Obraz, ve kterém žijeme

Je tomu téměř pět let, co se díky projektu Šestka/6 českých fotografických škol (Pražský dům fotografie, 2006–2007) mohla veřejnost poprvé seznámit s uměleckou a pedagogickou činností šesti vysokých škol, na nichž lze studovat fotografii jako samostatný studijní obor. Tvorba tehdy nejčerstvějších absolventů a dalších studentů byla především prezentací výsledků originálních přístupů k tvorbě i pojetí výuky fotografie na jednotlivých katedrách. V řadě po sobě následujících výstav se tehdy uvedla silná nastupující generace fotografů, mezi něž patří mimo jiné Kateřina Držková, Tereza Vlčková, David Macháč, Vojtěch Sláma či současný laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého Jiří Thýn.

Na projekt se nedávno pokusila navázat prezentační a výstavní akce Katedry umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem: mimořádně obsáhlá výstava Obraz, ve kterém žijeme je poskládaná z prací sedmi desítek studentů. Ty doplňuje představení jednotlivých kateder a ateliérů prostřednictvím projekcí studentských prací a setkání s pedagogy na doprovodném sympoziu. Návštěvníci mají nejen možnost získat přehled o podmínkách a průběhu studia, ale snad i postřehnout vývoj, jímž se domácí fotografie ubírá. České vysoké školy (pražská FAMU, Fakulta umění Ostravské univerzity v Ostravě, Institut tvůrčí fotografie v Opavě, Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, VŠUP v Praze) doplnila bratislavská Vysoká škola výtvarných umení.

Postoje a okruhy

Na rozdíl od Šestky, která byla jasně a zřetelně ohraničená jednoduchou koncepcí, jež bez další interpretace a záludnosti představovala jednotlivé ateliéry a jejich posluchače, ústecký projekt se vydal složitější cestou. Kurátorky Vendula Fremlová a Bohunka Koklesová obešly model prostého představení charakteristické tvorby daných ateliérů a soustředily se především na hledání společných, dá se říct i generačně či dobově příznačných rysů. Leitmotiv výstavy Obraz, ve kterém žijeme je samozřejmě odkazem na legendární text Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme (1940). Kurátorky se touto parafrází snažily – s nevyřčeným odkazem na Baudrillardovy poznámky o stírání rozdílu mezi realitou jejím obrazem – upozornit na proměnu uměleckých východisek a postojů a na zásadní zvrat hodnot, jistot, systémů.

Při pohledu na současnou fotografickou tvorbu a na ploše téměř tisíc metrů čtverečních dvou hlavních ústeckých výstavních institucí, Galerie Emila Filly a Muzea města Ústí nad Labem, se kurátorky pokusily vysledovat šest problematických okruhů, nesoucích signifikantní znaky doby a místa vzniku. Jsou to: „obrat k přírodě", „asymetrická historie", „osobní narativy", „symptomy nestability", „banality, reality a identity" a „hranice systémů". Tematické bloky sice divákovi přibližuji rozdílná východiska autorů, zároveň však kategorické vymezení částečně vytěsnilo žánry, které svým zaměřením do skupiny zvolených témat nezapadaly. Proto bychom na výstavě složitě hledali něco jiného než na jedné straně velmi subjektivní dokument a na straně druhé fotografie, které se pohybují na hraně mezi vysokým uměním, módou a zakázkovou či designovou tvorbou.

Přesto lze v každé kategorii najít několik pozoruhodných autorů – patří mezi ně například Anna Gutová s Gabrielem Fragnerem, Alexandra Bursíková, Jan Mahr, Johana Pošová, Petr Willert či Miroslav Hašek s Liborem Ptáčníkem – a výstavě se v mnoha případech podařilo, slovy kurátorek, vysledovat „to, co se děje v souřadnicích osobního prožívání a jeho konečného a definitivního zobrazení na fotografii".

Autorka je kurátorka sbírky fotografie Muzea umění Olomouc.