Na Donbas jezdím již dlouhá léta a fenomén zdejšího hornictví, zejména toho nelegálního, mě vždy fascinoval. Asi před dvanácti lety jsem se poprvé plazil nelegální šachtou (takzvanou kopankou) dolu jak ze středověku a přemýšlel, nakolik šílená musí být situace lidí, kteří se do ní spouštějí každý den. Proto jsem se zaradoval, když jsem spatřil velkou reportáž časopisu Děngi z 1. června, která popisuje, jak funguje hornictví na Donbasu v podmínkách současného konfliktu. „Na Donbasu se těžilo sedmdesát procent ukrajinského uhlí. Jenže ještě dávno před začátkem konfliktu byl uhelný průmysl ztrátový a vláda musela do regionu posílat dotace. Za rok 2013 to byly skoro dvě miliardy dolarů, tedy jedno procento HDP,“ dočteme se. To nebylo žádné tajemství, ostatně donbaská uhelná pánev zasahuje i na území Ruska. To ovšem žádné dotace neposkytovalo, a tak všech devět šachet na jeho území bylo uzavřeno ještě v devadesátých letech. Horníkům na státních ukrajinských šachtách dotace vyhovovaly, jejich plat byl dvojnásobkem celostátního průměru. Pokud tedy práci vůbec měli. Stav vyhovoval i ředitelům šachet, kteří vymysleli, jak vydělávat i na propuštěných hornících. „Ředitelé dolů kvůli dotacím kupovali uhlí z kopanek a státu ho prodávali, jako by ho vytěžili sami,“ říká Sergej Šapoval, investigativní novinář, který dlouhodobě píše o korupci v uhelném průmyslu. Horníci v kopankách samozřejmě dostávají sotva polovinu průměrné mzdy. Praxe pokračuje i nadále. V takzvaných lidových republikách jsou nyní kopanky zdaněné, každá musí platit asi deset tisíc korun měsíčně. Fungují tak i některé z šachet ukrajinského oligarchy Rinata Achmetova. „On se s nimi dávno dohodl, platí jim daně a posílá jim potraviny za to, že jeho doly jsou funkční. Proto normálně může platit lidem výplaty,“ říká autor knihy Černá horečka Denis Kazanskij. Značná část takto vytěženého uhlí následně nelegálně putuje na Ukrajinu – byznys z jedné strany kontrolují separatisté a z druhé strany někteří lidé z ukrajinské tajné služby SBU. Takže vše pokračuje dál. Jenom horníci v kopankách z toho jako obvykle nic nemají.
Zajímavý příběh o tom, jak láska k New Age může téměř přivést k bankrotu jednu z největších ruských soukromých bank, přinesl deník Vedomosti 21. května. Banka Uralsib je nyní na prodej za symbolický jeden rubl. Experti situaci banky vysvětlují tím, že utopila velké množství peněz v různých bočních projektech, od leasingu po developerské záměry. Banka měla v porovnání se všemi ruskými finančními institucemi také jedny z největších výdajů na vnitřní provoz. Managerské příručky v takových případech doporučují prodej neprofilových aktiv a zeštíhlení samotného aparátu banky. To se ale nestalo, protože to bylo v rozporu s ideologií banky. „Jak se píše ve výroční zprávě za rok 2013, byznys se mění na ‚model sociálního podnikání‘, jehož základem je ‚snaha přiblížit se k nejvyšším ideálům a neměnným hodnotám: důvěře, tvoření a lásce‘.“ Snaha učit bankovní zaměstnance „zdravému způsobu života“ přitom fungovala již dlouho. Již od roku 2009 pracovníci více či méně dobrovolně navštěvovali přednášky „rozvoje osobnosti“, kde dostávali brožurky s názvy jako Alchymie hojnosti či Viry vědomí od autora skrývajícího se pod pseudonymem Sun Light. Jeho práce jednou zkoumali i experti moskevského patriarchátu, kteří napsali, že ačkoli je zde mnoho zdravých myšlenek, „bohoslovecká úroveň autora fascinuje svou nesystematičností. Sestává ze směsi křesťanství, buddhismu, hinduismu, teosofie, učení Osha, Carlose Castanedy a dalších“. Jinými slovy, klasický supermarketový new age. Pokud si budete ukládat peníze do banky, ujistěte se, že vedení nepoužívá termíny typu „ontologický management“. Nemuselo by to dobře dopadnout.
Deník Kommersant přinesl 27. května reportáž ze zasedání komise pro rozvoj vědy a vzdělávání Společenské komory, tedy jakéhosi poradního orgánu ruské vlády. Účastníci se shodli, že ve škole je potřeba zavést nový povinný předmět: Morální základy rodinného života. „Bohužel před 25 lety se naše škola dostala pod vliv větrů vanoucích ze Západu,“ postěžoval si člen komise pro otázky rodiny patriarchátu protojerej Dimitrij. „Škola přestala vychovávat děti a omezila se na nalévání znalostí a pseudoznalostí do jejich hlav,“ prohlásil. Jevgenij Ivanov z Mezinárodního intelektuálního centra Myslelab nejdříve stylově požádal přítomné duchovní o požehnání k vystoupení a následně tepal hédonistickou podstatu současné společnosti, která nutí teenagery „skrývat své panictví, aby nevypadali jako bílé vrány“. Jeho kolega ze stejné organizace Maxim Zlobin zase navrhl, aby ředitelé škol byli voleni rodiči a duchovenstvem. „Nemají se rozhodovat podle profesionálních kvalit uchazeče, ale podle jeho duchovněmravní orientace,“ prohlásil Zlobin, jenž také navrhl, aby všichni učitelé procházeli prověrkou na detektoru lži. Podle Zlobina je absurdní, že pedagogové každých pět let procházejí atestací, ale o jejich duchovní profil se nikdo nezajímá. „Co když je učitel pedofil? Nebo sektář? Nebo se zabývá magií? To vše bychom zjistili.“ Představitel učitelských odborů Andrej Děmidov deníku Kommersant řekl, že nevěří v možnost donutit pedagogy odpovídat na detektoru lži na otázku, zdali nejsou černokněžníky. „Tenhle neustálý nátlak povede k tomu, že nejlepší a nejsamostatnější učitelé odejdou. Možná právě tohle je cíl,“ vysvětlil Děmidov.