Už půl roku hraji hru Na co bych se zeptala ministryně kultury Aleny Hanákové, kdyby mi poskytla rozhovor. První žádost o rozhovor jsem na ministerstvo zaslala letos 4. ledna. Chápala jsem, že se nová ministryně musí seznámit s agendou, a trpělivě čekala. Pro formu jsem se občas připomněla a přicházely e-maily o velké časové zaneprázdněnosti a s díky za pochopení. Potom ministryně své tiskové oddělení rozprášila a na veřejnost vyplouvaly zprávy o tom, jak se proti ní tamní pracovníci spikli. Například jí údajně poradili, aby do České televize, kde měla diskutovat o kontroverzním majetkovém vyrovnání s církvemi, šla bez podkladů a nepřipravená. Věří se tomu opravdu těžko: kdo by totiž takovou radu akceptoval?
Nová tisková mluvčí ministerstva v příslibech odkládaného rozhovoru pokračuje. Koncem března na úřad dorazily mé otázky, aby se paní ministryně mohla lépe připravit. Příprava dosud probíhá. Nyní tedy slavíme půlroční výročí žádosti o rozhovor se staronovou ministryní kultury Alenou Hanákovou. To je lhůta, po níž už by asi bylo dobré vysvětlit, proč na rozdíl od svých předchůdců nynější ministryně na stránkách tohoto časopisu dosud nepromluvila. Na co bych se tedy například zeptala ministryně kultury, kdyby mi poskytla rozhovor?
Jakou roli ministerstvo kultury podle vás v Česku hraje a mělo by hrát? Jaké priority máte jako ministryně kultury pro nejbližší období? Svého času se v Česku prosadila iniciativa Jedno procento státního rozpočtu na kulturu – je to myšlenka, která vás oslovuje, a patří zvýšení rozpočtu na kulturu k vašim plánům? Váš předchůdce na pozici ministra kultury zrušil na ministerstvu analytický odbor – kdo pro vás tedy nyní analytickou činnost vykonává, respektive odkud čerpáte spektrum informací o stavu české kultury a na základě čeho pak formulujete své priority a rozhodnutí? Jak vidíte rozvoj grantového systému ministerstva kultury, jeho případné změny a perspektivy? V letošním roce se na poslední chvíli navyšovaly finance do grantových systémů na živou kulturu – částka v řádu milionů šla z vnitřních rezerv ministerstva. Znamená to tedy obecně, že ministerstvo takovými rezervami disponuje a rozpočet na grantový systém je zbytečně podhodnocený? Někteří žadatelé o grant se letos výsledky grantového řízení dozvěděli až v březnu, ačkoli mají být podle zásad vlády zveřejněny do konce února – z jakého důvodu ke skluzu došlo a vyvodíte z toho nějaké důsledky? Jak drahý je grantový systém – máte spočítané roční náklady na rozdělení grantových peněz? Pokud ano, jaká je to částka? Léta se intenzivně hovoří o vícezdrojovém financování kultury, daří se ale jen částečně, ztroskotává mimo jiné na nevůli místních samospráv a krajů se na financování živé nezávislé kultury výrazněji podílet. Sama jste přišla z regionální politiky – vyvíjíte tedy nějaké aktivity, které by regiony motivovaly k výraznější podpoře kultury? S krácením financí, které plynou do živého umění, souvisí také rizika dotýkající se zaměstnanosti v tomto sektoru – vyhodnocujete je a vidíte zde nějaké trendy nebo hrozby? Příspěvkové organizace vs. nezávislá kultura, památková péče vs. živé umění – má ve vašich plánech jedna z těchto oblastí přednost, nebo jim dáváte stejnou váhu a proč? Budete usilovat o to, aby živá kultura byla významnější položkou ve struktuře rozpočtu ministerstva kultury? S jakými argumenty ve prospěch vašeho resortu půjdete do vyjednávání o státním rozpočtu na rok 2013? Kdo vybere ředitele Národního divadla – tedy jaké je složení výběrové komise a podle jakého klíče byla sestavená – a co si od nového ředitele slibujete? V jakém stadiu je příprava nového dokumentu státní kulturní politiky, který by měl platit od roku 2015? Proč ministerstvo kultury o projektech podpořených z Integračního operačního programu miliardami korun zveřejňuje jen obecné informace, a ne jejich celkový záměr? Některé z nich totiž vzbuzují oprávněné obavy vzhledem k možnostem jejich udržitelnosti (o jednom z nich, Národním centru divadla a tance ve Valticích, viz A2 č. 4/2012). Pokud se ministerstvo výhledově zbaví agendy církví, nebude natolik marginálním úřadem, aby mu hrozilo zrušení?
Na některé z otázek přinesl odpověď čas, jiné by dnes bylo třeba dále upřesnit a doplnit. Je nicméně jasné, že ministryně kultury s žádnými silnými vizemi pro svůj resort nepřichází. Šetří, a jakkoli její charakteristickou slovní berličkou je sousloví „jsem přesvědčená“, jen nepřesvědčivě vysvětluje, že zrušení ministerstva není dobrý nápad. I takový plán se totiž už na vládní úrovni objevil. Pohled je to tak smutný, že paranoik ve mně rýpe: není snad tajnou misí nové ministryně svůj resort znemožnit natolik, aby, až se zruší, po něm opravdu neštěkl ani kulturymilovný pes?