Neděle 18. září vejde do dějin sjednoceného Berlína jako den, kdy se do parlamentu dostala strana, o které ministr zahraničí a dlouholetý předseda německých Liberálů Guido Westerwelle ještě před pár dny tvrdil, že volit ji znamená hodit hlas do kanálu. Berlínskou poslaneckou sněmovnu dobyli Piráti.
Při pohledu na první tiskovou konferenci Pirátské strany po úspěšných nedělních volbách dojde divákovi jedno: Piratenpartei je všechno, jen ne tradiční a etablovaná strana. Pánové (dáma mezi nimi nebyla ani jedna) si poněkud neobratně předávali mikrofon, s obleky se pochopitelně neobtěžovali a uprostřed scény netečně seděl kupodivu zcela necharismatický „zemský předseda“ berlínské Pirátské strany Gerhard Anger. Forma byla druhořadá, šlo o obsah.
Políčeno na mladé
Pokud uvážíme, že světlo světa spatřili Piráti ve Švédsku v roce 2006 a hned v témže roce se zakládala tato strana v Německu, je třeba před jejich raketovým vzestupem v Berlíně smeknout. V berlínských volbách získali takřka devět procent, což znamená patnáct poslaneckých mandátů z celkových 152 křesel. V celkovém pořadí se umístili na pátém místě, necelá tři procenta za postkomunistickou Die Linke, která má v hlavním městě historicky hluboké podhoubí. Zvítězili sociální demokraté, v závěsu zůstala křesťansko-demokratická CDU a Zelení. Primátor Klaus Wowereit zůstane u moci.
Proč se v Berlíně nová strana tak výrazně prosadila? Odpověď je zčásti ukryta již v otázce: Právě proto, že to bylo v Berlíně. Zde se dali němečtí Piráti v roce 2006 dohromady a zde je strana od počátku nejsilnější. Berlínské fluidum, které je směskou výbušné kreativity, volnomyšlenkářství a žitého odporu proti establishmentu, je pochopitelně vynikající živnou půdou pro pirátské hnutí. Nejsilnější byli Piráti ve čtvrtích s nízkým průměrným věkem obyvatel a s vysokým stupněm dosaženého vzdělání: v okolí centra Berlína a ve vyhlášené kulturní čtvrti Prenzlauer Berg. Každý pátý muž do 34 let volil Piráty.
Přízeň mladého publika přirozeně dává této straně slibný potenciál do budoucnosti. „Mladým se líbí, že je bereme vážně,“ říká vedoucí saské kanceláře Pirátů André Strüve, „na předvolebních mítincích se k nám nadšeně hlásí středoškoláci mezi čtrnácti a patnácti lety a sami nás vyhledávají.“ O takovém nadšení si mohou nechat sociální či křesťanští demokraté jednom zdát. Piráti volí zásadně komunikační kanály, které jsou pro mladého člověka součástí života: Twitter, Facebook, chaty. „U jiné politické strany by se vám asi nestalo, že byste si o půlnoci chatoval s jejím předsedou,“ doplňuje Strüve. Právě plochá hierarchie a dostupnost je jednou z věcí, která Piráty činí tak atraktivními. Kombinace ležérnosti, vtipné, lehce přidrzlé volební kampaně a také nechuti Berlíňanů volit tradiční strany přispěla rozhodujícím způsobem k jejich úspěchu.
Liquid Feedback
Ale Němci by nebyli Němci, kdyby se nepídili po programu. Ten slibuje a vyžaduje především transparenci. „Lobbing škodí obecnému blahobytu,“ hlásá jeden leták Pirátů. Požadují naprostou přístupnost jednání veřejných institucí – výjimky je třeba schvalovat. A všechny dokumenty, byť sebechoulostivější, musí okamžitě na web. Strana samozřejmě bodovala i se svými tradičními tématy, která stále tvoří její ideovou základnu. Je to především neomezený přístup k informacím, možnost volně kopírovat veškerá data (odtud Pirátská strana), bezplatné vzdělávání a radikální omezení pravomoci státu zasahovat do soukromí odposlechy, všudypřítomnými „bezpečnostními“ kamerami a cenzurou.
Celá volební kampaň dávala najevo, že chtějí dělat politiku úplně jinak. Odstranit korupci, zavést transparentnost, vnitrostranickou demokracii a aktivně zapojit občany do diskuse a do vytváření politiky. „Liquid Feedback“ je webová platforma Pirátů, která umožňuje registrovaným vyjádřit se k veškerému dění a ovlivňovat tak stranickou politiku.
Jejich příběh v lecčems připomíná začátky Zelených v Německu v osmdesátých letech. Ti chtěli také dělat věci jinak a radikálně se vymezovali proti establishmentu. Dnes jsou jeho nedílnou součástí. Piráti mají sice namířeno správným směrem, ale díky přímé odpovědnosti v parlamentu a konfrontaci s reálnou politikou (budiž připomenuto, že Berlín je s 62 miliardami eur nejzadluženější spolkovou zemí a má obrovské sociální problémy) budou vystaveni silnému nebezpečí tvorby kompromisů a slevování ze svých principů.
Nával u kormidla
Po úspěchu v Berlíně se stranická centrála musela omluvit, že nemůže zpracovat všechny přihlášky do strany v požadované rychlosti a že si zájemci musejí trochu počkat. Totéž se stalo ve stejné době v Bavorsku. Strana má dnes již přes třináct tisíc členů a jejich počet prudce stoupá. Úspěch láká a každý chce být tak trochu pirátem u kormidla dějin.
Rozšíří se berlínský úspěch do ostatních spolkových zemí, nebo zůstane jen lokální záležitostí? Mnozí se kloní k druhé variantě. Právě proto, že „Berlín je Berlín“. Piráti prozatím nemají žádný kompaktní program, poměrně často si protiřečí a mají bezmála nulovou kompetenci v ekonomických otázkách. A nekompetentnost v čemkoli může stát v Německu pěkných pár hlasů. Jejich úspěch je zčásti také zapříčiněn bezradností nad tím, že dnes už v podstatě není koho volit. „Jsou tak dobří proto, že ti ostatní jsou tak špatní,“ jak skepticky shrnuje komentátor Jörg Sundermeier z deníku Taz.
Na druhé straně získávali Piráti v nedávné době v ostatních zemských volbách přibližně dvě procenta hlasů, což je slušná startovní pozice pro další boj. V Sasku se tohoto výsledku podařilo dosáhnout i přesto, že rozpočet strany na volební kampaň byl jen dva tisíce eur. Pokud by se získaná procenta přepočítala na investice vložené do voleb, byli by saští Piráti jasnou jedničkou. Ve Spolkové republice navíc v komunální politice funguje již přes sto padesát členů strany a podpora na místní úrovni je důležitou „berličkou“ na cestě vzhůru. Zapomínat by se nemělo ani na další Piráty v Evropském parlamentu – ti jsou ovšem ze Švédska.
Úspěch podobné strany je sympatický. Média jsou teď plná Pirátů a každý se je snaží někam zařadit. Jasné je, že jsou to liberálové nalevo od středu. Tím pádem jsou vážnou konkurencí především pro Zelené, od kterých skutečně v Berlíně přešel největší počet voličů (sedmnáct tisíc z celkových 130 tisíc voličů Pirátů volilo v minulých volbách Zelené).
Na otázku, zda se Piráti po nějaké době nepřejmenují na něco „pro širší vrstvy přijatelnějšího“, odpovídá šéf jejich drážďanské sekce Dirk Langklotz: „Ani náhodou. Je to součást našeho úspěchu a identity.“ Ačkoli strana oslovuje především mladé vzdělané voliče, nacházejí si k ní cestu také starší ročníky. Na jednom volebním mítinku v Berlíně se vyznala jedna dáma v letech: „To, co zde děláte, je fantastické a moc se mi to líbí. Ale toho přepadávání lodí u břehů Somálska byste měli nechat…“ Inu, Pirát jako pirát.
Autor působí v Institutu Hannah Arendtové pro výzkum totalitarismu na Technické univerzitě v Drážďanech.