Začátkem října Prahou pod heslem „My jsme krize" prošel mnohatisícový DIY karneval. Vracíme se k němu reportáží spokojeného tanečníka.
V poklidném sobotním odpoledni 8. října se pražskými Holešovicemi neslo vzdálené dunění a závany větru občas donesly útržek ragga melodie. U klubu Cross se zrovna chystala část soundsystémů na letošní DIY karneval. Zamířil jsem přes most Barikádníků na protější břeh Vltavy na další shromaždiště. Oproti minulým letům letos karneval startoval hned na třech různých místech, do velkého průvodu se měl spojit až v Holešovicích.
Nasaďte masky
Mezi studentskými kolejemi a chátrající vilou Milada se na parkovišti v zemi nikoho hemžili lidé v oblacích umělého kouře, dunivá hudba vyvolávala postapokalyptickou atmosféru technivalu. Aby se neobvyklý výjev příliš nerozléval do všední reality, byl uzavřen v bublině vytvořené policisty v obvyklé zbroji.
Prošel jsem mezi dodávkami, kde právě probíhaly poslední práce na výzdobě a chystalo se vybavení pro jízdu městem. Na DIY karnevalu se má rozdělení na organizátory a konzumenty pokud možno setřít. Nejde o centrálně organizovanou konzumaci zábavy, účastníci jsou naopak nabádáni, aby se na ní aktivně podíleli, vytvořili si masky nebo třeba pomohli s úklidem odpadků. DIY karneval vychází z technokultury soundsystémů, ale už několik let se snaží obracet i k dalším subkulturám. Organizátoři, vystupující anonymně pod hlavičkou fnf.cz, se v průběhu roku snažili čerpat inspiraci a poučení pořádáním veřejných diskusí, komunikují s reggae i hiphopovými hudebníky. Letos se pokusili spojit příznivce nezávislé kultury pod heslem „My jsme krize". A opravdu, masky se často inspirovaly nešvary kapitalismu, pohrávaly si s kritikou moci peněz, koncentrace bohatství, konzumerismu či mediálního vymývání mozků, vysmívaly se škatulkování a ukazovaly, že v nepřizpůsobivosti je základ radosti a tvořivosti.
Pusťte hudbu
Při průjezdu ozvučených vozů a průchodu tanečníků se ulice mění v prostor hudby a tance. Obyvatelé okolních činžovních domů, už dávno apatičtí k neustále dunícímu provozu automobilů, byli najednou zaskočeni tanečním rytmem, otvírali okna a vdechovali tu zvláštní atmosféru. DIY karneval provázela neuchopitelnost pohybu kočovníků, pití alkoholu i prazvláštní vizuální kreace. Na tvářích přihlížejících se objevoval úsměv, ale i výraz překvapení nebo úleku. Okolostojící policisté ovšem ukazovali, kde bublina karnevalu končí a kde čas opět plyne normálně a spořádaně.
DIY zábava v samotném centru města je zároveň politickým vyjádřením demokracie v prostoru a společnosti. Obojí je ve městě neustále omezováno: prostor je ohrazován a uzavírán, na občanech je vymáháno žádoucí chování. Karneval tak s sebou nutně nese i politická témata, o kterých se mezi účastníky karnevalu vedou spory. Někteří míní, že hlavní je bavit se v ulicích a ukázat svou kulturu. Karneval by podle nich měl zůstat apolitickým. Jiní namítají, že i zábava má svou politiku, a tedy je žádoucí během v něm vyjadřovat i politické postoje. Oba názory se v letošním DIY karnevalu propojily, když byl sice důrazně vysloven zákaz propagace politických stran a hnutí, ale svým heslem, manifestem i jasně antiglobalizační či anarchistickou rétorikou akce poukázala na závažné politické problémy.
Nemožnost odskočit si za keřík
Toto vyznění akce je logické – historie DIY karnevalu nepřímo navazuje na street parties konané v ulicích Prahy na konci devadesátých let, které se nesly v antiglobalizačním duchu a vyústily v rozbíjení výloh. Karneval se v reakci na to profiloval hlavně jako styl zábavy v ulicích. Komunikace s radikálními politickými skupinami byla omezena. Po paroubkovském útoku na CzechTek 2005 však organizátoři karnevalu znovu pocítili potřebu vyjadřovat se politicky a bránit své místo ve společnosti. A po dřívějších pokusech pražských radních akci rovnou zakázat se zákulisní politika DIY karnevalu nevyhnula ani letos.
Podle původního plánu měl průvod cestou na Václavské náměstí projít i komerčním centrem města, zejména kolem honosných výkladních skříní ulice Na Příkopě. K tomu však nedošlo. Průvod byl na základě obav policistů odkloněn tak, že cesta na Václavské náměstí i zpátky vedla po magistrále. „Do centra, jak bylo plánováno, nás nechtěla pustit policie kvůli tomu, že se bála množství aut a lidí," vyjádřili se organizátoři karnevalu v diskusi na serveru nyx.cz. Účastníkům tak bylo dopřáno, aby si dosyta užili obludnosti dálnice v centru města. Mimoúrovňové oddělení dálnice od ulic Prahy znemožňuje i jen odskočit si za keřík na malou, natožpak jakkoli interagovat se životem města. Karneval byl uvězněn mezi svodidla, aby pokud možno nerušil. Ukázalo se, že město si pro klid a pořádek v centru raději nechá na půl dne zablokovat svou hlavní dopravní tepnu.
Symbolický souboj
O to větším osvěžením byl vjezd na Václavské náměstí mezi udivené a snad i potěšené turisty. Barevné masky, lidé v našedivělém techno oblečení a vyhrávající ozdobené dodávky působili v centru města nepatřičně. Běžnou symbiózu obchodního bulváru a pouliční kriminality přehlušil karneval svou deklamací rýmů, bastardizací známých popových hitů i lámáním a narovnáváním beatů. To vše právě za soumraku, kdy se děti posílají spát a s nimi usíná i vlídnější denní tvář každého karnevalu. Průvod postupoval před Národním muzeem, před Státní operou, před Hlavním nádražím a magistrála přetékala lidmi. Policisté přestali být nekompromisní, noc ledasco překryla. V uzavřeném a od okolí odděleném prostoru dálnice získával DIY karneval na divokosti a betonové bloky mostu se začaly pohupovat. Průvod se pomalu přesunul zpátky k řece. Lidé unavení dlouhým pochodem si užívali poslední okamžiky rozjeté street party, která byla brzy nato ukončena v zájmu nočního klidu. U ostrova Štvanice hudba postupně utichla, dodávky odjely a lidé se rozešli. Záhy začali účastníci na internetu dlouze diskutovat, pochvalně i kriticky, jak udělat co nejlepší DIY karneval příště.
Autor je doktorand katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK.