Výstava českého umění prvního desetiletí 21. století kurátorky Pavlíny Morganové je pojata intuitivně, umělecká díla nekategorizuje ani je nezasazuje do dobového kontextu. Laik se může ztratit, přesto jde o jeden z mála výstavních počinů, který usiluje o komunikaci současného umění se širší veřejností.
Jednotícím prvkem postmediální tvorby začátku století, jak ji chápe kurátorka výstavy Začátek století Pavlína Morganová, je tendence k hybridizaci forem, materiálů a zdrojů. Umělci nultých let používají stále složitější metody, čerpají ze světa technologie, obchodu, sociální a politické praxe, archivují, konceptualizují, vyprávějí.
Kurátorka soustředí svůj zájem na relativně krátké období. Výstava historizuje s minimálními přesahy první desetiletí nového století. Její pojetí v mnoha ohledech odráží současné umělecké strategie – jedná se o skrumáž různých uměleckých forem i přístupů. Je však otázkou, zda je podobný přístup v přehledové výstavě tohoto typu na místě. Přes různorodost tvorby, která je na výstavě zastoupena, se Morganová vyhýbá jakékoli kategorizaci vystavených děl, jež by divákovi usnadnila ji vnímat v širších uměleckých a dobových souvislostech. Kurátorská strategie se tak jeví jako koncepční záměr, napodobující hybridní charakter prezentované tvorby, nebo jako výsledek intuitivního přístupu. Díla se zdají být kladena vedle sebe spíše na základě prostorových možností a citlivosti odborníka než za pomoci jasně stanoveného rámce, který by byl pro podobný typ výstavy vhodnější. Pro diváka znalého kontextu se tento přístup může jevit jako osvobozující – rigidní výstavní formáty nechť spočinou v archivech kurátorské minulosti. Není však jisté, do jaké míry dokáže výstava jako celek promlouvat k laické, respektive širší veřejnosti, na kterou, jak lze předpokládat, cílí.
Uzavřený klub českého umění
Před téměř osmi lety představila Morganová v Brně a Praze svůj projekt Insiders (2004). Výstava byla, jak název napovídá, přehlídkou autorů, jejichž umělecké aktivity spadaly do kategorie „příslušníků uzavřeného klubu české umělecké scény“. Morganová se tehdy pokoušela o jejich definici a demystifikaci v očích veřejnosti. Existence izolované komunity byla důsledkem a zároveň manifestací nefunkčního institucionálního prostředí. Komplexnost postkonceptuální tvorby se pro veřejnost stala strašákem a kurátor figurou, která se kvůli svému insiderskému egu nechce na zprostředkování jakkoli podílet. Propast mezi laickým a odborným publikem se prohlubovala a zájem veřejnosti o tvorbu současných umělců se zmenšoval.
Bohužel stejně jako tehdy i dnes působí na české scéně jen málo kurátorů, kteří mají zájem o propojení odborné a neodborné veřejnosti. Chybějí tu kurátoři vytvářející souborné výstavy, jejichž cílem by bylo uchopit a tematizovat tendence a aspekty vývoje současného umění, aktivně se podílet na vyplňování propasti mezi oběma skupinami, a stimulovat tak zájem o současné umění. Mezi hrstkou kurátorů mladší generace, jejichž ambice přece jen míří tímto směrem, by se však Morganová se svými „insidery na začátku století“, i přes některé výhrady k pojetí formátu výstavy, umístila na přední příčce.
Nutnost přísného výběru
Současnost je dobou s mnoha přívlastky. Jejich společným jmenovatelem je pocit krize a s ním spojená potřeba změny. Nacházíme se v období, které vybízí k historizaci, a to nejen v kontextu výtvarného umění. V poslední době zaznamenala česká umělecká scéna hned několik souborných výstav, jejichž hlavním cílem byla snaha uchopit a pojmenovat dobu nedávno minulou. Jedním z nejvýraznějších počinů byla letošní výstava Ostrovy odporu kurátorů Jany a Jiřího Ševčíkových a Edith Jeřábkové.
Oba projekty se zaměřují na různá období: Ostrovy odporu se pokoušejí zachytit vývoj umění od osmdesátých let do současnosti, zatímco Začátek století se zaměřuje výhradně na uplynulé desetiletí. Výstava Morganové je však výsledkem racionálního výběru a uvědomělé snahy vyhnout se velkému počtu děl, jenž rozmělňuje záměr a velice snadno vede k zahlcení. Díky tomu kurátorka dokázala, oproti nedávné výstavě, vytvořit velice kompaktní a pro diváka stravitelný celek s relativně silnou výpovědní hodnotou. Přesto je otázkou, zda by vymezení určitých kategorií a vztahů mezi jednotlivými díly nepřispělo k jasnějšímu vytčení jednotlivých tendencí, jak to ostatně činí výstavní katalog, nakolik je namístě se v kontextu přehledové výstavy oddávat strategii volného plynutí.
Morganová ve svém textu charakterizuje nulté roky jako období „nejisté aktivity“. Nové století s sebou po euforii devadesátých let přineslo mnoho změn a otázek, na které se nám doposud nedaří nalézat odpovědi. Stejně jako v jiných oblastech lidského bytí je i v umění zcela zásadní, abychom s kladením otázek v dobách nejistoty pokračovali. Stejně důležité však je, abychom odpovědi a otázky samotné nezapomínali také sdělovat, a to se Morganové v domácím kontextu začátku století jako jedné z mála podařilo.
Autorka je kritička a kurátorka.
Začátek století. České umění prvního desetiletí 21. století. Západočeská galerie v Plzni, 4. 5. – 5. 8. 2012.