Pane bože, dej mi znamení

To je smrad! Japonky za těma foťáčkama pomalu není vidět, šatičky z hračkářství, křusničky na šteklíčkách, ale rychta, jako když se vysere golem. Syrový maso žerou, potom nemaj mít ze suši smradlavý hovna. Vidíš je? Se fotěj i tady. Haló, tady se platí! Nemysli si, že budeš dělat, že nerozumíš. Three crowns, to je dvojkoruna. Three crowns! Ty mě dneska hnětou. Už aby byl večer. No a v kuchyni rozsvíceno, na sporáku připravená voda na špagety, ještě že ho nenapadlo ji dát vařit. Televize hrála a ovladač – krucinál, kde je! Mně, když jsem v ráži, stačí málo a chytne mě rapl. Na kredenci byl na kostičky nakrájenej točeňák. Cedník. Utěrka. Ovladač ležel pod ní. Tady se platí! Pay before pee! Abych jim přepočítávala kurs nebo co, dej sem euro, máš mít koruny. Co vejrá, to jí mám ještě dojít otevřít kabinu? Čurat doufám už bude sama. Říčný vyfuněj na ochoz. Nahoře na věži to profláknutý panorama Hradčan je přes staroměstský střechy onačí, třeba Vltava a Karlův most zmizej, zato se nad Svatovítskou katedrálou vznáší zlatej glóbus od Klementina. U nich doma je největší kopec na dvorku hnojiště, jinak je Maďarónie lautr rovina, se nedivím, že se z těch dvěstěpadesáti schodů poserou, ale zaplatit by mi teda mohli. Bezahlen. Cože? Povídám ti bezahlen! Na střední škole jste němčinu měli, jako my. Nebo si to tadyhle přečti na ceduli, trojku poznáš, ta je všude stejná. Drei! Kde jsem to skončila? Už vím, předevčírem telefon z ára na Bulovce, že je totálně na maděru. Má rozlámanejch osm žeber, jedno mu proseklo plíce, ani nemusel ten doktor, co mi volal, pokračovat, zved se mi kufr a že jsem odsud zvyklá na ledacos. Do prdele, co zas? Proč zase tenhle pucifous nejde do kabiny? Už to vidím! Krupičkovatě záchod zastříká hovno tlačený prdem, to byl určitě ten Bulhar prve, na chvíli se zakecám a nedám bacha a už tu mám nadělení. A to nejsou jenom Bulhaři, všude, kde jsou zvyklí na turecký hajzly, si stoupaj nahoru a serou přidřepnutý na bobku. Prkýnka jsou polámaný od nich; když na něj šloupne takovejhle rabachol… Nedej bůh, aby pod někým z nich praskla mísa, to by bylo krve, až by si kecnul nahou prdelí do porcelánovejch střepů. Šrapnely jsou prkotina, vezmu to štětkou namočenou v savu a zas to mám špígl nýgl. Three crowns! Chvíli nemůže bejt klid, už abych se s nima zase handrkovala. Three crowns! Mně připadá, že si snad myslej, že za ty tři koruny koupěj v Čechách mercedes. Šmejd. Jsem to věděla, že uteče bez placení, ať ti šulín upadne! Mne z nich jednou trefí šlak. Existuje ženská, která viděla, jak ho ta tramvaj srazila. Vyšel z baráku nalehko v tílku a v pantoflích, naproti přes ulici je krám s italskejma specialitama. Na parmezán si on potrpí, musí bejt originál Parmigiano Reggiano, přitom dřívávějc dlabal špagety s obyčejným eidamem, až se mu dělaly boule za ušima. Ta ženská stála vepředu za řidičem a viděla, že sešel z chodníku a najednou se zastavil uprostřed kolejí, koukala, jak se k němu blížej, tramvajáci brzděj zvonkem. Italka je to, nebo cigoška? Chodily mi sem tři cikánky vymustrovaný za Italky, černý brejle, turistický batůžky, jenomže pod bundama měly zevnitř našitý hafo kapes. Kolem nich se motal špunt a krad. U umyvadla obstoupily opravdickou italskou průvodkyni, a to jsem řvala. Pro mne za mne, jestli si ji okradou venku, do toho je mi kulébr, ale tady mi krást nebudou. Peněženky v odpadkovejch koších, to je imrvére. Zavřou se v kabině a já vím pendrek, co tam dělaj. Denně najdu pět šest vybrabčenejch. Teď je začaly dávat do pytlíků na vložky. Já se picnu, megera, snad se ani nepůjde vypísknout, ona pořád ještě přepočítává ty peníze, co ode mne dostala nazpátek. To je kumšt, sečíst padesátku, dvě dvacky a sedm korun. Neřeknu, kdybych jí dala hrst drobáků, ale to já nedělám. Mercedes si kup! Po tomhle všem jsem tak ztahaná, že se do špitálu sotva dovleču. Pucovat hovna tady a utírat zadky nemohoucím pacientům – u mne jsou sestřičky světice. Jedna mi dokonce radila, abych ho držela za ruku a mluvila na něj. Buď je to taková idealistka od nátury, v tom případku by na tom nebylo nic špatnýho, nebo se nezdravě často kouká na americký filmy. Co může vnímat člověk, kterej mele z posledního? Hadičky z něj čouhaj na všechny strany. Podobnej nesmysl jako se světlem na konci tunelu. To by nějakej bůh nejdřív musel existovat. Three crowns! Gracias. Jak mám vědět, jakou řečí mluvíš? Položí peníze na misku a ani neotevře hubu. Občas se tady ale dějou věci. Cvaknou dveře u kabiny. Tři koruny mi samozřejmě nedal. Volám na něj a že mám setsakra ječák, ale on nic. Zevnitř zamčeno. Přičapnu si, nakouknu dolů pod dveře, boty nikde. Napadlo mě, to asi bude zase nějakej Bulhar. Stoupnu si před kabinu, že mu to, až vyleze, spočítám. Funěl u toho nelidsky, než to vytlačil. Čekám, a potom už mě to dožralo, vezmu za kliku a najednou bylo odemčeno a v míse ležely hovínka tenký jako trempský cigáro ve tvaru písmen J H V H. První H je Hitler, to je jasný, druhý Heydrich. Kdo je J a V, na to jsem nepřišla. Fašouni němčourský, vidíš je?