Každé dva roky zveřejňuje Nadace Friedricha Eberta studii týkající se pravicového extremismu ve Spolkové republice Německo. Respondenti reagují na tvrzení v rámci takzvaného Barometru pravicových názorů, kde jsou konfrontováni s výroky jako „Cizinci k nám přicházejí jen proto, aby využívali náš sociální stát“ anebo „Ve Spolkové republice Německo je nebezpečně mnoho cizinců“. O studii informoval mj. časopis Die Zeit 12. listopadu.
Otázky, resp. tvrzení jsou poměrně sugestivní a také vyhodnocování podobných dotazníků je složité. Obzvláště když z nich vypadávají na desetinu procenta přesné výsledky, jako právě v tomto případě. A navíc: musí být ten, kdo podsouvá cizincům vůli participovat/parazitovat na německém sociálním státu, rasista, radikální pravičák nebo obojí? Autor těchto řádků jako student a cizinec vědomě německého sociálního státu využíval a nesmírně si ho váží. Proto by prvnímu tvrzení – byť nijak nadšeně – přitakal jako skutečnosti, která nemusí mít negativní konotaci.
Výsledky studie jsou přesto alarmující, i kdyby měly poukazovat pouze na tendenci. Ve východní části Německa se totiž více než zdvojnásobil počet lidí, kteří mají dle studie pravicově extremistické smýšlení. Konkrétně jejich počet vzrostl z 6,6 na 15,8 procenta. Na západě počet naopak klesl z 9,1 na 7,6 procenta. V celkovém pohledu západu i východu se počet lehce zvedl na 10,1 procenta. Nepřehlédnutelná je souvislost mezi vzděláním a extremistickými názory. Lidé bez maturity mají více než dvojnásobnou tendenci hodnotit tvrzení ohledně cizinců negativně.
Na východě Německa se údajně vytvářejí „bloky“ pravicově extremistických mládežníků mezi 14 a 30 lety, kteří vyznávají rasismus „v každodenní formě“, ten tedy v podstatě určuje jejich pohled na svět a interpretaci každodenních událostí. Tito lidé mají pak automatický sklon vytvářet násilné xenofobní skupiny.
Jakkoliv je tato tendence nebezpečná, nejsem si jistý, zda je úplně pravdivá, resp. v realitě tak alarmující. Toto říkám jako člověk, který se posledních osm let pohyboval právě především v oné věkové skupině a především na východě Německa. A jako člověk, který je na projevy rasismu dosti citlivý. Němci jsou na sebe v tomto ohledu spíše hodně přísní a mají tendenci při sebemenším náznaku čehokoliv varovně zvedat prst. A to je z mnoha důvodů velmi dobře.
Krátkodobé zvýšení počtu těch, kteří jako utečenci v Německu žádají o azyl a kteří bývají nejčastěji postiženi útokem extremistů, je skutečností. V meziročním srovnání se toto číslo zvýšilo o 23,9 procenta, na 40 201 osob.
Problémy s tím mají německé obce, jak informuje deník Kölner Stadt-Anzeiger 12. listopadu. Města a obce totiž dle velikosti dostávají „přidělený“ počet cizinců, kterým pak musí poskytnout střechu nad hlavou. V případě Kolína nad Rýnem to znamená 1 725 „přidělených“ z celkového počtu 2 251 azylantů. Kolín, zdánlivě bohaté město, má aktuálně takzvaný stop v městském rozpočtu a nesmí již vytvářet žádné další výdaje. Ani na zajištění cca 300 míst, která ještě chybějí na ubytování „přidělených“ azylantů. Zde si zákon krásně protiřečí: pokud by Kolín azylanty odmítl, rozhodne proti němu správní soud. Pokud je příjme, jsou jeho kapacity již dnes překročeny a na vybudování dalších nesmí vydat peníze.
Nakonec ale vítězí povinnost přijmout cizince a Kolín přece jen uvolní prostředky na stavbu dvou budov pro 100 lidí. Utečenci, kteří v současně době přicházejí především z Afghánistánu, Iráku, Sýrie, Nigérie či Angoly, budou mít tedy zajištěné základní potřeby.
Uvolnění prostředků na stavbu azylových domů se ale mnohdy špatně vysvětluje občanům: obzvláště když v Porúří a Porýní bývají v hojném počtu uzavírány mládežnické kluby, sportovní haly a školky, protože nejsou peníze na jejich údržbu…
Deník Die Welt informuje 13. listopadu o dalším protiprávním zničení záznamů o pravicově extremistických organizacích tajnou službou. Tentokrát v Berlíně, a šlo o záznamy o zakázané skupině Blood and Honour. Paradoxní je, že tajná služba ničila své vlastní záznamy, které od roku 2002 o skupině pořídila. Ještě paradoxnější je, že to není první případ, protože podobný „průšvih“ se stal již tajné službě v Durynsku.
Německý Úřad na ochranu ústavy, což je ekvivalent k české BIS, má za úkol sledovat pravicově extremistické skupiny a data z monitoringu uchovávat dle přísných archivačních pravidel. To se opět nestalo a sám šéf odpovědného oddělení v Berlíně posílal data ke skartaci.
Vyvstávají otázky, zda tajná služba skutečně „nevěděla, co činí“, anebo zda šlo o vědomou likvidaci informací, které by mohly něco či někoho prozradit. Nebo jde dokonce o záměrné maření vyšetřování ze strany tajných služeb? K tomu se nyní nechce nikdo závazně vyjádřit, nicméně berlínský ministr vnitra již ustanovil zvláštní komisi na vyšetření celého případu. Ta po vyhodnocení prvotních informací zjistila, že berlínské tajné služby mají ve svých věcech „nepořádek“ a že „nikdo pořádně neví, kdo, co a kdy má vlastně skartovat“.
Zelení a Pirátská strana již žádají hlavy odpovědných, obviňují z „nadržování“ pravicovým extremistům a jsou přesvědčeni, že nešlo o náhodu.
Pokud by se prokázalo, že se akta likvidovala záměrně s cílem něco zakrývat, bude to dosti velká rána pro německou demokracii a pro důvěru v úřady, resp. v tajné služby. Pokud se navíc prokáže spojitost úředníků s pravicovými uskupeními, tak jsme opět u prvního článku tohoto par avion…