„I knihy slaví svůj svátek!“ hlásaly od konce třetího dubnového týdne vývěsky v knihkupectvích, na tramvajích i v metru. Kdo na plakátu zahlédl vyděšeně fascinovaný výraz modelky v zeleném topu a s fialovými nehty, možná se na chvíli zamyslel nad tím, čím že je právě přečtená informace pro nebohou figurantku tolik šokující a proč že z toho holce z plakátu vstávají vlasy na hlavě. Internetové stránky kampaně ale naštěstí přispěchaly s odpovědí. Nabídly totiž humorný interaktivní prvek, do logiky celé akce zapojený vskutku organicky („Během Knihománie procházíte i fyzickou proměnou. Přesvědčte se sami!“), který návštěvníkům webu umožňoval opatřit nahraný či webkamerou právě pořízený portrét jedním z jedenácti různobarevných účesů. A výslednou „montáž“ jste potom samozřejmě mohli přímo a hned sdílet na Facebooku.
Z hlediska marketingu byl měsíční projekt Knihománie splněným snem: kromě pochopitelné odezvy v participujících knihkupectvích se totiž celé z podstaty komerční (leč samozřejmě bohulibé, vždyť víte co, jde přece o KNIHY!) akce oproti očekáváním chopila i celoplošná média. „Výzva UNESCO vyhlásit svátkem literatury 23. duben, kdy v roce 1616 zemřeli Shakespeare a Cervantes, přimělo patnáct nakladatelů vyhlásit od 21. dubna do 13. května Knihománii,“ psal 19. dubna v Právu František Cinger a nad ochotou Uneskem přemluvených nakladatelů zrovna takto symbolicky v aprílu publikovat Dědictví krve Danielle Steelové se čtenáři možná dojetím i orosilo oko.
Oproti obdobné akci nazvané „Velký knižní čtvrtek“, která loni v listopadu zaštítila uvedení deseti novinek, mimo jiné od Petry Soukupové, Tomáše Halíka, Umberta Eca či Maria Vargase Llosy, totiž Knihománie za „zásadní knižní novinky“ vydávala až na dvě tři čestné výjimky (Haslinger, Kersnovskaja, hraničně Palahniuk) standardní, středoproudé a primárně komerční tituly. Dobrá, novinky dvou velkých Ivánků české literatury (Klíma – Kraus) snad mohou ještě někomu představu „události“ naplňovat, co je ale zásadního na třetím souborném vydání prvních Asterixových dobrodružství? Na trojici druhořadých severských detektivek? Novém ilustrovaném vydání tří nejprodejnějších Shakespearových tragédií či na novém thrilleru Raymonda Khouryho (i když, pravda, poslední asi zásadní bude, vždyť „Sean a Tess zápasí s časem, drogovými kartely i americkou protidrogovou policií, protože pokud neuspějí, ocitne se svět na pokraji zkázy“)?
Na samotné podstatě akce jistě není nic pohoršlivého: několikero vydavatelství se jednoduše dohodlo, že spojenými silami zkusí reklamně zaútočit na každoročně trochu stojatém jarním knižním trhu. To je v pořádku. Rozum ale zůstává stát nad tím, proč se této čistokrevně reklamní (a zpracováním spíše připitomělé) kampani věnovala snad všechna česká celoplošná média – televizemi počínaje a deníky konče. Proč naprosto marginální prostor věnovaný v nich literatuře kulturní redaktoři vyplýtvali na propagaci tak zásadních publikací, jako jistě jsou nejnovější práce šéfredaktorky časopisu Dieta Petry Lamschové a výživového poradce Petra Havlíčka Jídlo jako životní styl II nebo překlad jednoho z více než dvaceti románů pro ženy slovenské autorky Táni Keleové-Vasilkové?
Nejpravděpodobnějším vysvětlením totiž bohužel zůstává, že literatura už je médiím natolik ukradená, že zvykově vyčleněnou plochu znudění a rutinérští redaktoři zaplňují vždy tím nejhlasitějším, co jde kolem. Kniha tak – soudě podle našich zpravodajců – měla letos na jaře už minimálně tři svátky. Kromě Knihománie média vychválila už i obskurní sraz samožerných nerdů planého pseudointelektualismu Festival spisovatelů Praha / Prague Writers‘ Festival (nic proti jeho hostům, ale studovat samochválou čpící vyjádření organizačního týmu vskutku vyvolává pocit nevolnosti až fyzický) i tradiční holešovický blešák v „dočasně“ montovaném pekle Svět knihy. Ještě že se pořád něco děje. To pak jeden nemusí ani číst. Knihodeprese.
Autor je bohemista.