Historický román britské spisovatelky Hilary Mantelové se věnuje osudu jednoho z nejmocnějších mužů tudorovské Anglie – Thomasi Cromwellovi. Román, oceněný v roce 2009 Bookerovou cenou, je obsáhlý a historicky věrný, v žádném případě však suchopárný.
Tudorovská Anglie nepřestává dodnes zajímat ostrovní kulturu a společnost. Doba a osudy Jindřicha VIII., jeho nešťastných žen i občas šťastnějších pomocníků zůstávají vděčným námětem výstav, filmů a seriálů, románů populárních i těch s vyššími uměleckými ambicemi. Poněkud ahistorické, jinak ale velmi zábavné irsko-kanadsko-americké koprodukční televizní drama Tudorovci (The Tudors, 2007–2010) měli příležitost posoudit i domácí diváci, sérii zdařilých historických detektivek s Cromwellovým, později přímo Jindřichovým zmocněncem Matthewem Shardlakem od britského autora Christophera Johna Sansoma českému čtenáři nabízí nakladatelství BB art.
Rozsáhlý historický román Hilary Mantelové Wolf Hall (2009) vyhovuje obsahem aktuální zvýšené popularitě choťovražedného panovníka, na rozdíl od uvedených časových (jakkoli v obou případech velmi kvalitně vyvedených) výhonků popkultury slibuje přetrvat i do doby, kdy tudorovské televizní a detektivní série upadnou do zapomnění, překryty desítkami nových senzací.
Ambiciózní pragmatik
Román Wolf Hall sleduje osudy Thomase Cromwella, neurozeného muže, který se pílí a pečlivostí, intrikami i bezskrupulózností (proškrtejte dle sympatií) vypracoval až do pozice sekretáře Jindřicha VIII., prakticky nejmocnějšího muže celé Anglie. Epicky doširoka rozkročený román sleduje Cromwellovy osudy od neidylického dětství v Putney, krok za krokem zaznamenává jeho vzestup, jeho spory se Stephenem Gardinerem, úhlavním nepřítelem, i Thomasem Morem, protivníkem ponejvíce ideově-náboženským. A samozřejmě – nelze se tomu vyhnout – detailně popisuje i Cromwellovu roli v celé té trapné historii o odvržení Kateřiny Aragonské a nástupu Anny Boleynové. Královny, která byla největším Cromwellovým výtvorem. Výtvorem, jejž později sám musel pomáhat zničit.
Cromwell Hilary Mantelové má daleko do jednorozměrné, úkladně intrikující intelektuální bestie, kterou pod vlivem některých tradičně přijímaných historických interpretací tak často přejímají i filmoví a literární tvůrci. Autorka je mnohem spíše sekretářovým apologetou, líčí jej coby pragmatického politika, který důrazně odděluje své vystupování veřejné a svůj život soukromý a neváhá oficiálně zastávat názory, které sám ve svém nitru zpochybňuje. Pro autorčinu historickou prózu je příznačná důkladná, pečlivá až minuciózní práce s historickými prameny a odbornou literaturou, ozkoušela si ji ostatně již ve svém ohromujícím románu z dob francouzské revoluce A Place of Greater Safety (Místo vyššího blaha, 1992).
Když on vypráví
Detailní znalost historických reálií může být občas romanopisci až na škodu: pohlcen jednotlivostmi leckdy ztrácí povědomí o míře snesitelnosti a srozumitelnosti svého výtvoru. Wolf Hallu navíc hrozilo ještě jedno nebezpečí – děj románu je ukončen v létě roku 1535, tedy v předvečer pádu Anny Boleynové, a nenabízí tak žádný na první pohled patrný, výrazný dramatický oblouk, který by příběhově naladěného čtenáře uspokojil uklidňující tradiční vyklenutostí. Mantelová ale všechny tyto překážky suverénně překonává, když po celou dobu vyprávění Wolf Hallu pevně setrvá v Cromwellově bezprostřední blízkosti. Mnoho už bylo v posledních měsících napsáno o prézentové ich-formě; vlivný ostrovní kritik a spisovatel Philip Hensher důrazně varuje před jejím nadužíváním a spatřuje v ní škodlivý a neopodstatněný módní trend. V podání Hilary Mantelové je ale tato vyprávěcí technika (v brilantním převodu Michaly Markové) výsostně funkční a textu dodává živosti a naléhavosti, jež jej zbavují hrozícího pocitu pečlivého, ale staletími důkladně umrtveného vědeckého suchopáru.
Ke konci románu donese malíř Hans Holbein ml. Cromwellovi jeho dokončený portrét a sekretář jej o samotě pečlivě prohlíží: „Na sobě má své zimní šaty. Působí v nich, jako by byl stvořený z mnohem nepropustnější a hutnější hmoty než jiní lidé. Vyjde to nastejno, jako by měl pancíř. Tuší, že nadejdou dny, kdy ho bude muset nasadit,“ rozvažuje Cromwell. A po chvíli ještě: „Usměje se. Na té vymalované tváři není po úsměvu ani stopy.“ Mantelové vhled do mysli vůdčí osobnosti tudorovské doby je nepopiratelným uměleckým úspěchem. Autorce teď zbývá jediné (a prý na tom již pracuje): dovyprávět ten příběh až do hořkého konce. I Cromwella totiž vyhlížejí havrani z neblaze proslulého Tower Hillu.
Autor je bohemista.
Hilary Mantelová: Wolf Hall. Přeložila Michala Marková. Argo, Praha 2010, 536 stran.