Nová španělská vláda Mariana Rajoye se již dala plně do díla. Madridský deník El Mundo z 25. ledna informuje o krocích ministra spravedlnosti Alberta RuizeGallardóna, letitého starosty hlavního města a nejvýraznějšího liberála ve straně, která se pod Rajoyem posunula hodně ke konzervatismu. Gallardón chce, dle svých slov, ministerstvo „zrevolučnět“, jelikož justice se „potřebuje adaptovat na jiné časy“. Jako součást této adaptace je Gallardónem míněna i reforma zákona o potratech, který zásadně proměnili v roce 2010 tehdy vládnoucí socialisté, za rozsáhlých protestů jak lidové strany, tak církve a konzervativních asociací. Právě socialistické změny chce Gallardón v rámci „revoluce“ odstranit. Jde především o otázku souhlasu rodičů nezletilých dívek s provedením potratu. Socialisté tuto podmínku ze zákona vyjmuli, nynější vláda ji chce zavést zpět. Dle Gallardóna byl totiž nynější zákon schválen bez konsenzu a konzultací. Dosavadní znění zákona vyžaduje v případě těhotných dívek mladších sedmnácti let, aby o potratu byli rodiče uvědoměni. I zde však socialisté učinili výjimku, neboť v případech, kdy by hrozila možnost násilných sankcí či výhružek vůči nezletilé, nemuseli být rodiče ani informováni. Nyní se má požadovat jejich souhlas, a to ve všech případech, kdy je těhotným méně než osmnáct let. Stejně tak má nový zákon „hájit právo na život“ – zatím bez specifikace, co tato slova znamenají. Jinou chystanou změnou je zpoplatnění jakéhokoli odvolání proti rozsudku vynesenému soudem první instance či jakéhokoli odvolání se výš. Tento institut se prý až příliš „zneužívá“. Pokud však ten, kdo se odvolává, uspěje, peníze mu budou vráceny. Měnit se bude i způsob vyšetřování a souzení mladistvých. Gallardón chce po nedávných problémech s obsazením nejvyšších míst v justici též oslabit vliv politiků na jmenování soudců. Ve velmi citlivé otázce vězněných členů ETA chystá ministr možné propouštění pouze poté, co se každý z nich individuálně omluví.
Jiný významný španělský deník El País přinesl 21. ledna rozhovor s lidoveckým ministrem zahraničních věcí José Manuelem GarcíouMargallo y Marfilem, mužem, který sám sebe definuje jako stoupence „extrémního středu“. Interview točící se kolem evropské situace a postoje Španělska k ní výborně ukazuje evropskou a zahraniční politiku současné vlády v Madridu. Od odmítání významu evropské ratingové agentury („agentura, v níž trhy nevěří, nevyřeší nic“), přes znepokojení nad britským postojem ke kontinentu, po stále spornou otázku Gibraltaru. Zde GarcíaMargallo y Marfil odmítá třístranné rozhovory – za účasti Španělska, Velké Británie a gibraltarské správy – a požaduje buď jednání dvou vlád, nebo jednání čtyřstranné, tedy také za účasti španělských lokálních politiků ze sousedství „skály“. V otázce bývalé španělské kolonie Západní Sahara, od roku 1975 okupované Marokem, je ministr rezolutní a požaduje naplnění práva na sebeurčení. Na dotaz, jaký bude nový přístup ke Kubě, ministr řekl: „Nechci pro Kubu nic jiného než to, co chci pro svou vlastní zemi. Chci režim bez politických vězňů, s plným uznáním práv a svobod, s politickým pluralismem, kde by mohli spolu žít ti, kteří podporují režim, spolu s takzvanými disidenty.“
Bolívie a její boj proti ilegalizaci koky jsou tématem lapazského listu La Prensa z 25. ledna. Ten nejprve informuje o krocích současné vlády, snažící se změnit Vídeňskou konvenci z roku 1961, dle níž je koka mezinárodně zakázanou látkou. Striktní interpretace dohody by dle vlády mohla ilegalizovat i tradiční užívání rostlinky, tedy její vkládání do úst a následné vycucávání či žvýkání, v andské zóně zcela běžné a od užívání umělého kokainu zcela odlišné. Opozičně naladěný deník se v komentáři vládě vysmívá, když konstatuje, že obyvatelé kokových oblastí si ze smlouvy nikdy nic nedělali a koku prostě konzumují. Následné mezinárodní dohody z osmdesátých let se navíc jasně vyjadřují k tradičnímu užívání a represi omezují pouze na pěstování koky určené k produkci drog. „Proto tradiční užívání koky není v Bolívii ohroženo,“ píše deník, který za vládními aktivitami vidí čistě propagandistický rozměr.
Kubánská La Granma se ve vydání z 24. ledna věnuje současné kampani amerických republikánských kandidátů ve stranických primárkách a věčné přítomnosti „kubánské otázky“ v nich. Gingrich a Romney se dostali na „vrchol směšnosti“, když pronesli řadu „ztřeštěných návrhů“, které se však stávají vážnými sliby v kampani. Romney řekl, že oslaví smrt Fidela Castra, až si ho k sobě povolá Bůh, na což Gingrich reagoval tím, že by také slavil, ale že Castro nepůjde do nebe, nýbrž za ďáblem do pekla. Oba řekli, že by nevyloučili nařídit likvidaci kubánského režimu jakýmikoli prostředky. „Nová americká válka a nová stupidita. Toto nabízejí republikáni,“ píše deník.