oranžová koule na obálce, která může být stejně dobře nemastnou neslanou dýní i zapadajícím podzimním sluncem, odpovídá přesně tématu „přirozenosti“ v lidském světě. Jako u jiných konstruovaných obsahů záleží na tom, co do nádoby normálního nalijeme. Přesto se mnohé konzervativní myšlenkové směry hájí často právě tím, co je nám všem společné a co se nedá nijak zpochybnit, a z lidské přirozenosti se tak stává mocná zbraň. V čísle přinášíme jak obecný náhled na tuto problematiku od Matěje Metelce, tak i několik transfokací na konkrétní detaily s tímto tématem související: Tereza Vandrovcová rozebírá komplikovaný vztah „lidských“ a „nelidských“ zvířat, Aleš Svoboda uvažuje o tom, jak s lidskou přirozeností souvisí počítačem generované umění, a esej Jaroslava Fialy a Jiřího Růžičky pojednává o mechanismech neoliberalismu. Z dalších textů si nenechte ujít článek Robina Ujfalušiho o Martinu Lutherovi Kingovi jr., básně Paula Celana a texty z hudební rubriky, ohledávající tvorbu skupiny Nuns a TG Gondarda ze strany tělesnosti, zakoušení bolesti a ztráty. Tímto číslem se také loučíme s redaktorkou Annou Vondřichovou, která se vrací k pedagogické kariéře, ovšem s jejími články a překlady se na stránkách A2 budete setkávat i nadále.
Příbuzné články
editorial
Judith Butler, jedna z nejvýznamnějších filosofek a feministických teoretiček současnosti, jejíž myšlení je hlavním tématem tohoto čísla, se už dávno nezabývá tím, jak si správně hrát na ženy...
editorial
Insitní nebo naivní umění, art brut, umění outsiderů, umění v surovém stavu – je vlastně jedno, jak to nazveme. Hlavním znakem této tvorby je kromě emocionality, autenticity...
editorial
Jeviště, nebo prázdný prostor? Divadelní inscenace, nebo inscenování reality? Může scénický design ovlivňovat společnost, nebo by měl raději důsledněji pokoušet meze divadla?