Korzet vyžaduje disciplínu

Co jste zažívala, když jste si oblékla svůj první korzet?

Když jsem si ještě na gymnáziu zhruba před pěti lety koupila svůj první šicí stroj, první věcí, kterou jsem si ušila, byla dlouhá sukně a hned druhou korzet. Od té doby jsem začala šít kamarádkám, okruh zákazníků se postupně rozšiřoval. Ve dvaceti letech jsem si zavedla živnost a od té doby šiju. Co mě na korzetu fascinovalo? Když jsem si ho poprvé zkoušela a vzadu ho přitáhla, měla jsem neskutečně nádherný pocit. Orgány se trochu posunou, pocítila jsem silný stisk, bylo to až vzrušující. Od té doby korzety miluji. Korzet je pro mě životní styl.

Stahovací korzet dnes nepatří mezi běžnou součást ženského oblečení, i když se silně vrací. Jak vás vůbec napadlo si ho ušít a začít ho nosit?

Měla jsem problémy s postavou, chtěla jsem být hubená. Pak jsem si ale řekla dost, zbytečně jdu proti svým genům a proti tomu, jak mé tělo vypadá. Naopak jsem začala přemýšlet, jak bych svoji ženskou postavu podpořila, vytvarovala a její rysy ještě umocnila. Tím jsem se dostala ke korzetům. Korzety stahováním pasu tvarují ženskou siluetu. Líbí se mi viktoriánská i secesní móda a k nim korzet patří. Jsem ale ráda, že je dnes otázkou svobodné volby. V devatenáctém století bych žít nechtěla.

V čem je korzet v každodenním životě omezující a v čem naopak přínosný?

Když spolu sedíme v kavárně, cítím se velice pohodlně a příjemně. Nehrbím se, jsem zpevněná a usazená v korzetu, mám plynulou, ženskou siluetu, nerozlévá se mi břicho. Nosím korzet pod prsa, abych mohla lépe hýbat rameny – tento typ je nejoblíbenější i u mých zákaznic, také proto, že opticky zvětšuje poprsí. Ještě ho nemám tak přitažený, dotahuji ho během dne postupně. Nemůžu ale dobíhat tramvaj, tančím v něm jen výjimečně, protože člověk v korzetu se více zadýchá, nemůžu se v něm ohýbat tak, jak bych potřebovala. Když šiju, tak ho na sobě nemám. Nošení korzetu je zvyk, je to stejné, jako když si ženy zvyknou na vysoké podpatky.

Tvarování postavy korzetem probíhá postupně. Má tento proces nějaké zákonitosti?

Dnes už pohmatem poznám, zda ženě půjde stažení dobře nebo ne. Když má volná žebra a větší rozestup mezi žebry a pánevní kostí, půjde jí stahování lépe. A když korzet přestane nosit, žebra i pas se vrátí do původní polohy. Lidé zpočátku nosí korzet jen příležitostně, třeba na akce, kam se hodí. Sama se hodně zabývám gotickou scénou, na níž jsou korzety velmi oblíbené. Něco jiného pak je, když chtějí ženy dosáhnout výraznějšího stažení v pase a korzet se rozhodnou nosit často. Sama jsem ho začala nosit soustavně hned od začátku. Nejdříve se mi v něm špatně sedělo, korzet lehce utlumí krevní oběh. Ale tělo si výborně zvyká a zvykne si, když chcete. Orgány se postupně sníží, když se při stahování postupuje jemně. Tlak na orgány je asi stejný jako u žen v těhotenství. Problém může být s dýcháním. Žena je ale více navyklá dýchat horní polovinou těla, takže má s korzetem menší potíž než muži. Jeho denní nošení záleží jen na síle vůle. Pokud vyznáváte takovou estetiku, zatnete zuby a překonáte všechny překážky, nebo se ho naučíte nosit tak, aby vám nepřekážel. Některé denní úkony je ale samozřejmě nutné korzetu přizpůsobit. Také není dobré v něm spát, ale dělá se to.

Vy v korzetu spíte?

Ne. Nosím ho sice denně, ale většinou jen takových pět šest hodin, někdy víc.

Dnes pracujete naplno jako korzetiérka. Kdo jsou vaši zákazníci?

Převážně jsou to mladé dívky – a zdůrazňuji, že extrémně stahovací korzety zhotovuji až pro starší osmnácti let. Šiju pro ně i společenské a svatební korzety. Zájem je také o spodní prádlo pro ženy, které mají velká prsa a potřebují i oporu pro záda. Šiju i korzety pro lidi s menšími problémy se zády, aby se naučili lépe držet tělo a páteř. Zabývám se fetish a travesti korzety. Snažím se korzety pro ženy a muže co nejvíce přizpůsobit přirozenému prohnutí páteře – pokud nešiju pro extremistky, které milují secesní linii, což je výrazné prohnutí v zádech.

Co lze dnes považovat za extrémní stažení?

Můj extrém je například to, že mám obvod hlavy větší než obvod pasu. Obecně jde ale o stažení deset a více centimetrů oproti přirozené šířce pasu, záleží ovšem na původním obvodu. Nemůžete však hned nosit extrémně stahovací korzet, musíte si zvyknout, postupuje se po pár centimetrech.

Když jsem jako dítě nosila zdravotní korzet, zjistila jsem po čase, že zatímco v korzetu už jsem jako doma, mám ze svého těla naopak zvláštní pocit, jakmile si ho sundám. Máte podobnou zkušenost?

Zdravotní korzet jste ale měla třiadvacet hodin denně, což se u korzetu jinak stává málokdy. Znám málo lidí, kteří tráví v korzetu víc času než bez něj. Ale je pravda, že když si ho po dni nošení sundám, je to na jedné straně úleva a na druhé je to nezvyklé a nepříjemné. Přirovnávám to k botám. Když nosíte celý život boty, je nezvyk projít se bosa po trávníku.

Provází bolest jen počáteční fázi stahování, než si tělo zvykne, nebo korzet bolí pořád?

Lidé, kteří nosí korzet víc, říkají, že lehká bolest k němu patří. Zpočátku byly situace, kdy jsem skoro plakala bolestí. Pak žebra jemně povolí a stažení pasu je mnohem snadnější. Z korzetu vznikají otlaky i drobné puchýře. Při mírném stažení se jen zadýcháváte, při větším můžete cítit nevolnost, mohou vám též otékat nohy – ale pak to přejde. Tělo si řekne, když mu něco opravdu vadí. Nosit korzet je určitým druhem disciplíny.

Změnil vás korzet a disciplína s ním spojená i psychicky?

Je to spíš naopak. Když v sobě máte potřebnou disciplínu, inklinujete ke korzetu. Lidé, kteří mají rádi disciplínu, budou mít určitě ke korzetům lepší vztah. Když chcete korzet víc než pohodlný život a nošení korzetu se vám líbí, budete ho prostě nosit.

Pokud se vrátíme k šití korzetů jako řemeslu, umíte si představit, že si časem otevřete salon a zaměstnáte švadleny?

To je sice krásná představa, ale je to složité, protože v mé práci je určité know-how: střihy, detaily, jemné procesy tvarování. Ušila jsem už asi tři stovky korzetů. A bojím se, že pokud bych někoho najala, moje know-how by se šířilo dál. Korzet je ale na ušití velice pracný, takže moje lidská kapacita je opravdu omezená.

Dělala jste si průzkum starých střihů?

Ano, zkoumala jsem je. Ale především jsem všechno zkoušela sama na sobě. Tím, že korzet nosím, vím, kde ubrat, kde přidat, aby lépe padl. Pořád se snažím střihy zlepšovat, aby lépe tvarovaly pas a podobně.

Komponenty na korzety se dají sehnat i u nás, materiály dovážíte také z Anglie. Sledujete tamní poměrně živou korzetovou scénu?

V Česku je jediná firma, která prodává kompletní komponenty na korzety: Sartor.cz. Na vyztužení korzetů používám pevný plast, spirálovou či pružinovou ocel nebo klasické ocelové kostice – ty většinou pro výrazně stahovací korzety. Materiálů tu ale není tak velký výběr, protože jsou drahé a u nás pro ně není dost velký trh. Takže musím i dovážet. Jsem pro nové materiály, nedělám přesné repliky. Kdyby dnes žily viktoriánské dámy, určitě by si zamilovaly polyester nebo viskózu. Anglickou scénu moc nesleduji, nechci se nechat ovlivnit. Víc se zajímám snad jen o práci americké značky Electra Designs Corsetry, která má krásné kousky. A nadšená jsem z toho, že korzetiérka Alexis Blacková, která Electra Designs Corsetry vede, pozitivně na internetu komentuje také moje fotografie.