Zábava všednosti: psychologie. Forma, která – se smyslem pro sdělnost – v každé ze svých anekdot slibuje nekonečná pokračování. Grayův text (v překladu V. A. Černého) ukazuje, že psychologie, zde jako manželská poradna, dělá právě to, u čeho končí každý, kdo se chce vymluvit, a přitom se potýká s vlastním hovorem: propadá nutkavým mechanismům mluvení. Touha po porozumění druhému nás přitom vzdaluje neosobnímu jazyku, v jehož kruzích je druhý leda připlaveným dřívkem, a vede k variacím. Slova se skládají ve strojky výkladů a jen jejich nefunkčnost je nakonec vrací jazyku.
Když se muž učí „žensky“, jedna z nejpřesvědčivějších věcí, které může udělat, je být pozorným posluchačem připraveným nabídnout jednoduchá gesta vyjadřující podporu a utvrzení. Mohou to být tak elementární věci jako objetí, kontakt očima, příležitostné přikývnutí nebo různé zvuky, které lze přeložit jako konejšivé vrkání v „ženštině“. Když žena hovoří, existuje celá řada zvuků a citoslovcí, podle kterých se pozná, že ji muž poslouchá. Zde jsou některé z nich, každý se stručným překladem.
Muž řekne: Žena slyší:
„Hmmm.“ „Přemýšlím o tom.“
„Oh!“ „To se divím. Ale chápu to.“
„Mhm.“ „Sleduji tě. Pokračuj.“
„Aha!“ „Myslím, že chápu. Pověz mi o tom víc.“
„Mmmm.“ „To je mi líto, že se to stalo. Opravdu mě to mrzí.“
„Hm!“ „To se mi ani nechce věřit! Takhle by se s tebou jednat nemělo.“
„Uh!“ „No tohle! To muselo opravdu bolet!“
„Fjů!“ „To tedy s tebou upřímně cítím!“
„Fff…“ „Ne, to se opravdu stalo?“
„Aúf!“ „To mě tedy opravdu mrzí!“
„Pf!“ „To tedy udělali špatně, to bys tak nechat neměla!“
„Jee!“ „To je tedy věc! To si dám líbit!“
Tyto zvuky je třeba vydávat především tehdy, když se žena odmlčí. Usnadní muži uhýbat a kličkovat. Muž se místo řešení má soustředit na takovéto stvrzující zvuky. Pokud není muž na takové věci zvyklý, bude mu to ze začátku dělat potíže. Když však uvidí, jak to působí, bude mu to postupně připadat zcela samozřejmé.