Buvol místo turistické značky

Vodní buvol, který postává v prvním příběhu knihy australského výtvarníka Shauna Tana Příběhy z konce předměstí (Tales from Outer Suburbia, 2008) na některém z dvorků a ukazuje kolemjdoucím cestu, zve do fantaskního světa jednoho urbánního předměstí. Prostředí sice ještě jménem přináleží k městu, ale nevyslovitelnými (protože nezjistitelnými) pravidly svého fungování už zasahuje spíše do chaotické, leč svůdně přitažlivé říše fantazie.

Obstojnou kariéru relativně úspěšného ilustrátora sci­fi příběhů vyměnil západoaustralský rodák na přelomu tisíciletí za tvorbu autorských knih a v této – u nás bohužel stále překladově velmi opomíjené – „disciplíně“ od té doby dosahuje výjimečných úspěchů. Nejnověji se pak nadaný vypravěč a výtvarník začíná prosazovat i v animovaném filmu: za krátkometrážní adaptaci své knihy Ztracená věc (The Lost Thing, 2000) získal v roce 2011 Oscara. Nakladatelství Kniha Zlín představuje zatím poslední položku autorova rozrůstajícího se portfolia a nabízí příhodnou vstupní branku do Tanova urbánně­poetického vesmíru.

Poslušná symbióza

Představených patnáct příběhů z pomezí nudné uměřenosti městské reality a strhující, i když zároveň trochu znepokojující volnosti fantazie na první pohled zaujme svou brilantní atmosférickou vizualitou. Ta vždy těsně následuje potřeby příběhu a dle libosti se proměňuje a tvaruje. Nikdy přitom nepůsobí svévolně, pokaždé pevně setrvává v poslušně symbiotickém soužití s textem. Textová složka Tanových vyprávění se možná místy přibližuje oné hranici, kde si přístojné poetično potřásá pažemi s podezřelým patosem, v součinnosti výtvarné a verbální složky ale Tan snadno přesvědčí sebevětší cyniky.

Na japonskou strunu naladěné povídce Rozbité hračky tak dominuje dvoustránkový výjev jak z Hokusaiova dřevořezu a paměť oživující momentky z návštěvy zahraničního studenta Erika připomenou sépiové fotografie. Přízračně nepochopitelné, ur­mytické vyprávění o Větvičkových, totiž těch, co „nedělají potíže, jsou jen další součástí předměstské krajiny, jejich křehké nohy se pohybují jako oblaka“, těch, co „vždycky tu byli, kam až paměť sahá, dávno předtím, než byla buš vymýcena a postavily se tu domy“, promlouvá výjevy jak z obrazů Edwarda Hoppera. V příběhu Vzdálený déšť se autor skrze kolážové postupy dostává až do těsného sousedství komiksové vyprávěcí formy – tu si Tan ostatně s úspěchem vyzkoušel již v roce 2006 při práci na „němém“ komiksovém albu Příjezd (The Arrival, letos chystá k vydání Nakladatelství Labyrint).

Průvodce periferií

Na konci předměstí se může stát leccos. Jistěže obranné balistické rakety, jež po dvorcích jednotlivých domů rozmístili vládnoucí, rozkvetou barvami a o Vánocích ožívají elektrickými světélky. Stovky psů z celé čtvrti drží tryznu za utýraného druha a dírou v podlaze lze propadnout do vnitřního nádvoří, které patří jen a jen vám a jež jako by poslouchalo a naplňovalo vaše nejtajnější tužby. Ať už se jedná o strnulé výjevy jak z fotografické momentky, o moralistní bajky či podobenství nebo o dějové vyprávěnky z předměstské každodennosti, pokaždé je tu ústředním tématem onen pomezní prostor a možná namnoze jen psychický stav okraje. Prostor, který postupně přichází o své „ratio“, do té doby úzkostně střežené, a překvapeně nachází osvobození a zdůvodnění své existence mimo objektivisticky vnímaný smysl.

Město se okoukalo, downtown zahnívá nudou a turistickým pozlátkem. Ideální čas pro výlet k okraji. Do uší poslední Arcade Fire, do batohu dle osobních preferencí Kurei­shiho Buddhu z předměstí nebo Langerovu Periferii. Poslechneme­li radu moudrého vodního buvola, necháme­li se při našich toulkách příměstskými zónami vést i Shaunem Tanem, čeká na nás jedinečný a těžko zprostředkovatelný zážitek.

Autor je bohemista.