V jednom z esejů své knihy Mapy & legendy americký spisovatel Michael Chabon zdůvodňuje čtení a psaní potřebou zábavy. Toto pro leckoho poněkud provokativní tvrzení naznačuje, že i zde se věnuje tomu, co tak zdařile realizuje ve svých románech: zpřítomňuje prchavé momenty fascinace žánrovými literárními díly.
Soudobé anglofonní literatuře se v českých překladech daří. Jakkoli bychom jistě dokázali vymyslet celou řadu dlužných titulů a autorů (David Foster Wallace, skandují umdlévající davy), v zásadě je možné konstatovat šťastnou situaci, kdy se většině významných anglicky psaných románů dneška dostává bez větších prodlev náležité pozornosti překladatelů i nakladatelství. Trochu horší stav už panuje u tvorby povídkové, prakticky zcela stranou nakladatelského zájmu ale pohříchu stojí leckdy neméně zdařilé publicistické, esejistické i recenzní práce třeba i těch nejslavnějších prozaiků. Útlý soubor textů Michaela Chabona Mapy & legendy (Maps and Legends, 2008), který v loňském roce coby 6. svazek edice Speculum vydalo nakladatelství Plus, tak vstupuje do relativně nezabydleného sousedství. Odhlédneme-li od jazykové provenience, mává knize přes plot pouze všudypřítomný Umberto Eco a desáté kolečko kolem pozemku právě vyklusává japonská superstar Haruki Murakami.
Tentokrát jen těšitelé
Společným jmenovatelem většiny zařazených textů Map & legend, tematizovaným ostatně i podtitulem Četba a psaní na pomezí, je problematika žánrů a jejich pokleslosti pociťované literárními autoritami. Z kritikou vychvalovaného začínajícího prozaika, který se uvedl ordinérním románem Záhady Pittsburghu (1988, česky 2010) a trochu nudným souborem ne zrovna invenčních povídek „klasické školy“ Modelový svět (1991, česky 2006) se v průběhu devadesátých let stal jeden z nejvýraznějších proponentů žánrového mísení. „Genre-bending“ superstar tak knihou Mapy & legendy jen pokračuje v logické cestě nastoupené komiksovým Kavalierem a Clayem (2000, česky 2004), holmesovským Konečným řešením (2004, česky 2007) a alternativně-historicky detektivním Židovským policejním klubem (2007, česky 2008).
Úvodní text, nazvaný Šibal ve světélkujícím obleku: Zamyšlení nad moderní povídkou, lze snadno číst jako svého druhu manifest – možná ne z těch nejpřesvědčivějších, o to je ale zábavnější. „Čtu proto, abych se pobavil, a píšu, abych bavil jiné,“ prohlašuje sebevědomě Chabon hned v třetím odstavci a připomíná v tu chvíli flagelanta, který se s gustem nabízí ke kamenování literární vědou i selskými argumenty. Přistoupíme-li ale na nabízené podmínky (vznikl-li text čistě pro pobavení, proč si ten hravý prožitek kazit seriózním čtením), nemůžeme než smeknout před zábavnými, invenčními a prakticky bez výjimky přesvědčivými Chabonovými interpretačními výkony.
Vyvolávat touhu
Ať už nám nabízí nové čtení žánrových monumentů (holmesovský svět A. C. Doylea), přibližuje aktuální hity fantasy (trilogie Jeho temné esence Philipa Pullmana) či představuje pozapomenuté komiksové kulty (Američan Flagg Howarda Chaykina), téměř vždy se Chabonovi daří zpřítomňovat prchavé momenty fascinace. Vyvolávat touhu. „Zdařilé“ psaní o literatuře se jistě pozná i tak, že čtenář má po setkání s textem sžíravou potřebu vejít v kontakt s popisovaným dílem. Snadno zde uvěřit, že Chabonovy Mapy & legendy mohou v tomto uspět podobně jako Ecových Šest procházek literárními lesy (1994, česky 1997), díky kterým takto z českých antikvariátů prakticky vymizela Nervalova Sylvie.
V závěrečných esejích pak Chabon komentuje vlastní tvorbu, nabízí jakousi „filosofii prozaické skladby“ věku žánrového mísení. Škoda, že jeho poznámky nad vlastní tvorbou nemůžeme i v češtině porovnávat s jinými soudobými zástupci tohoto trochu samožerného, u Chabona ale výsostně zábavného útvaru. Nezbývá tak než doufat, že zdařilý příklad Chabonovy knihy přesvědčí nakladatele o životaschopnosti překladové esejistiky. Oč příjemnější by bylo číst Chabonův esej Imaginární vlast a vědět, že budeme-li chtít, čeká na nás na polici stejnojmenný soubor Rushdieho textů.
Závěrem hnidopišská noticka: v nakladatelství Plus, tedy v jedné ze stájí Albatrosu, by čtenář edici věnovanou psaní o literatuře věru nehledal. „Když už, tak ať je to velká nuda!“ jako by si řekl grafik svazku Jakub Krč a – věren žánrovosti – na přebalu rozehrál vskutku hororové stínové divadlo s barevnými přechody modré v modrou kombinované s hnědými motivy. Kdo viděl fantastické původní vydání s překrásným skládaným přebalem od Jordana Cranea, oka již děsem nezamhouří.
Autor je bohemista.
Michael Chabon: Mapy & legendy. Přeložila Olga Bártová. Plus, Praha 2011, 176 stran.