Aktuální hloubka ponoru

Na otázku „Existuje nějaký ideál, kterého jako kapela chcete dosáhnout?“ v časopise Unsound v roce 1984 Swans odpověděli: „Naším výchozím přístupem k hudbě je úsilí o zjitření bolesti. Ne zapříčinit bolest, ale s určitou bolestí pracovat, pracovat s onou nedefinovatelnou bolestí, kterou již v sobě máme my i naše publikum. Jediná báze, kterou máme pro posuzování jakékoli hudby, spočívá v tom, zda tato hudba je či není dostatečně extrémní.“ Skupina, jež se pojmenovala po labutích, „majestátních, nádherných tvorech s vysloveně ohavnou povahou“, měla tehdy za sebou první alba a na koncertech jitřila a vyčerpávala své publikum hlučnou hypnotickou hudbou, využívající netradiční instrumentaci i neobvyklé rytmické struktury.

Zpěvák a zakladatel skupiny Michael Gira nicméně od výrazů jako „bolest“ a „extrémní“ postupně upouštěl, minimálně v esenciální významové rovině: „Moc mě mrzí, když někteří tvrdí, že naše hudba je jen hluk,“ svěřil se Josefu Vlčkovi po utajeném koncertě v Praze v roce 1987. „Nepůsobí nám žádné potěšení, když naše hudba někoho odpuzuje nebo rozleptává. Jistě, je strašně hlasitá a tvrdá, ale její intenzita má za úkol posluchače vtáhnout dovnitř a zhypnotizovat ho. Chceme lidi zalít hudbou po celém těle a dát jim tímto způsobem určité neverbální sdělení. Atakovat hudbou je hloupé a dětské. Chápu hluk jako něco nahodilého, ošklivého a neposlouchatelného. Snažíme se ho podřídit našim záměrům, slouží nám k nejplnějšímu vyjádření imaginace.“ A dále: „Občas nám naše tvorba připadá tak majestátní a velebná, že když ji hrajeme, cítíme se sami povzneseni.“

Kroky a návraty

Gira se rozhodl Swans rozpustit v roce 1997 po vydání desáté studiové desky Soundtracks for the Blind (1996) a následném turné, jež je zaznamenáno na dvojalbu Swans Are Dead (1998). V roce 2010, po několika albech svého projektu Angels of Light, však ohlásil reunion Swans, nové album a turné. O předloňské desce My Father Will Guide Me up a Rope to the Sky se rozhodně nedá říct, že by mechanicky opakovala již kdysi vyřčené, stejně tak ale nepřinesla nic vysloveně překvapivého. Nakonec se jeví jako vcelku přirozený krok: východiska, formulovaná a přeformulovávaná ve výše uvedených citátech, jsou nadále modifikována životními i uměleckými zkušenostmi hudebníka, jehož lze dnes bez ostychu označit za písničkáře.

V koncertním provedení nicméně tyto skladby spíše než Girovu sólovou tvorbu a Angels of Lights připomínají polohu, v níž se Swans nacházeli těsně před rozpadem. Šestičlenná skupina (dvě kytary, baskytara, steel kytara, bicí a perkuse) zajistila monumentální zvuk, který při maximální hlasitosti dokázal rozvibrovat i nejskrytější záhyby tělesných vnitřností přítomných posluchačů. Album We Rose from Your Bed with The Sun in Our Head zachycuje koncertní rozpoložení poměrně věrně, zvlášť pokud se přehrává nahlas, k čemuž Gira ostatně v doprovodném textu sám nabádá – nejde ovšem o agresivitu, ale, stejně jako při živém provedení, o „hloubku ponoru“.

Intimní zboží

Zvláštní součástí živého dvojalba, jehož zá­klad tvoří skladby z aktuálního alba a několik starších písní, jsou demonahrávky z připravované desky The Seer, které nahrál Gira sám s kytarou. Každé skladbě předchází mluvený úvod, v němž zpěvák vysvětluje, jak si představuje nahrávku ve finální verzi, koho by rád přizval ke spolupráci a podobně. Hudební čísla navíc otevírá track s názvem Hello There: Gira v něm zdraví fanoušky, děkuje všem, kteří navštívili koncerty Swans, i těm, kdo si koupili novou desku, a prosí je, aby tento materiál s nikým nesdíleli, protože je určený jen a jen jim. Hypnotické živé nahrávky s mohutným zvukem a vypjatým vokálem tedy střídá klidný a vyrovnaný hlas „strýčka Míši“, podávající výklad všem pozorným posluchačům, kteří dvojalbum neukradli, ale poctivě si ho koupili.

Gira se totiž – podobně jako před lety Einstürzende Neubauten – pokouší financovat své desky alternativním způsobem skrze „předprodej“ připravovaných alb a vydávání limitovaných edic s unikátním materiálem „za odměnu“. Je určitě namístě hledat možnosti, jak se vyhnout velkému nahrávacímu a vydavatelskému průmyslu, avšak zvolený modus pokoušející se založit fungující byznys na zdání intimity vzbuzuje pochybnosti. Propojení možná prospívá obchodu, ale odkrytá a zpeněžitelná intimita přestává být intimitou v pravém slova smyslu a stává se zbožím. Gira, jehož texty se k otázkám odcizení a zneužití „konzumentů“ opakovaně vracely, by přitom právě pro tento moment mohl mít větší cit. Každopádně, bez ohledu na etiku provozu, album We Rose from Your Bed with The Sun in Our Head je důkazem, že slogan „Swans are not dead“, který na oficiálním MySpace profilu signalizoval znovuobnovení skupiny, nebyl jen reklamním trikem. Hudba pořád funguje.