Monokulturou mysli je supermarket

Vaše studie Semínka sebevraždy podrobně popisuje fenomén sebevražd indických rolníků. Kdy jste se jimi začala zabývat?

Situaci jsem začala sledovat ve chvíli, kdy jsme s kolegy v organizaci Navdanaya zaregistrovali jejich rapidní nárůst. Bylo to na konci roku 1997. Z výzkumů, které od té doby děláme, vyplývá, že za posledních třináct let spáchalo v Indii sebevraždu okolo 200 tisíc rolníků.

Dají se nějak shrnout příčiny, kvůli kterým podle vás k sebevraždám dochází?

Zadluženost, zoufalá životní situace. Zemědělci [z miliardové indické populace se 60 procent lidí živí zemědělstvím – pozn. autorů] nejsou schopni sebe ani svou rodinu uživit. Stávající způsob hospodaření, kdy si každoročně nakupují od velkých společností patentovaná, geneticky modifikovaná semena plodin a agrochemické přípravky, přivádí zemědělce do problémů. Při opakované neúrodě nejsou schopni za semena platit, zadlužují se, prodávají svůj majetek, pozemky a ocitají se v bezvýchodné situaci.

Semínka sebevraždy odpovídají na argument lidí, kteří tvrdí, že geneticky modifikované potraviny zbaví zemi chudoby. U nás tedy rolníci nejsou zbavováni chudoby, jsou zbavováni života.

To je důvod, proč nesouhlasíte s pěstováním GMO? Mnoho evropských vědců, včetně českých, GMO naopak podporuje a hovoří o tom, že mohou snížit rostoucí ceny potravin a přispět k řešení problémů spojených s chudobou a hladem v rozvojovém světě.

Když to opravdu velmi zkrátím, geneticky modifikovaný lilek nebo bavlna v sobě mají gen, který kóduje bílkovinu jedovatou pro hmyz. Tyto plodiny jsou tudíž toxické.

Dále: po celém světě se ukazuje, že navzdory předpokladům produkují GMO méně potravin než konvenční plodiny. Unie angažovaných vědců o tom nyní ve Spojených státech vydala novou studii. Monsanto, velká společnost vyvíjející a prodávající GMO, přišla do Indie se slibem, že jejich geneticky modifikovaná bavlna bude mít obrovské výnosy. Výnosy byly v porovnání s jejich odhady nakonec pouze čtvrtinové. Tato technologie zatím zvětšila pouze odolnost některých plodin vůči herbicidům a vytvořila plodiny, které tvoří toxiny proti škůdcům. K tomu ještě přistupuje další fakt – tatáž společnost vyrábí jak herbicidy, tak i semena plodin odolná vůči těmto herbicidům.

Pěstitelé si tedy od jedné společnosti kupují obojí…

Ano, firma si je tak zavazuje. Jenže tento koncept přestává fungovat. Společnost Monsanto musela veřejně přiznat, že se plevel stává proti jejím herbicicům odolný. Vznikají tedy nové, odolné superplevele.

Nazvala bych to „tři lži okolo GMO“. GMO nevyřeší problém hladu, protože neprodukují více jídla. GMO nevyřeší problém chudoby, protože jejich existence zadlužuje zemědělce, kteří každoročně platí licenční poplatky za GMO semena. GMO nevyřeší problém plevele a škůdců, protože samy vytvářejí nové – rezistentní superplevele.

Na jaře loňského roku jste na celonárodní úrovni vedla protesty proti pěstování GMO lilku v Indii. Evropská komise v té době povolila pěstování geneticky modifikovaných brambor v Evropské unii…

Tento postup nechápu. Když Evropská komise povolila pěstování GMO kukuřice MON 810, jedna evropská země po druhé se vyjádřily, že tuhle kukuřici pěstovat nechtějí. Teď přišla komise s bramborami Amflora německé společnosti BASF. Tyto brambory nebudou potravinou a budou mít vysoký obsah škrobu – tak vysoký, že by se ani jíst nedaly. Přitom existuje spousta konvenčně pěstovaných brambor, které také obsahují spoustu škrobu, a potravinářské firmy zpracovávající škrob navíc prohlásily, že nebudou tyto geneticky modifikované brambory používat. Takže není zpracovatel, není pěstitel – a přesto brambory chtějí schválit. Označila bych Amfloru za trojského koně – schovávají se za nejedlé brambory, aby mohli zavést jedlé produkty.

Vaše organizace Navdanaya má dnes desítky tisíc členů – rolníků, s nimiž pracujete na ochraně biodiverzity tradičních odrůd plodin. Co konkrétně Navdanaya dělá?

Svoboda pochází ze semínek, která si můžete jako část úrody ponechat do příštího roku, abyste je zaseli. Postupně jsme podpořili vznik komunitních semenných bank po celé zemi, aby rolníci měli přístup k semenům. Pořádáme kursy, kde rolníky učíme, jak přejít na ekologické zemědělství, které podporuje biodiverzitu. Začali jsme s konceptem spravedlivého obchodu, tzv. fair trade, naše obchody v Bombaji a Dillí přinášejí spotřebitelům tyto přímo obchodované, ekologické a biodiverzitu podporující produkty.

Vedli jste také soudní spory, kterými jste se bránili proti patentování některých druhů rostlin. Jak dopadly?

Vyhráli jsme všechny tři procesy. To, co existuje a o čem existuje znalost a povědomí přenášené dlouholetou tradicí, se nedá patentovat. Pokud to někdo zkouší či dokonce dělá, říkám tomu biopirátství. V podstatě je to krádež vědomostí lidí, v těchto případech našich lidí. První z těch kauz byl případ patentování stromu neem, další případ patentování rýže basmati, celosvětově proslulé a lahodné odrůdy, a nejnovější případ je pšenice patentovaná společností Monsanto.

Nyní pokračujeme v monitorování biopirátství. Vydali jsme knihu, seznam semen, která Navdanaya zachránila a která se zároveň velké společnosti snaží patentovat proto, že jsou odolná vůči suchům nebo povodním. Vytvořili jsme seznam devíti tisíc patentů původních rostlin, které se v Indii používají jako léčiva. Biopirátství se nyní šíří jako epidemie a je založeno na naprosto nespravedlivém tvrzení průmyslu, že on sám vynalézá život.

Indická vláda proti biopirátství nebojuje?

Začíná. Právě vyhrála soud s Čínou o mátu.

Takže si myslíte, že by nebyl problém pro potravinovou soběstačnost států, kdyby veškeré zemědělství přešlo na ekologickou, organickou variantu?

Je to jediná odpověď na otázku potravinové soběstačnosti.

A co jeho cena? Například v České republice si nemohou všichni dovolit kupovat biopotraviny, protože jsou dražší. Je to tudíž řešení, pokud si ho spotřebitelé nemohou dovolit anebo si ho mohou dovolit jenom doplňkově?

První věc je, že ceny na trhu jsou zkreslené. Semena geneticky modifikované bavlny od Monsanta se prodávají velmi draze, ale bavlna je levná – ne proto, že by produkce byla levná, ale proto, že tyto společnosti dostávají obrovské dotace od našich vlád. Dotace snižují cenu chemicky vypěstovaného jídla. Ve srovnání s tím ekologické zemědělství vypadá draze, protože nedostává žádné dotace. Lidé by měli vidět zkreslení způsobené dotacemi. Měli by vyžadovat, aby bylo dotováno zdravé, a ne toxické jídlo.

Mluvme konkrétně. Vy také provozujete obchody s biopotravinami. Není zvláště v Indii složité prodat dražší, ale ekologické potraviny?

Zrovna dnes je v Dillí stávka kvůli rostoucím cenám včetně jídla, celé město je zavřené. Ale v letošním roce se naše ceny neměnily a byly u některých produktů dokonce nižší než ceny na „běžném“ trhu. Biopotraviny budou cenově dostupné, pokud dostanou politickou podporu a podporu institucí.

Zavedla jste termín „monokultura mysli“. V jednom rozhovoru v devadesátých letech jste dokonce uvedla, že ve východním bloku po pádu berlínské zdi skončila jedna monokultura mysli, ale vzápětí začala další. Díváte se na to dnes stejně?

Novou monokulturou mysli je globalizovaný supermarket. A globalizovaný supermarket musí být monokulturou, protože když je tak obrovský a centralizovaný, musí prodávat „stejnost“. Musí prodávat stejná trička, stejné boty Nike, musí prodávat stejné módní výrobky, stejný hamburger od McDonald’s. Rozmanitost potřebuje decentralizaci. Abyste se z monokultury vymanili, musíte vytvořit lokální ekonomiky. Globální kapitalismus jde proti lokálním ekonomikám a komunismus byl proti lokálním ekonomikám také, měl velmi centralizovanou ekonomickou strukturu. Rozdíl je v tom, že komunismus byl řízen státem, kdežto kapitalismus je řízen velkými společnostmi, korporacemi. Oba však ubírají bohatství rozmanitosti. A podle mne je rozmanitost zdrojem demokracie. Cestou ke svobodě je ochrana odlišností.

Jste představitelkou tzv. ekofeministického hnutí. Jaká by měla být role ženy ve společnosti?

Za prvé, pro mě je ekofeminismus filosofie pro všechny a začíná uznáním toho, že my všichni závisíme na Matce Zemi. To je první ekofeministický princip. Ženy byly praktikami velkých společností vytlačeny z potravinového systému. Dokud ženy ovládaly jídlo, přinášely zdraví, staraly se o výživu komunity. Ženy by měly znovu ovládnout potravinový systém. Měli bychom se vrátit k hodnotě, kterou je tradiční znalost žen o tom, jak pěstovat plodiny, jak je zpracovávat, jak obstarávat jídlo. Jak uchovávat semena plodin do příštího setí. Jak připravovat a vařit speciality. Nemyslím tím ale, že to zůstane vyhrazeno pouze pro ženy – naopak. Ženy jsou zásobárnou tohoto vědění, které se od nich může šířit dál.

Jde tedy také o vaření a přípravu jídla, ne pouze o pěstování a uchovávání semen?

Ano, mluvím o celém potravinovém systému, od semínka ke kuchyňskému stolu. Přišli k nám se všemi těmi předvařenými a instantními produkty a řekli: Zapomeňte, jak pěstovat, zapomeňte, jak vařit. Myslím, že každý by měl umět vařit, a nejen to, měl by si umět vaření vychutnat. Připadá mi trochu úsměvné, když třeba vidím v televizi pořady o vaření. Pokud vaří muž, je z něj mediální celebrita. Když se jedná o vaření vaší matky, potravinový průmysl jí říká: „Měla bys opustit kuchyň a nechat své děti jíst instantní nudle Maggi.“

Jak to udělat?

Změna musí přijít od samotných lidí. Spravedlivý obchod fair trade, ekologické zemědělství, malé farmy, uchovávání semen, domácí příprava dobrého jídla podle vlastních receptů – začněte s jídlem, to je polovina celé ekonomiky.