Na útěku před stereotypem

Je zvláštní, nakolik je spojena představa detektiva s muži. Velké detektivy typu Sherlocka Holmese či Hercula Poirota spojuje geniální schopnost dedukce a nezranitelnost, protagonisty černého románu či drsné školy podle Tzvetana Todorova zase energičnost, neohroženost a odhodlání jít při pátrání na trh s vlastní kůží. Zdá se, jako by ženský pohled nebyl při řešení zločinů ničím přínosný. Ano, slečna Marplová… Ale jestliže Sherlock Holmes má ve znaku housle, Phil Marlowe sklenici džinu s limetkou a sodou, pak nejznámější hrdinka Agathy Christie třímá zahradnické nářadí a vyzařuje z ní andělská skromnost. Barbara Neelyová v sérii, jejíž první díl se nyní poprvé objevuje v českém překladu, uvádí však do žánrového světa nový typ vyšetřovatele – afroamerickou hospodyni Blanche Whiteovou.

Tajemství diskriminace

Svou knihu Blanche na útěku (Blanche on the Lam, 1992) označuje autorka povětšinou za příběh s tajemstvím. Na rozdíl od Todorova, který takto nazývá detektivní romány, jež v podstatě retrospektivně rekonstruují historii zločinu a ponechávají tak detektivy v bezpečí, je však protagonistka tohoto příběhu ohrožená od samého počátku. Už první věta soudce „Máte něco na svou obhajobu?“ nastoluje zřetelně její osud. Avšak nejde jen o banální prohřešek s neproplaceným šekem – Blanche je v nebezpečí od dětství. Nejprve jako černá holčička, které se ve škole smáli, později jako dělnice u pásu a toho času hospodyně v rodinách bělochů i Afroameričanů, žena, která se stará o děti své mrtvé sestry, bytost, která v sobě nese zranění a hanbu. „I kdyby jí uvěřili a skutečně se zabývali znásilněním černošky bělochem, nikdo ve městě už by ji nezaměstnal.“

Dvojí diskriminace, o níž mluví autorka v rozhovoru v tomto čísle – tedy diskriminace genderová i rasová –, však v Blanche vypěstovaly velmi vyvinutý cit pro nespravedlnost a pokrytectví. Proto vidí a podvědomě cítí i to, co by v jejím vlastním zájmu mělo zůstat utajeno.

Mimikry

Blanche je sama na útěku před zákonem a to, že se kvůli utajení nechá zaměstnat v domě, kde nic není tak, jak by mělo, se jeví jen jako další z paradoxů jejího života. Všechno kolem, budova i stromy v zahradě, hrdince napovídají, aby raději utekla. Proč Blanche vlastně zůstává, když na rozdíl od většiny svých literárních mužských kolegů nedostane za rozluštění záhady jedné prohnilé rodiny ani pětník? Zdá se, že její pohnutky jsou založeny na přirozené touze pomoct lidem v nesnázích a naopak usvědčit jiné ze zločinu.

Její hlavní zbraní jsou mimikry, naplňování stereotypu, který si o ní druzí vytvořili. Nicméně sama si nikdy nic nenamlouvá, nesnaží se přesvědčit, že má pro bělochy větší cenu než drtič odpadků nebo že má odvahu a sílu se jim otevřeně vzepřít. Toto je moment, který by mohl povahu protagonistky problematizovat, nicméně působí spíše jako upřímné přiznání pravého stavu věcí. Příběh Blanche není příběhem o nalezení svobody skrze revoltu, to by bylo příliš laciné. Příběh zločinu je sledován z perspektivy pracující černošské ženy, která má sice ponižující práci, leckdy sama stereotypizuje, ale neztrácí hrdost a nenechá se přechytračit.

Noční dívka

Pro představu této „pasivní rezistence“ je podstatný motiv Noční dívky. To je přezdívka, kterou získala Blanche v dětství a která vyjadřuje její moc a zároveň outsiderství. Noc, spojená s barvou kůže, signalizuje odlišnost i skrytost, schopnost být neviděna: „Vším, čím jsem byla dřív, jsem i teď. Blanche tuhle myšlenku prozkoumávala a zjišťovala při tom, že veškerá odvaha a troufalost Noční dívky je bezpečně zamčená v trezoru její mysli, kde s každým dalším dnem získává na hodnotě. Aniž by si to uvědomovala, čerpala z nich sílu, když to potřebovala, jako třeba dneska u soudu.“

Toto obrácení dovnitř je posilováno i formou románu, perspektiva je výrazně internalizovaná, a i přesto, že se zde objeví atributy detektivky, jako například honička či brutální útok na samotnou hrdinku, nejvíce utkví její antiiluzivní, zaujaté vidění světa. Její nedůvěra k mužům a především bělochům je obrazem toho, co plodí rasismus a genderová nerovnost, zejména jsou-li společensky akceptované. Ačkoli lze tento motiv pod povrchem rychle ubíhajícího vyprávění snadno přehlédnout, má pravděpodobně větší váhu než detektivní lušťovka.