Za srdíčko?

Jiřího Thýna (nar. 1977) sice zdobí řádný šimánkovský plnovous, ale okoralé srdce milovnice a kritičky umění Lenky Lindaurové si získal svými fotografiemi, videem a objektem z pražské výstavy Předobrazy, prostor, abstrakce („Jako pečlivý divák odcházím z mnoha současných výstav poněkud zklamaná. Určitě už jsem zkrátka vyhořelá… Ale euforie z Thýnovy výstavy je důkazem, že všechno bude v pořádku,“ píše na serveru artmap.cz.). Nabízí totiž nejen estetický zážitek, ale i možnost o něm přemýšlet. Obrací fotografii naruby, a přitom zůstává u několika základních principů, jako jsou různé způsoby reprodukce, změna měřítka a čas. Otázky po limitech vyjadřovacích prostředků a prostředí si klade i v případě užití slova nebo prostorové instalace, anebo pokud používá jako materiál moderní umění. Většinou pracuje pomalu, komplikovaně a z média proslaveného rychlostí a nekonečným množstvím kopií vrací do výstavy exkluzivně zarámovaný fotografický originál. Jiří Thýn je dítětem avantgard.

Co hledáte, kolego?

Jiří Thýn nedělá zdánlivě nic nového, vlastně jen opisuje, a to se avantgardám vzpírá. Kopíruje známé a obyčejné a to pak vrací do původního prostředí nebo mu nachází nové (připomeňme například akce jeho kmenové skupiny Ládví ve veřejném prostoru, viz Galerie v A2 č. 6/2007); opakuje náměty, témata a způsoby z nedávných dějin umění. Jeho starší fotografie dívčího aktu v lese a barevného květu růže nazvětšované s pompou do velkého formátu nejsou fotografiemi konkrétního, ale mají ambici zahrnout do jediného obrazu celé známé dějiny žánru nebo námětu. „Hledám ideál,“ tvrdí autor v jiném kontextu; „hledal jsem takovou formu, která by byla co nejvíce nadčasová,“ odpovídá v rozhovoru pro Labyrint Revue č. 25–26 (2009) Karlu Císařovi, „věnuji se reintrepretaci analogového média,“ sděluje zase Karlu Oujezdskému pro Český rozhlas 3 – Vltava.

Zmíněný filosof a kurátor Císař popisuje současné umění v protikladu k postmoderně plné nekonečných možností; jako stav, kdy není možné téměř nic. Na výstavě Vzpomínky na budoucnost v pražské Špálově galerii v roce 2009 vystavil práce, které jsou Thýnovým metodám blízké: mimo jiné fotografický diptych Markéty Othové zobrazující květiny ve váze (jako ze třicátých let), kterým dodává zcela jiné vyznění kombinace černého a v druhém případě bílého pozadí, a rekonstrukci objektu Stavba č. II sochaře Stanislava Kolíbala, kterou ve stejném měřítku, ale pro tentokrát v překližce a jen podle dvou fotografií vytvořil Dominik Lang.

Z mělkých hrobů

Jiří Thýn si pro přípravu své současné výstavy půjčil několik kubistických soch Otto Gutfreunda (1889–1927), ale namísto aby je zaznamenal z jedné ideálně vhodné strany, vyfotil je ze čtyř stran a na jeden negativ, přičemž znásobil a do surreálně působící plochy rozvrstvil několik původních prostorových plánů. Objekt polské umělkyně Katarzyny Kobro (1998–1951) zvětšil a velkou kopii ozvláštnil světlem rozloženým do základních barev spektra. Další tematizování fotografie (tentokrát už ne změnou měřítka, ale analýzou typickou pro evropský způsob získávání informací) provedl ve známých proužkových fotografických zkouškách, v nichž vychází najevo, že fotografie může být jen stupnicí hodnot od černé po bílou. Následuje alchymisticky uhrančivé video z fotokomory a několik vyfotografovaných kamenů – ideálních prostředků pro Thýnovy fotografické úvahy o prostupování konkrétního a abstraktního a důkazy jeho bravurního estetického projevu.

Tématem současného umění je bezesporu (minulý) čas. Ohledávání dějin vizuality je teoreticky dobře zpracované a dává se do souvislostí s krizí modernity a s přepokládaným koncem západní civilizace. Řada umělců sahá k modernímu umění a jeho jednotlivým médiím. Máme-li za výrazné estétství a důkladné promýšlení tématu Jiřího Thýna chválit nebo mu spílat, není zřejmé; důležité však je, že ze starého prostřednictvím různých způsobů reprodukování vytváří zcela nové umění. Avantgarda vyhrabaná z mělkého hrobu žije a je krásná, co s ní? Přemýšlet o tom, proč umělci nedělají něco jiného, užívat si vizuálních zážitků. Koupit si ji, je to dobrá investice.

Autor je fotograf a kurátor.