editorial

Vše to pravděpodobně začalo v roce 1990, jednoho mlhavého rána, kdy Pete Martell nalezl na břehu jezera u Packardovy pily do igelitu zabalenou mrtvolu Laury Palmerové. V následujících letech se z plytké televizní zábavy, jejímž ukázkovým příkladem byly televizní seriály, začal pomalu stávat pozoruhodný žánr, který je schopen bavit a zároveň reflektovat žánrová klišé či nabourávat divácká očekávání. Jak je ale vidět například z eseje Antonína Tesaře, klasické televizní vysílání to už asi nezachrání. V přítomném čísle se dočteme o kvalitních sci-fi, gangsterkách, pohádkách i o pohlavním styku britského premiéra s prasetem. Rozmach nových seriálů může ale podnítit i k subverzivnímu čtení děl z minulosti: Punx23 na obálce aktualizuje Nemocnici na kraji města, k!amm si dělá hřiště z Místa činu: Duisburg a zamýšlí se nad Schimanského bundou, knírem i nad použitou hudbou, která je jejich katalyzátorem. Pozornost věnujte také veřejnému osvětlení Petra Fischera, v němž komentuje dvě aktuální politické kauzy, které „jsou jen drobnými provozními zádrhely v běhu jednoho obrovského stroje, který vlastně nikdo nechce, ale ani neumí rozbít“.