editorial

Konec světa si vybral špatný termín. Je totiž pravděpodobné, že si jej v předvánočním čase tmy a šílenství společnost uvyklá setrvalému rozkladu věcí veřejných ani nevšimne. Což neznamená, že konec nenastane. V posledním letošním čísle přinášíme vydatnou porci bílkovin živočišného původu. Vracíme se k jednomu z pochybných civilizačních základů a k jeho kulturní materii. Maso není jen gastronomický pojem a jeho význam nekončí tím, že shnije ve střevu. Dozvídáme se, že jednou z příčin apokalypsy může být právě stoupající konzumace masité stravy – ročně se na Zemi vyprodukuje tři sta milionů tun masa a trvale neudržitelné množství skleníkových plynů vypouštěných zvířaty do atmosféry. Nejde tu ale samozřejmě jen o stravu. Na filmových stránkách se dočteme o latexovém masu v hororech nebo o genezi masitých bicepsů v akčních filmech. V povídce Blumfelda S. M. dojde i na maso lidské, respektive na masové vraždy. A k tomu kulinářská inspirace pro štědrovečerní tabuli od Víta Kremličky: „Konej obětinu vuřtu nejlépe při svěcení víkendu, vždy ale při velkém svěcení dovolené, ať neuplyne rok bez toho. Lze ovšem užíti salám točený, anebo uzeninu jinou libou.“ Tímto číslem zakládáme tradici literárních příloh, které se v A2 budou objevovat častěji. Mastné a veselé!