Známý výrok říká, že bychom si neměli radši nic přát, protože by se nám naše přání také mohla splnit. Jenže trochu jinak, než bychom si představovali. Podobně jako se to stalo se současným hlavním heslem a přáním ruských nacionalistů „Přestaňme krmit Kavkaz". Komentátorka týdeníku Vlasť Olga Allenovová 24. října pregnantně popsala možné důsledky konce přerozdělování v článku „Co je pro Moskvu Kavkaz, je pro Sibiř Moskva". Sama autorka, etnická Ruska, pochází ze severního Kavkazu a dokáže se podívat na problém z obou stran. Hlavním argumentem nacionalistů je, že jsou republiky severního Kavkazu čistými příjemci dotací federálního centra a namísto
očekáváné vděčnosti republiky žádají čím dál větší peníze. Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov přitom utrácí obrovské peníze na oslavy dne založení hlavního města Grozného za účasti hollywoodských hvězd a dagestánský fotbalový klub Anži Machačkala za miliony eur kupuje světové hráče typu Samuela D’Eta.
Požadavkem nacionalistů tedy je oddělení Kavkazu od Ruska; je podle nich cizím tělesem, ohrožujícím svou existencí Rusko samotné. Jenže Allenovová pěkně ukazuje, že je to účelová argumentace. V přepočtu na počet obyvatel totiž nejvyšší dotace nedostávají severokavkazské republiky. První z nich, Ingušsko, je na žebříčku dotovaných až na sedmém místě. Vede Kamčatka, následovaná Magadanem a Jakutskem. Více dotací než válkou zničené Čečensko dostává i Burjatsko. „,Takže chcete, aby se oddělili i Burjati?,‘ zeptala jsem se vůdců ruského nacionalistického hnutí. Jeden řekl, že mi pošle odpověď později, druhý prohlásil, že si nějak nemůže vzpomenout na obyvatele Permu, který by chtěl něco v Moskvě vyhazovat do povětří," píše Allenovová.
Demonstrace pod heslem „Přestaňme krmit Kavkaz" měly před nedávnem proběhnout po celém Rusku. Na Sibiři se heslo ale změnilo na „Přestaňme krmit Moskvu". Sibiřští soudruzi moskevských nacionalistů vnímají Kavkazany jako spíše marginální problém, odvody do federálního rozpočtu pociťují podstatně silněji. „Přes osmdesát procent ropy a plynu se těží u nás, nazpět se dostane sotva deset procent výdělku. Jsem ochoten odvádět pět procent na společnou armádu a zahraniční politiku, zbytek musí zůstat u nás," cituje Allenova jednoho ze sibiřských nacionalistů.
Časopis Russkij reportěr se ve svém letošním 41 čísle věnuje v obsáhlém materiálu reformě milice, tedy nyní vlastně už policie. Tu vyvolal ruský prezident Dmitrij Medveděv a měla skutečně ambiciózní cíle. Všichni příslušníci museli projít atestací, jejímž záměrem bylo očistit silové složky od korupčníků, sadistů a dalších pracovníků, díky kterým je prestiž policie proklatě nízko. Ti, kteří zůstali, nyní dostávají vyšší platy. Jenže, jak říkával dnes již zesnulý premiér Viktor Černomyrdin: „Mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako obvykle." Živým příkladem platnosti tohoto
výroku může být voroněžský policista Roman Chabarov. Ten po osmnácti letech služby atestací neprošel a důvodem byla jeho účast na několika školeních pořádaných fondem, který kdysi založil nyní již uvězněný oligarcha Michail Chodorkovskij. Chabarov nezvykle otevřeně popsal svou služební kariéru. „V milici jsem začal pracovat v roce 1993, nedostal jsem se na právnickou fakultu, tak jsem šel do milice, udělat si školu tam," cituje časopis Chabarova. Reformu prý vítal, dokonce poslal i návrhy na změnu zákona na speciální webovou stránku, kterou pro tyto účely ministerstvo nechalo zřídit. Brzy se ale zklamal, hlavní problémy totiž nezmizely. Tím nejhorším je povinný počet vyřešených případů. „Ministerstvo se pyšní tím, že zvedlo platy. Prý kvůli tomu si budou policisté své práce vážit a nebudou porušovat zákon. Myslím, že je to mýtus. Pokud zůstane stejný systém hodnocení, tak to bude jen horší. Jestli po tobě dnes náčelník chce, abys každý měsíc vyřešil deset případů držení
drog, tak když se ti to nepovede, nejhorší, co se může stát, je, že tě vyhodí a přijdeš o plat patnáct tisíc rublů. Když teď plat je třicet tisíc, tak ty drogy prostě někomu strčíš do kapsy. A kdyby plat byl sto tisíc, tak vám garantuji, že drogy najdou i u ředitele školy," prohlašuje bývalý milicionář.
Podle jeho slov je falšování případů masovým jevem. „Jednou nás seřvali, že jsme jeden rok zabavili málo nelegálních zbraní a munice. Do měsíce každý z nás „našel" u deseti lidí munici. Kupodivu vždy jeden náboj do pistole. Nikdo se tomu nedivil a statistika byla zachráněna," popisuje policejní praxi Chabarov. Vinu vidí nejen u vedení ministerstva a policistů samotných, ale ve společnosti jako celku. „Porušování zákona je chápáno jako normální, práh je příliš nízko. Jak se říká, přísnost zákonů je vyvažována absencí povinnosti je dodržovat. Když to dobře dopadne, samozřejmě," dodává temně oběť modernizace ruských bezpečnostních složek.
Poslední příspěvek je tentokrát z Ukrajiny, která se kvůli procesu s Julijí Tymošenkovou dostává do mezinárodní izolace. Nadějně probíhající jednání o vytvoření zóny volného trhu s EU jsou prakticky skončená, chybí jim to nejdůležitější: podpis smlouvy a ratifikace. Dokud bude Tymošenková ve vězení na základě krajně sporného rozsudku, šance na takový konec jsou přízračné. Ukrajinské ministerstvo zahraničí se ale tváří, že vše je v nejlepším pořádku. Jeho postoj komentoval 28. října na webových stránkách agentury UNIAN Serhij Voropajev. Odkaz na článek mi poslal jeden evropský diplomat z Kyjeva se slovy, že sám by to nemohl formulovat lépe. „Rezoluce Evropského parlamentu je zcela jasná: Dveře do EU má Ukrajina otevřené, ale jen taková Ukrajina, pro kterou demokracie, lidská práva, právní stát nejsou jen slova na export, ale opravdovými hodnotami. Co si z toho vybralo ministerstvo? Přirozeně, že dveře do EU jsou otevřené, což je velké vítězství ukrajinské diplomacie," šklebí se autor.
Voropajev varuje, že přehlížení námitek EU může pohřbít veškeré naděje na sblížení s EU. „Pokud chce současná vláda skutečně dosáhnout porozumění s Bruselem, tak se musí naučit chápat jak pozitivní, tak negativní signály z EU. Jestli to nechce, tak proč ze sebe dělat hlupáky? Nebylo by jednodušší říct rovnou: žádnou Evropu nechceme, my chceme být jako Rusko, Bělorusko, Turkmenistán, Libye před revolucí (nevhodné přeškrtnout)?," konstatuje ukrajinský komentátor.