K článku Vladimíra Diviše v Knižní kultuře č. 2/1964 o známosti Elišky Krásnohorské s Guillaumem Apollinairem, návazané během básníkovy návštěvy Prahy v roce 1902, se vrátil Stanislav Dvorský v Tvaru č. 21/2010 ve fejetonu Pánové, mám pro vás bombu (Apollinairovská vzpomínka na Josefa Hiršala). Fejeton uzavřel zjištěním, že „Krásnohorská bydlela v Černé ulici č. 15, tedy skoro naproti domu, kde bydlel v č. 14 jiný Apollinairův obdivovatel, Karel Teige“. „Potkávali se spolu? Půjčovali si knížky? Povídali si o něm? A co si o něm povídali?“ táže se Dvorský. – Na poslední straně posledního loňského Tvaru skončil funerální seriál Poslední rozptýlení. V něm nás autorka Vlaďka Kuchtová od č. 1/2009 postupně provedla po čtyřiceti místech posledního spočinutí osobností české literatury.
Tři skladby Vítězslavy Kaprálové na básnické texty Vítězslava Nezvala – Leden, Sbohem a šáteček, Karlu Čapkovi – analyzovala v Opus musicum č. 4/2010 Eva Tučková.
V Hospodářských novinách 30. 12. 2010 rozmlouval Ondřej Horák s básníkem Miloslavem Topinkou o jím uspořádaném výboru ze statí Věry Linhartové Soustředné kruhy (Torst 2010).
První tři hry Václava Havla – Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968) – a hru Odcházení z roku 2007, jež „měly to štěstí a mohly mít svoji oficiální světovou premiéru na prknech českých divadel“, vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny jako 1. svazek nového souboru Havlových her.
„Mimořádná celistvost, soustředěnost a pracovitost, poctivost a věrnost“ jsou vlastnosti, jež charakterizují – podle Jiřího Zizlera v Souvislostech č. 4/2010 – kritika, literárního historika, lexikografa a editora Jiřího Opelíka, od loňského 21. října osmdesátníka.
V neděli 6. 2., čtyři dny před svými 70. narozeninami, zemřel literární vědec Pavel Vašák, znalec díla Karla Hynka Máchy. Oznámilo to 9. 2. t. r. Právo. Naposled Vašák publikoval v ObrysuKmenu č. 2/2011 stať Deformovaný Mácha, v níž polemizoval s vžitým názorem, že „Tyl, Tomíček, Chmelenský i další“ zatratili Máchův Máj.