eskA2látor 2

Po rozsudku nad třemi členkami Pussy Riot se zvedla i v ČR nebývalá vlna solidarity a rozhořčení nad ruskou justicí. Pochybnosti ale vyvolává, na čem reakce, jež zaplavily média a sociální sítě, stojí. Nejen v případě ministerstva zahraničních věcí, kdy se jedná o značně selektivní lidskoprávní agendu, nebo médií, pro něž jsou atraktivní obrázky dívek za mřížemi. Jde hlavně o masu lidí, kteří se o podobné události vůbec nezajímají a odpor proti (jakémukoli) systému je jim přinejlepším vzdálený. Ti všichni v případě Pussy Riot pocítili potřebu rozhořčit se nad bezprávím a pranýřovat jeho vykonavatele. Deklarovaná solidarita přehlíží, či spíše nezná tvrdě levicový postoj Pussy Riot, který rozhodně nekončí jen odmítnutím putinovského Ruska. Její motivace se proto budou nacházet asi jinde než ve ztotožnění se s ruskými punkerkami. Nejde spíš o možnost vybíjet si protiruské resentimenty, které v posledku nemají s Putinovým autoritářským a občanské svobody potlačujícím režimem nic společného? Zároveň se můžeme pokrytecky poplácat po zádech, jak na Západě, k němuž se počítáme, by se nic takového stát nemohlo. Nad obrázky z Guantánama se nudou zavírají oči a přinejmenším podivný hon na Juliana Assange a Wikileaks je míň zajímavý než přejetá kočka někde u Budějic.