parazitismus

V dnešním světě se neustále potýkáme s nedostatkem prostoru i s přílišným hlukem – řešíme znovu a znovu otázku, kam se viditelně umístit a jak zesílit minoritní hlas, aby byl vůbec slyšet. Konstruktivní přístup často nevede k ničemu. Dejme proto slovo těm, pro které se v rozličných situacích používá nadávka parazit: „Chcete vědět, za koho hovoříme? Odpovídáme: Vykašlete se na takové otázky! Jsme mladí. Jsme krásní. Jsme staří. Jsme neschopní a popravdě řečeno trochu moc černí. Jsme neviditelní. A i když se to třeba nezdá, odklepnout ,enter‘ je pro nás často velký problém. Jsme naštvaní. Spokojení sami se sebou. Jsme kurvy plné protikladů. Vystavujeme se na odiv a naše okázalé zdraví je jen čistá provokace. Jsme perverzní. Laciní pozéři. Především jsme ale příliš rozložení na to, abychom se vůbec zdržovali úvahami o tom, kdo vlastně jsme. Chytáme příležitost za pačesy. Dokážeme oživovat věci, je-li k tomu dobrý důvod, ale umíme je i spolehlivě ničit. Koneckonců, pořád je co oživovat a pořád je co ničit. Jsme ztělesněním těch nejtajnějších snů i nejděsivějších nočních můr, smajlík. Jsme nudní. Shromažďujeme se ve skulinách. Jsme štěnice: potřebujeme krev, ale vydržíme dlouho čekat.“ Připadá vám to legrační?