Ohlasem her Heinricha von Kleista na českých jevištích v průběhu 19. a 20. století se zabývá Brigitte Schultzeová v České literatuře č. 5/2011.
K poznání literárního díla pražského rodáka Victora Hadwigera (1878–1911) vybídla v Prager Zeitung č. 40/2011 Julia Hadwigerová. V závěru celostránkového medailonu pozvala zájemce na sympozium Jung Prag und die Frühlingsgeneration, jež by se mělo konat ještě letos v Pražském domě německé literatury ve spolupráci s germanisty z Karlovy univerzity.
I v poprázdninovém Tvaru si můžeme od č. 14/2011 číst v životopisném seriálu Ivo Fencla o autorovi Ostrova pokladů, Doktora Jekylla a pana Hyda, Klubu sebevrahů, Únosu, Katriony, Černého šípu a mnoha dalších děl Robertu Louisu Stevensonovi (1850–1894).
Jako „skvělý nakladatelský počin" zhodnotil Ladislav Nagy v Reflexu č. 45/2011 výbor z literárních esejů Aloyse Skoumala, mimochodem jednoho z českých překladatelů Stevensona, nazvaný Pěšinka pro podivíny (Plus 2011).
Ze seriálu Přemysla Hniličky Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou v Týdeníku Rozhlas č. 47/2011 jsme se dozvěděli, že se archivně dochovaly záznamy rozhlasových inscenací Císařovy nové šaty (režie a zřejmě i dramatizace E. F. Burian) a Bílý tesák (dramatizace Míla Kolář, režie Václav Sommer). Obě inscenace jsou z roku 1937.
Pokračování vzpomínek Václava Laciny Co vám mám ještě povídat (ed. Martin Kučera, Národní archiv 2011) si povšiml recenzent Dějin a současnosti č. 11/2011 v rubrice Ďasův knižní kapsář. Autor, kdysi uznávaný satirik, zemřel zapomenut v domově důchodců v Rožmitále pod Třemšínem 9. 12. 1993.
Michal Přibáň v témže Ďasu připomněl, že před čtyřiceti lety poprvé vydaný Tankový prapor Josefa Škvoreckého (s předmluvou Jiřího Voskovce) zahájil existenci exilového nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu. V článku autor vyjmenoval i několik plánovaných, leč nerealizovaných titulů, jež i po letech budí zvědavost: například odborné pojednání O režii Alfréda Radoka nebo román Adiny Mandlové Jeden rok v životě Naděždy Ivanovny.
V obsáhlém bilančním rozhovoru s dramaturgem Karlem Krausem v Divadelní revue č. 2/2011 se dostalo v nezvyklé míře, vedle Otomara Krejči pochopitelně, i na Krausovy kolegy a vrstevníky Jana Kopeckého a Jana Grossmana, od jejichž odchodu nás už pomalu dělí dvacet let.