Evropská unie chce čelit vývoji internetu a sociálních sítí a s ním spojeným rizikům zavedením nového práva, zajišťujícího spolehlivější ochranu osobních údajů. Proti připravovaným změnám se ozvaly hlasy upozorňující na nebezpečí cenzury informací, které by měly být ve veřejném zájmu všeobecně přístupné.
Na konec ledna Evropská komise původně plánovala zveřejnění nového návrhu celkové právní úpravy ochrany osobních údajů. Jak se ale v poslední době stává stále častěji, návrh Komisi „utekl“ a byl zveřejněn již na začátku prosince uplynulého roku. A vyvolal hned řadu silných reakcí.
Zastaralý rámec
O tom, že jsou stávající evropské normy v oblasti ochrany osobních údajů zastaralé, panuje poměrně široká shoda. Původní Směrnice o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů pochází již z října roku 1995, tedy z doby před masivním nástupem nových komunikačních technologií. I když ji v roce 2002 následovala Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích a některé další, v posledních letech rostla nespokojenost politiků, veřejnosti i zástupců různých sfér podnikání nad nevyjasněnými nebo nevyřešenými problémy. V květnu 2009 Komise uspořádala na toto téma první konferenci, po níž následovalo období veřejné konzultace. V jejím rámci vznikla řada odborných studií, které poukazovaly například na nedostatečnou ochranu osobních údajů na sociálních sítích nebo v nadnárodním prostředí internetu. Zároveň začaly probíhat i soudní a administrativní spory, k nimž patřilo například i řízení s Facebookem před irským úřadem na ochranu osobních údajů, které skončilo v prosinci kompromisním nálezem a zveřejněním rozsáhlého auditu, který odhalil, jak Facebook nakládá s daty svých uživatelů.
Další leak
Mimo jiné právě potřebou omezit v podstatě svévolné využívání informací o občanech ze strany internetových obchodníků a provozovatelů sociálních sítí odůvodňovala místopředsedkyně Komise a komisařka zodpovědná za spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová potřebu a užitečnost nově navrhované úpravy. V listopadu na výroční konferenci Evropského sdružení vydavatelů novin (ENPA) Redingová obhajovala jeden z nových principů navrhované úpravy: „Dovolte mi, abych tu zmínila otázku, která vás mimořádně zajímá, a tou je ,právo být zapomenut‘ (right to be forgotten). Vychází z existujících principů, jako je minimalizace zpracovávaných dat, podle nichž mohou být osobní data zpracovávána jen tehdy, jeli to opravdu nezbytné.“
Nově zaváděný právní termín se však setkal se silným odmítnutím na mnoha stranách. V rovněž nedávno „leaknutém“ neoficiálním stanovisku Americké obchodní komise (FTC) se píše, že nově navržené právo, podle něhož bude moci jednotlivec požadovat po provozovatelích vymazání jakéhokoliv internetového linku, originálu nebo kopií stránek obsahujících jeho osobní data, může vážně ohrozit svobodu vyjadřování. Argumentaci amerického úřadu, která byla podle kuloárních zdrojů v Komisi podpořena řadou telefonátů vysokých představitelů amerického ministerstva obchodu, by bylo možné odbýt s tím, že Američané se prostě brání lepší ochraně osobních údajů, která u nich již dnes silně zaostává za Evropou.
Nečekaní spojenci
Jenže zástupci americké vlády získávají i v Evropě na první pohled nečekané spojence. Představitel belgické nevládní organizace, která se zabývá ochranou soukromí, Joris van Hoboken ve své reakci na návrh uvedl: „Tohle právo na zapomenutí je jedním z nejhorších právních vynálezů, jaké jsem kdy viděl.“ Podle Hobokena hrozí, že pokud nebude návrh výrazně upraven, budou muset všichni, od internetových vydavatelů přes provozovatele fanouškovských internetových stránek až po bloggery pod hrozbou vysoké pokuty prověřovat, zda jsou jimi uveřejněné informace o různých lidech stále „nezbytné“. Příliš se tak prý posiluje právo na kontrolu nad informačními toky v zájmu ochrany osobnosti a pověsti. To může z nového práva udělat ideálního webového cenzora, jehož budou zneužívat právě ti, kteří by měli být nejvíce pod veřejnou kontrolou.
Podobné obavy vyjádřil na stránkách Out-Law.com i americký expert na mediální právo Kim Walker. Podle jeho názoru může mít ustanovení práva na zapomnění velký dopad na archivy mediálních zpráv. „Mohou se vyskytovat zprávy o jednotlivcích, které není ve veřejném zájmu uchovávat online přístupné v době jejich zveřejnění. Ale třeba o 10 let později, když se dotyčný stane veřejnou osobností, je ve veřejném zájmu, aby údaje přístupné byly,“ poukázal Walker na jeden z možných důsledků. Podle něj je proto nutné pečlivě zvažovat právo jednotlivce žádat vymazání údajů o jeho osobě z archivů. „Možná by některé zprávy mohly být uzamčeny podle práva na zapomnění, ale musela by tu být možnost je znovu obnovit a vyhledat v archivech, kdyby jejich zpřístupnění začalo být ve veřejném zájmu,“ dodává Walker.
S kritikou možných dopadů nové úpravy se na zmíněné konferenci vydavatelů pokusila Redingová vypořádat: „Říkám to jasně, tato pravidla mají posílit jednotlivce vůči zpracovatelům dat, a nikoliv vymazávat události, které se staly, přepisovat historii nebo omezovat svobodu tisku. Zaručuji vám, že se implementace práva na zapomnění (…) nedotkne práce novinářů při psaní a uchovávání zpráv ve veřejném zájmu. Jako komisařka a bývalá novinářka určitě nechci ohrozit možnosti fungování tisku.“ Zda tato ujištění zaberou, se brzy ukáže v Evropském parlamentu.