Vyšehrad na spadnutí

„Převzala jsem k tomu velkou složku od kolegyně teprve před týdnem, ale nevím, že by se tam něco dělo,“ říká Dorota Havlíková z pražského územního pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ). Řeč je o desetiletí chátrajícím nádraží PrahaVyšehrad, které jsou podle informací občanských sdružení Ateliér pro životní prostředí, Praguewatch a Klub Za starou Prahu aktuálně ohroženy plány developera. Ten chce těsně vedle nádraží postavit dvě administrativní budovy. Bez nových budov nelze podle jeho tvrzení nádraží opravit.

Kritizovaný projekt

Záměr současného vlastníka nádraží, společnosti TIP TIP Estate, kterého zastupuje ateliér OmicronK architekta Martina Kotíka, se občanským sdružením a zástupcům Prahy 2, kteří proti stavbě také vystupují, zatím podařilo pozdržet. Na konci loňského roku totiž odbor výstavby Úřadu městské části Praha 2 zamítl žádost o přístavbu pěti až šestipatrové polyfunkční budovy s podzemními garážemi pro 81 aut a administrativní budovy. Vyhověl tak částečně námitkám občanských sdružení Prahy 2, kterým se mimo jiné nelíbilo, že stavba způsobí nepřípustné zvýšení imisní a hlukové zátěže v již nadlimitně zatíženém území a zasáhne do urbanisticky významných průhledů z ulice Na Slupi na Vyšehrad a na věže kapituly sv. Petra a Pavla. Osud návrhu tím však nekončí, protože architekt Kotík se proti rozhodnutí stavebního úřadu již odvolal na magistrát.

Podrobnosti o svém návrhu a obsahu odvolání ovšem Kotík veřejnosti podávat nechce. Jeho sekretářka odkazuje pouze na šéfův email, ze kterého ovšem žádná reakce nepřichází. Oponenti stavebníků jsou podstatně sdílnější. Místostarosta Prahy 2, architekt Václav Vondrášek, při popisu projektu nešetří kritikou: „Záměr výstavby nekoresponduje s okolím, narušuje ducha solitérní budovy nádraží, přitahuje spoustu dopravy, nerespektuje stanovený podíl bytového fondu,“ vypočítává nedostatky záměru. Přes tyto nesouhlasné názory však mají stavebníci pro další řízení v rukou silné karty. „Šokovalo nás, že k tomu památkáři dali dobrozdání,“ naráží na jednu z nich místostarosta Vondrášek.

„Ano, opravdu to od nás se souhlasem nakonec odešlo,“ přiznává Jana Růžičková, která měla ještě do minulého měsíce na pražském územním pracovišti NPÚ nádraží Vyšehrad na starost. Ale návrh novostaveb v historické rezervaci obklopujících nádraží, které je samo o sobě historickou památkou, se na NPÚ podle ní rozhodně s žádným nadšením nesetkal. „Pod historickou budovou chtěli dělat tunel, který by spojoval nové budovy. Přitom neměli zjištěné ani spodní vody,“ kritizuje nyní Růžičková. „Mluvili jsme také o tom, že by novostavby měly být o tři patra nižší. A chtěla jsem také, aby nejprve opravili starou budovu,“ dodává. Jenže tyto podmínky se nakonec ve stanovisku památkářů neodrazily.

Neopravíme, dokud…

„Stavebníci nám tvrdí, že nemohou rekonstruovat budovu nádraží, dokud nedostanou územní rozhodnutí ty na baráky vedle,“ popisuje přesvědčovací taktiku investorů místostarosta Vondrášek. Odmítá ovšem, že by bylo nutné na podobný obchod přistoupit. „Zachránit zdevastovanou stavbu jde i jinak. Již před několika lety jsme žádali, aby na nás tehdejší majitel, České dráhy, budovu bezúplatně převedl. Chtěli jsme ji rekonstruovat pro kulturní účely. Jenže oni to místo toho prodali TIP estate,“ stěžuje si.

Praha 2 přitom nebyla první, kdo s podobným záměrem na využití nádraží přišel. Už v roce 2001 představil Ivan Mečl projekt společnosti Nádraží, s. r. o., která chtěla na místě vybudovat multifunkční kulturní centrum s galerií, knihkupectvím, restaurací, barem, klubem a kinosálem. Uzavřel dokonce s dráhami nájemní smlouvu na padesát let. Tu ale České dráhy záhy zpochybnily s odkazem na to, že budovy vlastně patří Správě železniční dopravní cesty. To byl, kromě vyhlášení budovy za národní památku v roce 2001, podle Mečla hlavní důvod, proč s opravou nádraží nepokročil. „Na novou právní situaci bylo třeba reagovat rovněž v nájemním vztahu. Nástupnické subjekty se však bránily úpravě. S poukazem, že je třeba uzavřít dodatek k původní nájemní smlouvě, respektive uzavřít novou nájemní smlouvu,“ uvedl před lety pro časopis Profit.

Co znamená právo

Po prodeji nádraží v roce 2007 se nový vlastník uvedl s velkou razancí. V polovině února 2008 firma TIP estate zbourala památkově chráněnou hrázděnou čekárnu na ostrůvku mezi kolejemi, za což jí pražští památkáři udělili pokutu 100 000 Kč. „České dráhy jim také daly pokutu 300 000 Kč a navíc bylo ještě podáno trestní oznámení pro podezření z trestného činu zneužívání vlastnictví, zda ale zaplatili a jak vyšetřování dopadlo, není známo,“ doplňuje památkářka Růžičková, která se nádražím dlouhá léta zabývá. Nový majitel navíc pokácel keře a stromy včetně vzrostlých lip a topolů v místech, kde chce stavět nové budovy. Pro toto počínání jej vyšetřovala Česká inspekce životního prostředí, která škodu odhadla na půl milionu Kč.

Za situace, kdy si majitel nedělá ze zákonů těžkou hlavu a národní památka dále chátrá, se zdá být logická výzva Petra Kužvarta z Ateliéru pro životní prostředí z jeho lednového vyjádření k poslednímu odvolání architekta Kotíka. Kužvart navrhl, aby, pokud nebude zjednána náprava do konce léta 2011, byla vlastníkovi nemovitost vyvlastněna. „Návrh na vyvlastnění jsem podávala ještě předtím, než České dráhy nádraží prodaly,“ vzpomíná Růžičková. Tehdy ovšem z návrhu sešlo, mimo jiné i kvůli příliš velké právní složitosti celého postupu. Té se obává místostarosta Vondrášek i dnes. „Nejen že není vyvlastnění v zákonech dopracováno, ale navíc je tu ještě komplikace s tím, že nad nádražím vykonává správní pravomoc Drážní úřad. Ten nemá peníze a kapacity na to, aby ve věci řádně konal. Projít všemi peripetiemi nezbytnými pro vyvlastnění je tak prakticky nereálné,“ obává se místostarosta. Neschopnost úřadů prosadit zájem státu na ochraně památky tak bude i nadále nahrávat zájmům vlastníka. Pro toho by bylo jistě nejvýhodnější, kdyby památka už spadla. Pak by mohl na místě postavit budovu klidně jen jednu. Zato pořádně velikou.