Zelené město v Hrdlořezích

V současné době je vedeno územní řízení o umístění třetí etapy mohutného obytného souboru nedaleko mimořádně dopravně zatížené křižovatky ulic Koněvova, Spojovací a Českobrodská. Případ se podobá řadě jiných stavebních kauz v metropoli.

Nynější závěrečná (a nejméně rozsáhlá) etapa obytného souboru Zelené město má devadesát devět parkovacích stání, což samo o sobě zavání obcházením zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, protože limitní počet je podle zákona sto. Jedno parkovací stání je totiž zejména v tak zatížené lokalitě zanedbatelné. Musíme přitom počítat s tím, že ve skutečnosti budou automobilům přístupné zpevněné i nezpevněné plochy, a parkovacích míst bude na povrchu tedy nejméně dvojnásobek.

Salámová metoda

Obcházení zákona úřadem nebo žadatelem – případně oběma ve vzájemné dohodě – by mělo způsobit neplatnost učiněných úkonů. U nás se ale dělá jakoby nic. Ještě problematičtější je fakt, že jeden urbanistický i funkční soubor je záměrně rozdělen tak, aby přinejmenším některé jeho části procesem posuzováním vlivů na životní prostředí vůbec nemusely procházet. Jde přitom o nezákonný postup, jenž byl zcela jednoznačně odmítnut správními soudy. Soubor staveb bude vždy na okolí působit v celku, nikoliv po částech či etapách. Proto měl být proceduře EIA (posuzování vlivů staveb na životní prostředí) podroben také celek. Nejvyšší správní soud dokonce poznamenal, že takové dělení signalizuje použití „salámové metody“. Takto bývá neformálně označována taktika, kdy se kontroverzní nebo obtížné cíle a řešení rozdělí na dílčí kroky a prosazují se postupně.

Pražský magistrát jakožto orgán posuzování vlivů na životní prostředí nechal všechny tři etapy projektu Zelené město projít bez řádného zhodnocení. Má samozřejmě úřednické alibi – ministerstvo životního prostředí se před lety drželo výkladu, že pro obytné soubory limit sto parkovacích stání neplatí, ač zákon zněl i tehdy naprosto jasně. Toto nezákonné výkladové lavírování způsobilo, že řada nově zamýšlených obytných celků procedurou posuzování vlivů vůbec neprošla. Nějaký čas totiž trvalo, než se neudržitelný výklad podařilo odstranit.

A tak první část celého komplexu nejen stojí, ale také se v ní již bydlí. Druhá je ve výstavbě, třetí se projednává, a dokonce se uvažuje o další části, výškovém polyfunkčním domě. Je přitom zřejmé, že mělo proběhnout přinejmenším zjišťovací řízení a mělo se tak stát při společném projednání všech etap výstavby. Pokud k tomu nedošlo, je o to důležitější projednat alespoň třetí etapu, a to s přihlédnutím k provozu a dopadu již postavených částí.

Na to vše byl stavební úřad v Praze 9 upozorněn. Pokud by se zjistilo, že již stávající zátěž přesahuje zákonné limity, mělo by být vyhlášeno záporné stanovisko EIA a projekt by měl být zastaven stavebním úřadem. Účastníci sporu proto napadli alibistické vyjádření magistrátního Odboru životního prostředí z června 2014, podle něhož záměr nepodléhá ani zjišťovacímu řízení. Toto ­vyjádření je kvůli fragmentaci záměru a obcházení limitu parkovacích stání nezákonné a nelze je brát jako podklad dalšího rozhodování. Takovým podkladem může být pouze závěr zjišťovacího řízení nebo stanovisko EIA.

Závazné limity překročeny

Nyní se čeká, jak stavební úřad rozhodne. Zatím to prakticky vždy v Praze dopadlo tak, že se stavba schválila a následovala odvolání, které magistrát převážně zamítal. Okolním rezidentům pak nezbývá než se obrátit na správní soud a žádat, aby jejich žalobě byl přiznán odkladný účinek. Je totiž vysoce trapné, když po jednom nebo dvou letech soudní spor sice vyhrajete, ale sporná stavba už mezitím stojí nebo se alespoň vesele staví.

Na místě, kde má být stavební zásah uskutečněn, ale ani v jeho sousedství nesmějí být překročeny závazné limity škodlivých látek v ovzduší a akustického tlaku. V tomto smyslu lze konstatovat, že nedaleko od lokality je značně frekventovaná křižovatka ulic Koněvova, Spojovací a Českobrodská, jíž využívá automobilová, tramvajová i autobusová doprava (celkem 912 průjezdů autobusů MHD v obou směrech) a jež má klíčový význam pro dopravní obsluhu okolních oblastí včetně Zeleného města. Tato křižovatka, její ramena i navazující extrémně zatížené komunikace jsou převážně v přímém dotyku s obytným územím. V nejzatíženějších místech je překračována i stará hluková zátěž. Jde o jednoznačně nezákonný a pro zdraví rezidentů škodlivý stav, jenž se dotýká i Zeleného města. Naštěstí je tento vliv poněkud redukován vzdáleností. Nicméně i tak jsou již naměřené a vypočtené hodnoty akustického tlaku v obytném souboru vysoké, zejména proto, že jde o chráněný vnější prostor staveb pro bydlení se zvýšenými požadavky a nižšími limity.

Je zkrátka nepřípustné krok za krokem zhoršovat současný, již nadlimitní stav a v sousedství budovat stovky bytů v rámci komerčního záměru, aniž by došlo na řešení neutěšeného stavu okolních lokalit. Nejprve je nutno zajistit pokles akustického tlaku na zákonnou úroveň a teprve pak lze uvažovat o nové výstavbě, která by neměla překročit závazné hranice.

Pokud jde o imise sledovaných znečišťujících látek v ovzduší, je v území třetí etapy překročena celoročně výrazně ­nebezpečná látka benzo(a)pyren. Argument, že tomu tak je v Praze skoro všude, neobstojí. Jediný racionální závěr je řešit situaci v celé metropoli a nevynechat žádnou z nadlimitně zatížených lokalit. Všechny údaje signalizují, že v místech, kde se počítá s třetí etapou Zeleného města, jsou limity buď překročeny nebo pozvolna dosahují hraničních hodnot. Do takového území nelze vnášet další a další záměry, protože jak třetí část projektu Zelené město, tak výšková stavba Trojlístek znamená jen další přitížení. Proto je namístě aplikovat zásadu předběžné opatrnosti a do vyřešení situace s imisemi výstavbu pozdržet. Obdobně ostatně vyznívá i současná judikatura správních soudů. Úředníci na radnicích se ale chovají, jako by neuměli číst nebo jako by je veřejně přístupné rozsudky vůbec nezajímaly – pokračují starým, protiprávním a devastačním stylem.

Autor je environmentální právník.