Podle Jiřího Flígla nemá české festivalové prostředí problém ani tak s počtem jednotlivých přehlídek, jako s nedostatečně zacílenou dramaturgií. Smysl festivalů vidí v tom, že uvádějí tituly, které by v široké distribuci divácky neobstály.
Filmové festivaly během posledních deseti let procházejí transformací, díky níž celková situace není tak černobílá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Většina stigmat spojených s falešným elitářstvím, domnělou garancí kvality a zcela absurdní kategorií uměleckosti nevychází tolik z přehlídek samotných, jako spíš od jejich diváků a ze zpráv sepsaných mediálními festivalovými věrozvěsty. Organizátoři jsou sice na své počínání hrdí a věří v jeho smysl, ale současně vlivem situace na festivalovém trhu mívají k celé věci střízlivý přístup. Obzvláště to platí o menších akcích, jejichž pořadatelům nezastírají pohled tučné státní či sponzorské finance. Ti zajištěnější naopak musejí svůj podnik a jím uváděné tituly opatřovat nálepkami „hodnota", „uměleckost", „kvalita", aby si zachovali přízeň ješitných mecenášů, kteří sice nemají vkus, ale rádi se prezentují jako příznivci kultury a umění. Paradoxně ale právě díky těmto lidem, kteří existenci festivalů zajišťují, se do programů přehlídek dostávají tituly z jiných než striktně festivalových kategorií. Karlovy Vary, Febiofest, ale i Benátky, Toronto či Berlín cíleně nasazují ryze komerční tituly, aby mohly honoraci oblažit něčím „na úrovni", co ale současně není divácky náročné. Problém tedy spíš spočívá v přežívání tradičních hodnotících kategorií v myslích laické i odborné veřejnosti. Proto jsou v mnohem svobodnější pozici přehlídky žánrových snímků, neboť tím, že se nemusejí schovávat za falešnou honosnost, mohou do svého programu zařazovat jakékoli tituly. Ukázkovým příkladem budiž hranice překračující nabídka progresivní přehlídky pořádané již od roku 1968 ve španělském městě Sitges.
Festivalová komerce a exploatace
Když pomineme v principu absurdní tahanice o lokální premiéry, které momentálně představují základ boje o moc mezi přehlídkami, a subjektivní aspekt „objevování" tvůrců či jednotlivých titulů, spočívá smysl festivalů především v uvádění snímků v určitém kontextu. Úkolem dramaturgů by pak nemělo být pouze to, aby měli náležité kontakty, které umožní sehnat lákavou premiéru, ale skrze výběr snímků profilovat program i styl přehlídky napříč jednotlivými ročníky. Problém festivalové scény nespočívá v přemnožení přehlídek, ale právě v jejich dramaturgické nevyhraněnosti – čímž není míněno pouze nějaké regionální zaměření. Příliš často znamená festival pro své organizátory pouze potřebu naplnit konkrétní počet zamluvených projekcí v kině, a ne vyloženě koncepční výběr. Na druhé straně do ambicí dramaturgů zásadně vstupují tržní principy, které zcela přesně popsal ve zmiňovaném textu Mark Peranson.
Nevyhnutelným výsledkem posunu festivalů do handlířské sféry je rozmach snímků, které cíleně reagují na poptávku publika a primární kritéria dramaturgů. Můžeme přímo hovořit o festivalové komerci (např. filmy se srdíčkem, prvoplánové queer snímky, dětské tituly či vyšeptalé příspěvky uznávaných velikánů) a festivalové exploataci (schematické filmy o sociálně slabších skupinách, menšinách, exotických národech a hlavně živořících dětech). Ačkoli většina takových snímků vzniká zpravidla ze stejných pohnutek jako ryze komerční či brakové tituly, na rozdíl od žánrových tvůrců vydávají festivaloví prospěcháři svá díla za sociálně, politicky či umělecky podmíněná nutkání sdělovat něco světu. „Auteurské" celebrity jako Kim Ki-duk či Brillante Mendoza, ale i řada začínajících režisérů a producentů má z účelného naplňování festivalových škatulek a osvědčených šablon dobrou živnost. Právě v tomto ohledu festivaly dnes spíš přejí byznysu a lifestylu, než že by fungovaly jako výkladní skříně filmového umění. Adekvátnější je vnímat je prostě jako jiný okruh distribuce. Festivaly se – stejně jako trh s DVD – často protnou s nabídkou celostátní distribuce, ale dávají především prostor titulům, které by při velkém počtu kopií divácky neobstály, přesněji řečeno, jejichž zisky by nepokryly náklady na propagaci a výrobu kopií pro široké nasazení.
Autor je filmový publicista a festivalový dramaturg.