editorial

Kolaps civilizace je na spadnutí, slyšíme dnes často. Stejně tak lze ale jedním dechem tvrdit, že změna se zdá být v nedohlednu. Obě tvrzení jdou přes zdánlivou rozpornost ruku v ruce a jsou symbolem dnešní doby. Téma aktivismu a protestů je tématem krize. Téma krize je tématem budoucnosti a budoucnost je tématem změny. Protestům a aktivistickým hnutím se v A2 věnujeme soustavně – v tomto čísle se je snažíme nahlédnout z odvrácené strany. Ačkoliv se zdá, že se od demonstrací v roce 1968 nikdy neprotestovalo více než v posledních letech, je zároveň stále zřejmější, že kolapsem svého druhu prochází i znovuzrozený aktivismus. Občanská angažovanost se mnohdy zredukovala na virtuální odpor prostřednictvím tlačítka „like“ na Facebooku. Hnutí odporu jsou izolovaná, neschopná nalézt společnou řeč a alternativní řešení nenabízí ani opozice. V horším případě je zřejmá lhostejnost, rezignace, znechucení. Budoucnost jsme se proto rozhodli nahlédnout skrze krizi aktivismu a absenci konkrétnější vize. Doporučujeme například rozhovor s Noamem Chomským, který v této souvislosti mluví především o hnutí Occupy. Heslem čísla, jehož téma připravil Lukáš Rychetský, budiž citát z rozhovoru s literární vědkyní Marií Langerovou: „Dnešní skutečnost nese rysy potlačování, ztrát a jejich nahrazování fetiši všeho druhu. Mazlíme se s náhražkami.“