Při čtení ruských médií se může zdát, že hlavní touhou místních obyvatel je vzlétnout k nebesům. Zatímco ruský prezident se do vzduchu vydal v převleku za jeřába, jeho vicepremiér Dmitrij Rogozin myslí mnohem globálněji. Státní společnosti Roskomos, která je jakýmsi protějškem americké NASA, dal za úkol připravit misi na Měsíc, včetně vybudování stálé základny. Ve zprávách státní televize to vypadalo impozantně, reálný stav ruského komického programu má ovšem k vítězoslavným televizním reportážím dosti daleko. Píše o tom v materiálu Příliš konkurenční vesmír časopis Russkij Reportěr. Zaměřuje se především na sféru komerčních startů nákladních raket. Celý byznys je založen na tom, že mít na oběžné dráze různé užitečné družice (telekomunikační, navigační, výzvědné) by chtělo mít hodně států, ale dostat je do vesmíru umí jen pár z nich. Na trhu Rusko dominovalo díky příznivému poměru cena – spolehlivost. „Naše rakety vynášely kilogram nákladu za 10–12 tisíc dolarů, zatímco Američané a Evropané si účtovali dvacet tisíc. Rakety, které vydělávaly tímto způsobem 700–800 milionů dolarů ročně, byly staré Protony a Sojuzy. Staré, ale spolehlivé. Jenže s tou spolehlivostí to už není, co bývalo. Jen za tento rok spadly tři rakety a Roskosmos počátkem září poslal všechny již hotové motory Protonů na komplexní prověrku.“ Ty prý totiž mohou za předchozí katastrofy. Na uvolněné místo na trhu pronikají další kosmické velmoci, především Čína. Ta se za první půlrok 2012 dostala do čela komerčních startů. Úspěšně odstartovala deset raket (Rusko 9, USA 8). Přitom první komerční start Čína provedla teprve v roce 2007. Cenově je přitom konkurenceschopná. Jak varují někteří odborníci, pokud se nepodaří něco rychle udělat se spolehlivostí ruských raket, tak je klidně možné, že ruští kosmonauti nakonec na Měsíc poletí na čínských nosičích.
Kaliningradská enkláva se samozřejmě nenachází na jiném vesmírném objektu, ale občas to tak může vypadat. Týdeník Vlasť publikoval velkou reportáž o hrozbě kaliningradského separatismu, která postupně roste. Region mezi Polskem a Litvou, kde kdysi přednášel Immanuel Kant (když se hlavní město jmenovalo Königsberg), stále rychleji ztrácí vazby s kontinentálním Ruskem. Dvacet pět procent obyvatelstva má schengenské multivízum, cestovní pas má přes šedesát procent lidí. Přitom v Rusku osmdesát procent obyvatel nikdy necestovalo do zahraničí. Čím dál více lidí ze střední třídy si kupuje nemovitosti za hranicemi, posílají děti do polsko-litevských škol, aby potom měly plnohodnotný evropský diplom. Nejprestižnější kaliningradská škola, První gymnázium, má podle Vlasti od září volná místa. Děti odjely do Litvy, Německa nebo Velké Británie.
Nedá se přitom říct, že by se centrální vláda nesnažila situaci změnit. Před čtyřmi lety vznikl program „Jsme Rusové“. Každé léto mohou žáci a studenti cestovat na exkurzi do Moskvy a Petrohradu. Jenže učitelé od svých žáků často slyší, že po návštěvě toalet někde na půli cesty jsou děti rozhodnuté, že jejich místo je v Evropě, nikoli v Rusku. V roce 2015 opozice plánuje uspořádat referendum o přejmenování Kaliningradu na Königsberg. Před sedmi lety s tím souhlasilo 14 procent dotázaných, dnes je to skoro čtvrtina. Místní aktivisté tvrdí, že proces už se nedá vrátit zpátky, přinejmenším pokud Kreml nezačne chápat místní specifika.
Nemůžeme opomenout ani široce medializovanou roli Vladimira Putina coby vůdce hejna jestřábů bílých. Historie má i konkrétní oběť. Maša Gessenová, šéfredaktorka časopisu Vokrug sveta, renomovaného cestovatelského a přírodopisného periodika, postaveného podle vzoru National Geografic, přišla o práci, protože odmítla příkaz vydavatele, aby na tuto epochální akci poslala svého reportéra. Prohlásila, že všechny předchozí akce podobného typu s účastí Vladimira Putina vyvolávaly více otázek než odpovědí, ať už to byl slavný nález amfor, uspávání sibiřské tygřice či mnoho dalších akcí, které byly obvykle přisuzovány PR oddělení Kremlu. Jenže o týden později Maše Gessenové zazvonil telefon a sám Vladimir Vladimirovič ji pozval do Kremlu, aby si o celém případu promluvili. Exšéfredaktorka o tom napsala v časopisu Bolšoj gorod (www.bg.ru).
Hned na začátku jí prý ruský prezident vysvětlil, že prostě má rád nejrůznější zvířátka, a proto podobné akce sám vymýšlí. „Já samozřejmě vím, že ta tygřice ve skutečnosti byla ze zoologické zahrady z Chabarovsku. Ale já jsem s tím začal a pak v dalších dvaceti zemích, kde jsou tygři, je také začali chránit. Já vím, že toho sněžného leoparda chytili několik dní předtím a drželi ho pod sedativy, než jsem přijel. Ale těm leopardům to pomohlo! Stejně jako s těmi amforami. Samozřejmě je tam podstrčili. Ale já se přece nepotápěl kvůli tomu, abych ze sebe dělal supermana, nýbrž proto, aby lidé znali svou historii. Vždyť nejspíš ani vy s vaším vzděláním nevíte, že tam byl kdysi kaganát, lidé přijali judaismus.“ Zjevně zaskočená Maša Gessenová nestačila ruského prezidenta upozornit na to, že o kaganátu se v zásadě všichni ruští školáci učí v prvním pololetí šesté třídy. A nejspíš by to stejně bylo zbytečné. Dialog mezi Kremlem a inteligencí již mnoho let připomíná rozhovor slepého s hluchým, takže není divu, že se nezdařil ani tentokrát. Gessenová nemusí litovat, mezitím se stala šéfredaktorkou ruské redakce Svobodné Evropy.