V květnu letošního roku rozhodl soud v Kolíně nad Rýnem, že obřízku nemluvňat lze považovat za ublížení na zdraví. Ten, kdo ji vykonává – ať je žid nebo muslim – se tedy může dopustit trestného činu. Je snadné si představit, jaké reakce tento rozsudek mezi zástupci zmíněných náboženství vyvolal. Představitelé židovské obce mluvili dokonce o nejhorším zásahu do práv židů od holocaustu.
Do debaty se aktivně zapojil Stát Izrael, který 20. srpna vyslal do Berlína nejvyššího aškenázského představitele, rabiho Metzgera. O jeho návštěvě v Německu informuje mezi jinými také list Süddeutsche Zeitung z 21. srpna.
Rabi Metzger nepřijel bouchat do stolu. S šarmem sobě vlastním vysvětlil (ruku na srdce: je třeba něco vysvětlovat?) význam obřízky jakožto smlouvy s Hospodinem, ze které prostě nelze slevit. Jakožto nejvyšší náboženská autorita Izraele pochopitelně doporučil židovským rodičům naslouchat primárně „židovskému právu“, a tedy nechat své syny obřezat jako osmidenní nemluvňata. Metzger také nepřipouštěl ani možnost lokálního umrtvení při obřízce a hovořil maximálně o „několika kapkách sladkého vína“, které jako anestetikum pro tak malé dítě naprosto dostačují. S úsměvem na rtech reagoval na debaty o údajných traumatech, která obřízka miminkům způsobuje. „Žid založil Facebook, židé patří mezi nejinteligentnější mozky na zemi.“ A podle Metzgera rozhodně žádné trauma nepociťují. Kdyby tomu tak bylo, tak by se jistě praxe obřízky nepraktikovala v dějinách již čtyři tisíce let.
Přece jen chce ale Metzger vyjít německému zákonodárci vstříc: plánem je založení školy pro mohely, tedy pro ty, kteří vykonávají obřízku, na území SRN. Ti by měli být také vyškoleni německým lékařem, aby byl onen zákonodárce uspokojen a nikoho neobvinil z trestného činu ublížení na zdraví…
Faktem ovšem je, že se zde „bijí“ dvě základní svobody: jednak svoboda výkonu náboženství a jednak ústavně zaručená nedotknutelnost osoby. Novum spočívá v nekompromisnosti, s jakou kolínský soud rozhodl ve prospěch „nezraňování“, aniž by vzal na vědomí kulturní a náboženské reálie a citlivost tématu. Momentálně je nařízení ve Spolkovém sněmu. Lze předpokládat, že poslanci přijmou text, který vyhoví oběma stranám. Nelze si ovšem představit, že němečtí židé a muslimové přestanou ctít tisíciletou praxi, která zakládá jejich vztah k Bohu a celou identitu.
Na jedné straně se v Německu snaží chránit jednotlivce tím, že omezí jeho svobodu vyznání, ale na straně druhé dochází k velkým změnám v rozsahu výuky náboženství na školách, jak o tom informuje deník „tageszeitung“ neboli „die taz“ z 21. srpna. Ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko se s přicházejícím školním rokem zavádí předmět, který by se dal označit jako „výuka náboženství pro vyznávající muslimy“. Tento předmět nebude neutrální a pouze informativní, ale veskrze „nábožensky zabarvený“. Podobně to znají doposud jen křesťané, židé a alevitská menšina.
Zatím nebudou zapojeny všechny školy. Zmíněný experiment bude nastartován pouze na čtyřiačtyřiceti z nich. Jak ale podotkla ministryně školství Sylvia Löhrmannová, je „existence předmětu jako takového důkazem integrace muslimů do německé společnosti“. Celé je to ovšem provizorium: první graduovaní učitelé islámu opustí německé univerzity v roce 2019 a do té doby budou vypomáhat „klasičtí“ učitelé náboženství.
Právní problém spočívá ve skutečnosti, že islám a jeho přívrženci ještě nebyli v Německu uznáni jako „náboženská společnost“, tudíž nepožívají ochrany státu jako například křesťanské církve. Nejedná se ovšem jen o ochranu, ale také o podporu při výuce a její začlenění do sylabů státních škol. Výše zmíněná výuka je tedy jakýsi prozatímní konstrukt, který je založen na dohodě čtyř nejsilnějších muslimských spolků v Německu s ministerstvem. A právě ve složení oněch spolků vidí kritici zásadní problém: zastoupeni jsou pouze sunnité a navíc ti konzervativní.
Takže na každé chvályhodné věci se dá najít něco negativního: mladí muslimové sice budou moci být vyučováni v souladu se svou vírou, ale ti liberální z nich mají oprávněný strach, že se z nich stanou za státní peníze mladí radikálové.
Prezident Christian Wulff rozhodně neodešel z úřadu s čistým štítem. Na začátku letošního roku byl na základě několika obvinění donucen rezignovat. Jeho následovníkem je, jak známo, Joachim Gauck. Wulff je tedy politický důchodce. A protože byl prezidentem, dle zákona mu náleží jisté „diety“, které mají být teď ještě být navýšeny. O tom informuje deník Die Welt z 21. srpna.
Když Wulff odcházel z funkce, byly nejhlasitější právě debaty o tom, zda má od německého státu „takový člověk“ vůbec něco dostávat. Kancelář prezidenta tehdy rozhodla, že ano, a hlasy na chvíli utichly. Ale teď mají být všem ústavním činitelům zvednuty platy a to se bude týkat i bývalých prezidentů, kteří užívají doživotní rentu ve výši prezidentského platu. Z ročních 199 tisíc eur se má tedy jejich rozpočet rozšířit na 217 tisíc eur. Wulff byl ovšem v úřadu pouze rok a půl a odešel s ostudou.
Tato debata je v jádru sympatická: zvýšení platu se nikomu nezávidí. Nepřeje se pouze darebákům a těm, kteří na dlouhé roky poškodili dobrou pověst prezidentského úřadu.