V klubu The Casbah v San Diegu se k vypolstrované zdi choulí zpěvák thajského původu Alex Zhang Hungtai. Z reprosoustavy se ozývá tlumený zpěv: „Bůh ví nejlíp, že kašlu na všechny… kromě tebe!“ Vřískající dav vytváří bizarní kontrast k podivně introvertní snaze nalézt intimitu na vyvýšeném pódiu. Projekt Dirty Beaches je plný paradoxů a nejasností.
Alex Zhang Hungtai alias Dirty Beaches se v nejnovější tvorbě částečně odklání od té předchozí. Zvuk utopený v delayi se najednou více konkretizuje, dostává až popový háv. Dřívější lo-fi noise-rockové abstraktní skladby střídá jasnější písničková struktura. Tak se do songů dostává téma ztracené suverenity maskulinního světa, zlomené ego muže bojuje o svou plnost pod rouškou zpožďovaného hlasu, který z něj dělá zpěváka. Rázná gesta jsou odsunuta kamsi za neprůhlednou vrstvu, z níž občas vystupují spíše jako přání než utajovaná skutečnost. Aura rockové hvězdy je pokrytá hlukem a šumem jako posmrtně ztuhlé tělo zabalené do černého igelitového pytle. Nejnovější album Badlands (minirenze v A2 č. 7/2011) sleduje cestu hudby do márnice.
Za chrastící mlhou zvuku, přes kterou se ani vizualita nepřeklene, je suverenita falu. Pevně vsazen do hudby minulosti, která asociuje jízdu v cadillaku po pustinách Spojených států, oživuje už jen tušené dávné časy, kdy bylo téměř jisté, kudy povedou cesty budoucnosti. Povinností zde byl knír, sluneční brýle amerického fízla, žhnoucí slunce rozpalující asfalt, pot v podpaží… tedy alespoň tak nějak si ji (ne)pamatujeme.
Na cestě
Hudbu poválečných USA rozdmýchává Dirty Beaches s vědomím toho, že on sám by kvůli hybridnímu původu neměl nejmenší šanci na svých pět minut slávy. Do Severní Ameriky se dostal jako potomek thajských imigrantů, čas dospívání prožil v havajském Honolulu a nakonec se stal jeho domovem kanadský Vancouver. Tak jako on sám je i jeho hudba stále na cestě, bytostně promlouvá o fenoménu cesty v mnoha variacích. Cesta je především zástupným symbolem trvání. Je časem, v němž se člověk zcela mění v cestujícího. Prostor za oknem se odvíjí a stává se pohybem, který vybízí cestovatele ke zpětnému pohybu myšlení, ke vzpomínkám. Veškerá funkcionalita lidského stroje ustupuje do pozadí a vědomí se ocitá v přítomné minulosti. Plně ponořen do mlhavosti uplynulého času, prázdně pozoruje stále se vzdalující horizont. Cestující totiž, zároveň fascinován netečným příběhem krajiny, touží po cíli svého putování.
„Zaměřil jsem se na své zážitky z náhodných setkání z cest, které tvoří maso a krev zvuku, a vše ostatní již vycházelo z mého podvědomí. Za vším stojí těch nespočet hodin strávených řízením auta přes srdce Ameriky. Hlavní postava Badlands se stává někým, kdo je posedlý dostihnutím svého snu. Nechává svůj domov za sebou a utkává se s ďáblem, který nabývá mnoha podob.“
Zapomenutá mytologie
Hungtaiova přiznaná a často zmiňovaná fascinace filmem odkrývá další spojitosti mezi cestou a zvukem. Stejně jako cesta je i film především příběhem. Příběhem s mnoha vstupy. Tím, kdo vstupuje, je pozorující. Nemůže se totiž ubránit sobě samému, a tak do příběhu vnáší víc, než by měl. Čím se liší různé děje, je zvolený úhel pohledu. Tak jako kamera odstřihuje, co nemá být viděno, a střih vypouští, co není potřebné, tak i vědomí hledá v pusté krajině místo spočinutí pro svou sebeprojekci. Materialita obrazu vyvazuje filmový příběh z hájemství literatury. Je pohledem jedinečného oka. Zrnitým lo-fi zvukem Dirty Beaches zase zní nepřekonatelná zastřenost vzpomínky, která umožňuje přítomnost. Textura zvuku hraje v muzice Dirty Beaches stejně důležitou úlohu, jakou v ní má důraz na naraci; dokonce existují v takové symbióze, že vytvářejí neanalyzovatelnou směs.
Jeho tvorba je především důkazem toho, že se současná hudba vzdaluje od představy vývoje vpřed a čím dál víc se posunuje do stran. Minulost se v ní vrací, aby vhozena do nových kontextů umožnila vnitřní monolog kulturní paměti. Přízraky rockabilly a rock’n’rollu vstávají z mrtvých, aby nám připomněly dávno zapomenuté časy s celou jejich mytologií. Rozpoutávají jejich třeskutou sílu, aby oddálily skon písničkových forem. Někde na smetišti popkultury se v odpadcích prohrabává novodobá rockstar, jejíž heroismus se otřásl v základech.
Autor je hudební publicista.