru ožil demokratický duch tříbení názorů, známý z internetových diskusí a jejich bojů o hledání pravdy, svobody a spravedlnosti, z nichž čerpají i Anonymous. A opravdu, na Tahríru stálo mnoho mladých vzdělaných lidí s internetovým rozhledem.

Demokratický způsob rozhodování může při velkém počtu členů působit těžkopádně a k rozhodnutí se skutečně může dospět zadlouho, nicméně rozhodnutí přijatá na základě debaty jsou více v souladu s přesvědčením jednotlivých členů Anonymous. To pak může být rozhodující právě při kolektivním zaměřování pozornosti, protože je tolik nerozptylují pochyby. Kolektivně zaměřená pozornost může být mocná zbraň, se kterou se Anonymous stále učí zacházet. Spojení jejich metod s aktivismem ve veřejném prostoru se osvědčuje v operacích posledních měsíců, ať už se jedná o akci #OpBART v San Francisku, kdy se podařilo zahnat do úzkých arogantní dopravní podnik, nebo nedávnou #OccupyWallStreet, protestující proti moci finančních institucí. Slovy Anonymous: EXPECT US.

Autor je doktorand Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK.