Život v prázdném pokoji

„Určitě si myslíš, že se hrozně rád utápím v sebelítosti. No, to jednoduše není pravda. Naopak, milý čtenáři, je mi obzvláštním potěšením sdílet ji s ostatními.“

Quimby The Mouse

Ty nejlepší věci se rodí zničehonic. Prostě „bum“, a je to. Zeptejte se vesmíru. Začíná to naprosto jednoduše, z prostinkého počátku. Pak to organicky narůstá… Jak to může skončit, se zkuste zeptat evoluce.

Dílo Chrise Warea, jednoho z nejdůležitějších komiksových autorů dneška, se vrací až k úplnému počátku svého média. Do doby viktoriánského komiksu, formy existující před vznikem filmu a nepodléhající jeho narativnímu vlivu. Tehdy ještě komiksové okénko nesuplovalo pohled filmové kamery. Ware využívá velkou část rané historie komiksu – formou novinového stripu počínaje a kresebním stylem konče –, aby nechal vyvstat světy, které pomocí popkulturní archeologie v hlubinách minulého století vyprávějí o všednodenních problémech dneška a pomocí primitivních vyjadřovacích prostředků promlouvají vysoce sofistikovaným způsobem.

Depresivní ábíčko

Ware je znám především jako autor zásadního grafického románu Jimmy Corrigan, nejchytřejší kluk na světě (Jimmy Corrigan, the Smartest Kid on Earth, 2000; česky 2004), jehož struktura, ale i způsob vzniku mají stejně blízko k epizodickým stripům jako ke komplexnímu vyprávění. Corrigan byl však jen jedním z hrdinů objevujících se ve Wareově autorské sérii Acme Novelty Library (1993–), jejíž každá publikovaná kniha sestává z nesourodého shluku krátkých komiksů s různými postavami (byť existují i čistě corriganovská čísla), vystřihovánek, falešných reklam, článků či dopisů od čtenářů. Množství tohoto materiálu přitom původně vycházelo na stránkách chicagských novin Newcity a austinského plátku Daily Texan. Napětí tvorby oscilující mezi „ábíčkem“ a hlubokou sondou do podstaty amerického způsobu života je přítomné na každé stránce.

Rané Wareovy postavy jako Quimby The Mouse či Sparky vycházejí ze zcela simplistického pojetí kresby, dostávají se vlastně až na rovinu piktogramu. Jednoduchost kresby a akční prvky z amerických cartoonů však zdaleka neústí v jednoduchou čtenářskou recepci. Titěrnost panelů – na jedinou stránku jich Ware klidně naskládá více než sto – a důraz na nenápadné emoční změny mezi postavami přetvářejí akční grotesku v krutý, jízlivý pohled na mezilidské vztahy. Změny mezi jednotlivými okénky jsou zcela minimální – skoro jako kdybychom si prohlíželi políčka filmového pásu nějakého černobílého kresleného slapstiku. Už zde Ware používá zacyklenou formu uspořádání jednotlivých panelů, vztahy mezi obrázky jsou mnohdy stejně komplikované jako vztahy mezi postavami na nich. V nejvyhrocenějších polohách nabývá stránka podoby složitého diagramu, v němž není možné určit bod, z kterého začít číst. I v nejkomplikovanějších případech však stále atmosféru Wareových příběhů prostupuje jednoduchý nemilosrdný humor, jehož kořeny lze vystopovat právě v tradici cartoonů a slapstiku.

Společníci z ozubených koleček

Co do formy má Quimby své protipóly v „hrdinských“ postavách Big Texe, Rustyho Browna či Rocket Sama, jejichž příběhy nestojí tolik na komplikovaných vztazích mezi obrázky, jako spíše na tom, co se na nich odehrává. Jižanský buran, v pubertě zastydlý sběratel akčních figurek a meziplanetární výzkumník odhalují různé tváře osamělosti. Vztahy v rámci texaské rodiny jsou pokřivené naprosto stejně jako život Sama na cizí planetě, kde mu společníky dělají jen bytosti složené ze šroubků a ozubených koleček. Ware využívá grafických prvků z dobových reklam, designu či obalů ragtimeových desek, aby nahlodal iluzornost amerického snu a amerického způsobu života. Úhledné oblé linky a úhledné fonty vykružují svět odsouzený k nezdaru. A jde tu o determinaci sociální i genetickou, o začarovaný kruh, z něhož nelze vystoupit.

V Jimmym Corriganovi lze asi nejzřetelněji nahlédnout, jak bytostně americký Ware je. Na vizuální úrovni sahá do světa americké popkultury první půle 20. století, obsah se však přibližuje spíše velkým románům té doby. Zkoumání tří generací rodu Corriganů vypráví o zpřetrhaných rodinných poutech a jako ve všech Wareových komiksech tu není důraz kladen na akci, ale na klid a plynutí času. Málokterý autor dokáže sdělit tolik pomocí mlčících obrazů postav sedících v křesle. Ve středu pozornosti není dění, ale jeho nemožnost. S tím souvisí i důležitost prostředí, jmenovitě Chicaga. Většina exteriérů zeje příznačně prázdnotou, ať už jde o pohledy na ulici před samoobsluhou anebo na její předchůdkyni z konce předminulého století. Civilní a civilizovaná, a přesto podivně krutá tvář velkoměsta odkazuje i k tvorbě „chicagské renesance“, básníků Carla Sandburga či E. L. Masterse, jejichž vyobrazení Chicaga dvacátých let též ukazovalo odvrácenou tvář urbanistického rozkvětu, či k naturalistické próze devadesátých let století předminulého, tzv. literatuře kydání hnoje. I neradostné osudy Corriganů, asociálních nesympatických podivínů předurčených k tragickým koncům, vyrůstají ze společensko-historického pozadí – podobně jako některé stránky komiksu ani tematický spletenec osobních chyb a společenské i genetické determinace nelze s konečnou platností rozmotat.

Úlisný plešatějící Super-Man

I ostatní Wareovi „hrdinové“ – byť na mnohem menší ploše epizodických stránkových stripů, navíc navzájem promísených – žijí podobné, bolestně realistické osudy, bez ohledu na svou zvířecí podobu či vizuální příklon k ilustracím dobových science fiction románů. Rocket Sam či The Tales of Tommorow (Příběhy zítřka) sice klamou tím, že vypadají jako ilustrace k Neználkovi, ale za jasnými barvami a zdobným stylem se skrývá stejná všednodenní bezmoc a deprese hrdinů předurčených k tomu, aby svůj život proseděli v prázdném pokoji. Lhostejno, zda se nachází v podivné retro budoucnosti či na vzdálené planetě X-9.

I práce s jazykem podtrhuje, že základním prvkem Wareova díla je neprostupná izolovanost. Minimum textu je většinou omezeno na monology či hlas vypravěče, v retrospektivní scéně v Corriganovi, která ukazuje Chicago v době Světové výstavy v roce 1893, dochází i k užití ryze literární techniky pozvolné proměny ich-formy v er-formu. Obraz a text spolu nekomunikují, podobně jako to neumějí ani postavy mezi sebou. V posledním, dvacátém svazku Acme Novelty Library dochází k naprosté dekonstrukci komiksové stránky – slova i obrazy leží naskládány vedle sebe i přes sebe, jako kdyby vypadávala z paměti rovnou na papír.

Hravý tón textů na počátku každého vydání Acme Novelty Library, přítomnost vystřihovánek a grafická úhlednost mohou klamat tělem. Wareovi hrdinové žijí ve zcela dospělém světě, kde i popkulturní kořeny stihly nemilosrdně vyrůst. Či spíše zestárnout. Je otázka, zda je více znepokojující pohled na tvář vrásčitého dospělého dítěte Jimmyho Corrigana, či na úlisného plešatějícího Super-Mana, který prochází napříč Wareovými díly coby podivná otcovská figura, či spíše figura starozákonního boha, který zrovna neměl dobrý den. Super-Mana, který v jedné reklamě promlouvá ke svým čtenářům: „Kluci! Holky! Pomůžu vám si na narozeniny vrznout!“

Autor je filmový publicista.